Polky jsou zklamané a naštvané, říká po zákazu potratů novinářka Olivia Kortas

Polsko se rozhněvalo kvůli novému zákonu, který znemožňuje legální potraty. Ústavní soud totiž určil, že protiústavní je teď již i ukončení těhotenství kvůli vážným vývojovým vadám. Celou zemí otřásaly protesty, zblízka je sledovala i mladá novinářka Olivia Kortas, spolupracující vedle polských médií třeba s Die Welt, The Economist, Deutsche Welle nebo Al Jazeerou.

„Potratový zákon byl v Polsku velmi přísný už předtím,“ řekla Kortas v pořadu Interview na CNN Prima NEWS. „Ještě loni jste mohli mít legální potrat pouze tehdy, pokud by těhotenství ohrožovalo váš život, bylo následkem znásilnění či incestu, případně když měl plod nějakou vážnou vývojovou vadu. Poslední podmínka však už není legálním důvodem pro přerušení těhotenství. Jde přitom o přesně opačný trend, než co sledujeme jinde ve světě. Svědky něčeho takového jsme byli snad jen v některých státech USA, to je ale opravdu jen výjimka.“

Poláci na říjnové rozhodnutí soudu zareagovali velmi podrážděně. Tisíce lidí vyšly do ulic, novinku kritizoval též ombudsman Adam Bodnar. Olivii Kortas zaujalo, že se proti novému zákonu demonstrovalo nejen ve velkých městech, ale též na venkově.

„Na internetu kolovalo video, kde protestovali dokonce i lidé na traktorech,“ všimla si. „Podle mého vyšli na ulici lidé ze všech vrstev společnosti. Bezprostředně po vyhlášení nového zákona to byly stovky tisíc jedinců po celém Polsku. Viděla jsem velmi mladé lidi, ale i ty starší, kteří se zřejmě kvůli obavám z covidu zapojovali alespoň křičením z oken.“

Posledních pár dnů už k žádným demonstracím nedochází, lidé zůstávají spíš on-line. Řeší, jaké následky to přinese. Mnoho z nich je nahněvaných i na prezidenta Andrzeje Dudu.

„Zkraje vyjádřil lehké znepokojení, nesouhlas. Uvedl, že zavede zákon, který zákaz zmírní. Že pokud by plod měl zemřít krátce před porodem nebo po něm, pak bude možné jít na potrat. Zatím ale k žádné takové změně nedošlo. Mnoho Poláků tedy vnímá prezidentský přístup za poněkud cynický,“ řekla Kortas.

O současné situaci se pochopitelně hodně baví nejen s politiky a neznámými respondenty, ale též se svými blízkými. A třeba její kamarádky považují legislativní novinku za útok na svůj život.

„Lidé pociťují vztek,“ vysvětlovala Kortas. „Nejde jen o otázku potratů, ale obecně o způsob, jak se chová vláda, katolická církev. Samozřejmě jsou i lidé, kteří zpřísnění zákona podporují. Většina společnosti ale právě teď Ústavní soud vnímá, že není nezávislý, jak by měl být. Vůči institučnímu systému čím dál víc převládá nedůvěra. Společnost je naštvaná.“

Olivia Kortas sice má polské rodiče, narodila se ale v Německu. Když se před třemi roky přestěhovala do Varšavy, byla na vlast svých předků zvědavá. Na místě si uvědomila, že zatímco v Německu byla spíše liberálnějším člověkem, v Polsku najednou řešila konzervativní témata.

„To pro mě bylo hodně přínosné. Musela jsem se zamýšlet nad svými hodnotami. Nad tím, čemu doopravdy věřím,“ tvrdí.

Ze své pozice citlivěji vnímá, že mezi Polskem a Německem stále existuje spousta nedořešených problémů. Protiněmecké nálady měly za následek, že její kamarád korespondent čelil ve Varšavě výhrůžkám smrtí. Napětí se obrátilo i proti ní.

„Většinou šlo spíš o jakési vtipy,“ popisovala. „Ale ano, jednou jsem se též cítila v ohrožení. Dělala jsem v opuštěné varšavské čtvrti jistou nepolitickou reportáž a někdo na mě začal křičet. Poodešla jsem, volala o pomoc kamarádům. Stále mě však sledoval muž, který byl poměrně agresivní. Tehdy jsem se bála. Nic se mi nestalo, spíš to byl pocit osobního nepohodlí.“

V době pandemických omezení cestuje po světě o poznání méně, než je u ní obvyklé. Do Česka přijela zejména proto, že chce v safari ve Dvoře Králové mluvit s odborníky o vymírání bílých nosorožců, následně se kvůli stejnému tématu chystá do Keni.

„Má práce se dělí na tři větve – pro anglicky, německy a polsky psaná média. Každá z těch tří oblastí se vedle pandemie soustředí na své vnitřní záležitosti. Přesto stále existují i další důležitá témata jako digitální soukromí, klimatické změny. Hlavně v souvislosti s nimi je pořád o čem psát. Doufám, že se o ně svět nepřestane zajímat ani za současných okolností.“