Prezident České stomatologické komory Roman Šmucler Zdroj: archiv Romana Šmuclera
K plošným opatřením, která mají zabránit šíření koronaviru, se stomatolog Roman Šmucler staví od začátku skepticky. O povinnosti nosit roušky například hovoří jako o nesmyslném a druhořadém kroku. Od veřejnosti teď ale schytává kritiku, že jako zubař nemá kompetence se k epidemické situaci vyjadřovat. „Epidemii má řídit vědecká rada, která není napojena na politiku,“ říká v rozhovoru pro Generaci20 prezident České stomatologické komory.
Od první zkušenosti s COVID-19 v Česku uplynulo víc než půl roku. Přesto se u nás zavádějí stejná opatření jako na jaře, nouzový stav… V čem se situace změnila?
Věda o koronaviru ví mnohem víc. Třeba že je desetkrát, patnáctkrát méně nebezpečný, než jsme si na jaře mysleli. Z mého pohledu by opatření měla být v souladu se současnými poznatky vědy. Nejdůležitější je prevence a ošetření těch, které COVID-19 ohrožuje na životě. Dělat v tuto chvíli plošná opatření za stamiliardy nemá odborný smysl.
Raději byste od opatření ustoupil?
Opatření mají být, ale cílená. Teď je jejich smysl spíš politický. Hodně lidí v České republice i na západě je vyděšených. Byl bych pro chytré metody, ne plošné. Koronavirus tu už bude navždy. Epidemie skončí, až nějaký politik řekne, že je konec.
Děláme opatření druhého řádu, dáváme roušky všem
Jak by se tedy k současné situaci mělo podle vás přistupovat?
Kdybych byl ministr zdravotnictví, udělal bych dvě věci. Zajistil bych dostatečnou kapacitu nemocnic, aby se nemohlo stát, že se přeplní. Kapacita je sice obrovská, kdybychom ale ještě posílili JIP a omezili plánované operace, které se dají odložit, pak už není co řešit. Také bych dal respirátory na předpis ohroženým lidem. Víme, jak se jmenují, kde jsou. Teď děláme opatření druhého řádu, dáváme roušky všem lidem. I dětem, u kterých je riziko minimální.
Někdy roušky ostře kritizujete, jindy říkáte, že jsou užitečné. Nemáte v názorech trochu zmatek?
Roušky se teď nosí, protože český stát nedokázal udělat nic sofistikovanějšího. Stal jsem se cílem několika vlivných politiků, kteří ze mě dělají blbce. Jen jsem řekl, že plošné nošení roušek samo o sobě je u opravdu rizikových lidí k ničemu.
„Moje rouška chrání tebe, tvoje mě.“ To je podle vás k ničemu?
Máme tři roviny roušek. Hadrové, které podle mnoha vědců slouží spíš, aby se lidé nakazili. Přes jednoduchou plátěnou roušku nákaza projde, ale řekněme, že ti lidé dostanou menší dávku, vlastně se očkují. Když chce být člověk už trochu chráněný, fungují profesionální roušky. Ochrana rizikových skupin ale musí být v tom, že nosí respirátory, když jdou na nebezpečná místa.
Lidé si představují roztomilý obrázek, jak vrtám pacientům zuby a od křesla něco řeknu. Tak to není
Často se potýkáte s kritikou, že jako zubař do epidemické problematiky nevidíte, a přesto ji posuzujete. Proč by vám veřejnost měla důvěřovat?
Nechci nutně, aby mi věřila. Moje práce je, že nastavuji hygienická a epidemická opatření. Na Stomatologické komoře to je má zodpovědnost. Jsem celoživotní chirurg. Lidé, kteří to nevědí, si představují roztomilý obrázek, jak vrtám pacientům zuby a od křesla něco řeknu. Tak to samozřejmě není.
Názory vysíláte do veřejného prostoru. Nezpůsobujete tak ještě větší chaos, když jako doktor kritizujete nejen vládní opatření, ale i ostatní lékaře?
Vyjadřují se různí lidé, to je pluralita. Myslím si, že tak by to asi mělo být. Ve světě je zvykem, že se hádají odborníci a ministr nějak rozhodne. Tohle v Česku chybí.
Neocenila by veřejnost spíš jednotný postoj alespoň ze strany odborníků?
Myslím, že by měla být možná veřejná diskuze akademiků. Vzpomínám, jak jsem byl mladý, byl komunismus a myslím si, že do toho směřujeme. Bojovali jsme za různé názory. Děsí mě, že jsme se jako celá západní civilizace dostali do takové polototality.
Připadá vám přiměřené porovnávat čtyřicet let totalitního režimu v Československu k celosvětové pandemii, se kterou se mnohé země snaží vyrovnat?
Volal jsem po tom, aby epidemii u nás řídila vědecká rada lidí, která není napojená na politiku. To je potom totiž malér. Celý průšvih České republiky je, že strašně moc mluví ministři. Novináři teď volají po pravém opaku toho, co je demokracie, když nedávají tolik prostoru opravdovým odborníkům.
Někdy ale spíš zníte, jako byste situaci zlehčoval. Čeho tedy chcete docílit?
Jsem lékař, snažím se lidi situací provést. Je potřeba jí statečně čelit. Víme asi, kolik bude mrtvých, víme kdy. Nejsou to proti minulosti žádná šokující čísla. Na druhou stranu situace vede k obrovským materiálním škodám, které se v české medicíně projeví tak, že se vývoj na spoustu let zastaví.
Text je součástí mediálního projektu Generace 20 studentek a studentů Vyšší odborné školy publicistiky ve spolupráci s CNN Prima NEWS.
