Pro některé je to Královec, pro jiné Königsberg nebo Kaliningrad. O zdánlivě nenápadném městě na Baltu se teď v Česku mluví jako nikdy v minulosti. Jaká je skutečná historie Královce? Jakou roli v ní sehrál český král Přemysl Otakar II.? A proč si najednou Češi s notnou dávkou humoru nárokují ruské území?
Češi jsou smějící se bestie. To měl o národu ve středu Evropy prohlásit zastupující říšský protektor Reinhard Heydrich. Tedy ještě předtím než na něj ti stejní Češi spáchali atentát. Nacistický pohlavár chtěl svým výrokem zřejmě vyjádřit, že český národ využívá břitký humor i v krajních životních situacích. Ať už Heydrich skutečně něco takového řekl, nebo ne, jisté je, že vtip provází Čechy v krizi i dnes.
V posledních dnech totiž na tuzemském internetu bobtná satirická kauza nebývalých rozměrů. Všechno to přitom započal polský vtipálek, který navrhl, že když Rusko během války pořádá loutková referenda, měli by Češi a Poláci rozhodnout o osudu Kaliningradské oblasti. Náš národ by prý v takovém případě získal nejen ikonický Královec, ale i přístup k moři.
Z dynamické historie Kaliningradu ale vyplývá, že toto území si může podobně nárokovat hned několik států.
Jaká byla historie Královce?
Na úvod je třeba připomenout, že označení Kaliningrad se využívá nejen pro město ležící u Viselského zálivu a Baltského moře, ale rovněž pro celou Kaliningradskou oblast. Což je malá exkláva (území, které není souvisle propojeno s ostatními oblastmi daného státu) sousedící s Polskem a Litvou, která v současnosti patří Rusku.
Na úsvitu dějin byla oblast Kaliningradu spojována hlavně s kmenem Sambů, který byl součástí etnika baltských Prusů. Lokalita byla údajně obydlená již ve čtvrtém století před naším letopočtem. Na místě budoucího Královce tehdy stála osada zvaná Pregnora. Prusové vládli aglomeraci až do středověku, jejich nadvládu ale ukončili „smějící se bestie“. Tedy Češi.
Ve 13. století se totiž konala křížová výprava, které se účastnil i český král Přemysl Otakar II. Kruciáta přitom mířila nikoli do Svaté země, ale právě na severovýchod Evropy. V rámci výpravy král železný a zlatý rozmetal Prusy v bitvě u Rudavy v roce 1254, a to za pomoci českých křižáků i Řádu německých rytířů.
Na počest památného vítězství tehdy křižáci založili město Královec (německy Königsberg) a hrad Královec (ten byl zničen při bombardování za druhé světové války). Alespoň k této verzi historie se přiklání většina odborníků. Křižáci tak z dnešního pohledu sami spáchali anexi.
Proč teď Kaliningrad patří Rusku?
Svaté říši římské (a symbolicky i českým zemím) patřil Královec nepřetržitě až do roku 1701. Tehdy se stal nynější Kaliningrad součástí Pruska, což byl zjednodušeně jeden z nástupnických států Svaté říše římské.
Pak začala sedmiletá válka (1756–1763), první skutečně globální konflikt v historii lidstva. A Královec si vedle Čechů a Němců začali nárokovat také Rusové. Během války totiž město dobyla vojska ruské carevny Alžběty Petrovny. Po ukončení bojů se ale město vrátilo na dalších pár set let opět do rukou Němců.
Ti drželi Königsberg jak v rámci Německého císařství, Výmarské republiky, tak i coby součást nacistické třetí říše. Za druhé světové války byl Královec důležitým vojenským přístavem, což způsobilo jeho zkázu. Britské letectvo totiž strategické město těžce bombardovalo, z dopadu válečných útrap se Kaliningrad vzpamatovává dodnes.
Nakonec Královec dobyli za soumraku konfliktu Sověti. Po konci druhé světové války se v rámci postupimské konference jednalo o budoucí správě německých území a Moskvě připadla Kaliningradská oblast. Z českého Královce či německého Königsbergu se tak definitivně stalo ruské město Kaliningrad, pojmenované po komunistickém revolucionáři Michailovi Kalininovi.
Teprve s rozpadem Sovětského svazu se ale z Kalinigradské oblasti stala exkláva. Region sice zůstal Rusku, ale od zbytku území jej oddělila Litva. Mapa níže ukazuje, jak hranice oblasti vypadají dnes.
Jaké je obyvatelstvo Kaliningradu a kdo známý tam žil?
V celé Kaliningradské oblasti dnes žije bezmála milion lidí, zhruba polovina jich pobývá v samotném Kaliningradu. Drtivou většinu populace tvoří Rusové (zhruba 86 procent), zbytek tvoří Ukrajinci, Bělorusové nebo Litevci. V minulosti žilo v oblasti pochopitelně mnoho Němců, ti ale z Královce museli odejít po druhé světové válce.
