Jak postavit dům: Tornádo na Moravě a škody po něm potvrzují oprávněnost statiků

V oboru se pohybuje 37 let, od roku 1984, ročně mu pod rukama „projde“ na 800 rodinných domů. V současné době pracuje také jako statik společnosti Wienerberger. V rozhovoru s moderátorem Liborem Boučkem upozorňuje na nebezpečí, která mohou nastat, pokud na stavbu rodinného domu nedohlíží statik.

Je skutečně třeba využít služeb statika při stavbě rodinného domu?
Samozřejmě, ale měl by na něj myslet hlavně projektant stavby. Trochu odskočím a řeknu, že ani za minulého režimu nebylo statiků dostatek. Dříve se tedy stavělo bez nich, ale poté, co došlo k několika haváriím, tak projektanti dostali strach a statici se začali volat ke stavbám rodinných domů. Přese mne projde ročně kolem 800 rodinných domů. Někdy jsou ty domy tak hrůzostrašné, že musím volat projektantovi a zjednat nápravu. Není přece možné stavět strop na příčku, když musí být na nosné zdi.

Jaký máte jako statik pohled na projektanty?
Radši se ani neptejte (smích). Někdy se ke mně dostanou od kolegů i takové výrazy, že by vraždili. Panuje zásada, že by projektant měl rok před nástupem do praxe pracovat pod statikem, aby viděl, jaké projekty dělat nemá.

Jak do spojení projektant–statik může zasáhnout investor? Má nutit projektanta, aby spolupracoval se statikem?
Jako první by se měl investor oprostit od myšlenek, kde ušetřit. Podle rakouské studie materiál na hrubou stavbu, tedy zdi, strop, krov, činí zhruba čtyři procenta z celkové ceny domu s nábytkem a vybavením. Nechci hodnotit projektanty podle ceny projektu, ale… Na něm by se šetřit nemělo. Vždyť již před 15 roky vyšla kuchyňská linka na 200 tisíc korun. Takže to zazlívám i projektantům, měli by investorům vysvětlit nutnosti a základy bezpečnosti, k čemuž patří statika.

Co si pod tou bezpečností představit?
Třeba to, aby byl dům a jeho střecha odolnější vůči venkovním vlivům. Vždy až na základě nějaké havárie se měnily normy. Třeba u nosnosti se sněhem. Po červnovém tornádu na jižní Moravě se ukázalo to, co tvrdím už roky, že střechy se musejí dělat jinak, pevněji, aby odolaly a nedocházelo k takovým katastrofám. Zvlášť když se dá očekávat, že takové jevy budou i u nás častější.

Panuje zásada, že by projektant měl rok před nástupem do praxe pracovat pod statikem, aby viděl, jaké projekty dělat nemá.

Jak se tedy připravit?
Investor by měl mít takovou smlouvu, aby v ní zaznělo, že chce, aby projekt byl dotažený až do konstrukčního řešení, tedy aby projektant garantoval, že v němu bude obsažená i tzv. statika. Často vidím projekty pro stavební povolení, ale bez statiky. Dokonce jsem se setkal i s tím, že u projektu podkroví nebyly okótované příčky, takže nikdo nevěděl, kam je postavit. A architekt mi k tomu řekl, že jde „pouze“ o projekt pro stavební povolení a tam to není třeba kótovat. To je ale na „zabití“. Investor si musí ohlídat, aby dostal takový projekt, podle kterého se dá doopravdy stavět.

Našel byste k tomu nějaký příklad?
Ale ano. Například kdyby projektant místo příčky 11,5 centimetru navrhl nosnou zeď v tloušťce 17 centimetrů se základy, tak to vyjde na malé tisíce korun. Ale když to neudělá, tak strop vyjde na 50 tisíc korun kvůli ocelovým průvlakům. V současnosti je takový trend, že se leccos schovává pod slovní spojení „projekt pro stavební povolení“. Jenže to není správně, protože v takovém případě jde jen o to, aby stavební úřad vydal stavební povolení. Ale už nezkoumá, jak je to se statikou.

Takový dům může spadnout. Ale stavební úřad za to nezodpovídá. Kolegové o nich říkají, že to jsou sběratelé razítek. Jakmile vidí kulaté razítko nebo razítka, tak jim to stačí a vydávají povolení. A bohužel jim stačí kulaté razítko na konstrukci pozemní stavby. Ale tam se nic neříká o statice. Pouze pokud na stavebním úřadu natrefíte na skutečného Stavaře s velkým S, který navíc projekt skutečně kontroluje, tak si dovolí říct, že se mu něco nezdá a vyžádá si také „statiku“.

Jaké jsou nejvýraznější omyly investorů?
Když až moc důvěřuje projektantovi. V tomto bych se držel známého důvěřuj, ale prověřuj. Investor by měl chtít od začátku vědět od projektanta, do jaké úrovně projekty dělá. Aby podle něj šlo skutečně stavět a stavbu bylo možné dokončit.

U starších rodinných domů ze třicátých či čtyřicátých let 20. století je velká pravděpodobnost, že budou mít dřevěné stropy. Což znamená, že jako první je třeba udělat průzkum, jestli dřevo není shnilé.

Myslí se v současnosti na statiku? Jak se za roky vaší praxe posunula?
Na statiku se myslí. Jsem rád, že mě ve Wienerbergeru poslouchají. Když jsem měl připomínky například k cihlám, tak na základě rozhodnutí ředitele se vše prověřovalo. Hodně pomáhá výpočetní technika. A také zpřísňování norem.

Jak moc opatrné nebo předimenzované bývají výpočty statiků?
Budu mluvit za sebe, takže já nic nepředimenzovávám. Opět záleží na ceně projektu. Pokud je levný, tak má statik dvě možnosti. Buď tzv. střelí od boku, nebo vše skutečně spočítá. Když počítá, tratí čas a tedy peníze. Pokud to chce mít rychle a levně, tak většinou vše pravděpodobně předimenzuje. Opět se potvrzuje, že je to penězích. Pokud jako statik budu mít čas a dostanu ho zaplacený, tak spočítám vše přesně, takže na investor nakonec ušetří, protože nebude muset platit zbytečný materiál.

Když člověk zvažuje vlastní bydlení, občas rekonstruuje starší stavby. Jak jsou na tom se statikou ty z minulého století?
U starších rodinných domů ze třicátých či čtyřicátých let 20. století je velká pravděpodobnost, že budou mít dřevěné stropy. Což znamená, že jako první je třeba udělat průzkum, jestli dřevo není shnilé. A pak také provést sondu především trámů, které jsou strčené do zdi, protože u starých domů bývají zdi vlhké, dřevo to může tzv. chytat a uhnívat.

Všechny díly "Jak postavit dům" najdete zde: https://cnn.iprima.cz/jak-postavit-dum