Zřejmě nejznámější osobností, která z města Královec pocházela, a která v oblasti prožila celý život, je věhlasný filozof Immanuel Kant. Ten v Královci vystudoval na univerzitě filozofii, matematiku a přírodní vědy. Kvůli významnosti myslitele se v minulosti dokonce uvažovalo o tom, že by se mohl Královec přejmenovat na Kantgrad.
Už méně se ví, že ve městě chvíli působili i hudební skladatel Richard Wagner nebo politická myslitelka německo-židovského původu Hannah Arendtová.
Proč se teď o Kaliningradu (Královci) tolik mluví?
Po dlouhé dekády byla Kaliningradská oblast pouhou územní anomálií Ruska, o které se příliš nevědělo. Po vypuknutí války na Ukrajině se ale Kaliningrad hned několikrát dostal do středu dění, například když Litva odmítla akceptovat na svém území přesun ruského zboží právě z Kaliningradu. Ve vojenském kontextu je pro Rusy Kaliningrad klíčový v tom, že zde má domovskou základnu Baltské loďstvo, jedna ze šesti hlavních složek ruského námořnictva.
Na přelomu září a října se ale Kaliningrad překvapivě stal středem zájmu Čechů. A to kvůli humornému konstruktu o české anexi půlky Kaliningradské oblasti. Kouzelným detailem celé kauzy je fakt, že umně konstruovaná fikce je původně dílem polského uživatele Twitteru. Myšlenka ale přerostla v gigantickou slovanskou spolupráci českých a polských vtipálků.
O co v kauze jde? Blíže nespecifikovaný uživatel Twitteru „papież internetu“ na konci září reagoval na referenda v okupovaných ukrajinských oblastech, jejichž občané se měli v rámci hlasování vyslovit pro připojení k Rusku. Západ má jasno v tom, že referenda byla zmanipulovaná.
“Je čas rozdělit Kaliningrad, aby naši čeští bratři měli konečně přístup k moři”
— Tomáš Zdechovský (@TomasZdechovsky) September 29, 2022
A pak nemilujte Polaky 😄 https://t.co/hLhyBDZQJm
Polský uživatel v návaznosti na to uvedl, že by se mělo uspořádat také referendum o anexi Kaliningradské oblasti. Čechům by v takovém případě podle něj připadla severní část, tedy i kus pobřeží a město Královec. A národ v srdci Evropy by tak konečně získal vlastní moře.
Humorně míněné myšlenky se okamžitě chytli čeští vtipálci a dokonce i oficiální orgány. Mezi prvními fikci o české anexi Kaliningradu šířil europoslanec Tomáš Zdechovský (KDU-ČSL). Posléze se k němu přidaly stovky dalších.
S tím, jak se k humornému tažení připojily i veřejně známé účty, nabyla kauza nebývalých rozměrů. Objevila se například petice o anexi Kaliningradské oblasti Českem a lidé se bavili i novou českou územní jednotkou, kterou se má stát Královecký kraj. Řada koláží měla z neznámého důvodu spojitost i s českým Krtečkem.
Fiktivní zprávy se navíc začaly šířit i v anglickém jazyce a „česká anexe“ tak dosáhla evropských měřítek. Na sociálních sítích se tak zjevila hesla jako Czech Kaliningrad (český Kaliningrad) či Make Kaliningrad Czech Again (po vzoru hesla amerického exprezidenta Donalda Trumpa – Make America Great Again).
#Kaliningrad je český :D pic.twitter.com/G12VphH2wZ
— Jan Szczepański (@Hulaj_Noga) October 2, 2022
Zatímco internetové meme o anexi Královce se u českých a polských uživatelů setkalo s pobavením, někteří zahraniční uživatelé brali humorné výpady vážně. Konstrukt pak pobouřil například ruský zpravodajský web EurAsia Daily.
Jaký mají Češi nárok na Kaliningrad?
Viděno historickou optikou strávil Královec nejvíce času pod správou Němců. Celá česká iniciativa anexe Kaliningradu proto spíše s humorem kriticky upozorňuje na to, jak lehce se dají dějiny pokřivit, aby vyhovovaly konkrétnímu aktérovi.
„Jak nám Rusko ukázalo na Krymu a nyní ukazuje na východě Ukrajiny, je naprosto v pořádku nakráčet na území cizího státu, vyhlásit tam referendum a následně území anektovat. Vyskytla se nám tak jedinečná příležitost rozšířit české území a konečně získat přístup k moři,“ píše se v petici za českou anexi Kaliningradu.
Čeští a polští vtipálci celou kauzou reagují na hlasování ve čtyřech ukrajinských oblastech – samozvané Doněcké lidové republice, Luhanské lidové republice, Chersonské oblasti a Záporožské oblasti – kde se měli občané podle Moskvy vyslovit pro připojení k Rusku. A potvrdit tak jiný fiktivní konstrukt. Že Ukrajina historicky patří Rusku.
