Překonala rakovinu, teď ji ohrožuje koronavirus. Naučila jsem se trpělivosti, říká Markéta

Markéto, v čem je podle vás život v Itálii rozdílný od Česka, když můžete tyto dvě země porovnat?

Všude je život o dvou kůrkách. V Itálii mám někdy pocit, že nic nefunguje, jak by mělo. Především když se mám prokousat složitou byrokracií, vše dlouho trvá. Ale i na to si člověk časem zvykne. Rozdílnost vidím především v lidech. Na tom, jak se dokážou bavit a vedou hodně společenský život, především v létě. Pořádají se různé kulturní akce, jedí společně venku, a to i ve všední den. Téměř nikdo nezůstane doma, houfy lidí se prochází do noci po ulicích nebo posedávají v baru či před domem. Italové bývají i hodně hluční, je to součást jejich temperamentu. To se mi na nich velice líbí.

V poslední době je Itálie největší evropské ohnisko koronaviru. Vzpomenete si, kdy se v Itálii tento virus objevil a jak to celé začalo?

Bylo to na začátku března, kdy se objevily první zprávy o tom, že některá města byla uzavřena a hlídána armádou. To pro mě byla zpráva, které jsem nemohla uvěřit. Postupně začalo případů přibývat a koronavirus se začal dotýkat nás všech. Už to nebyla jen vzdálená Čína.

Tady v Česku se hodně mluví o tom, že Itálie situaci podcenila. Jaká opatření tam byla na samém začátku pandemie?

Zpočátku byla uzavřena jen některá města. Sedmého března od půlnoci vláda vyhlásila rozšíření takzvané červené zóny na celou Lombardii, do které spadá i okres Alessandrie, kde bydlím. To byl pro mě hodně velký šok. Nevěděli jsme, co stane druhý den, co vlastně obnáší život v karanténě. Pohyb byl omezen, uzavřeny byly obchody s výjimkou potravin a lékáren. Od 10. března se v karanténě ocitla celá Itálie. Není jednoduché prakticky během noci sepsat prohlášení a vytvořit pravidla pro celý stát. Proto se vyhláška několikrát doplnila.

Je pravda, že v Česku to bylo později podobné. I když těch případů nebylo a není zatím tolik. Proč myslíte, že se virus v Itálii tak moc a rychle rozšířil?

Četla jsem různé teorie, které koluji především v zahraničních mediích. Ale osobně si myslím, že pravdu zatím neví nikdo. Faktem je, že epidemie zasáhla Itálii jako první z evropských států. Nejvíce zasáhla Milán a Bergamo. V těchto městech je hned několik letišť, kde přistávají tisíce letadel z celého světa. Tento nový vir je velice nakažlivý a pro starší lidi je mnohdy fatální. V Itálii se lidé dožívají vysokého věku a žije zde velká populace tvořená ze seniorů. Možná tedy i to je důvod vysoké úmrtnosti, protože nejohroženější jsou právě staří lidé. I když toto onemocnění se netýká pouze seniorů nebo lidí s oslabeným imunitním systémem.

Jaká opatření jsou v Itálii nyní?

Především je tu přísné dodržování domácí karantény. Nescházíme se s přáteli a nedoporučuje se ani návštěva příbuzných, s výjimkou nutných případů. Z domu odcházíme pouze z důvodu nákupu potravin, léků, nebo lékařského ošetření. Lidé, kteří pracují v nezbytně nutných odvětvích, jako je zdravotnictví, doprava, potravinářský průmysl a pár dalších, chodí každý den do práce.

Již několik dní zaznamenáváme stabilitu nových pozitivních případů. Lidí na JIP pomalu ubývá a i stav hospitalizovaných pacientů se snižuje. Neznamená to, že máme vyhráno, ale jsme na dobré cestě. Okres Alessandrie je momentálně jedním s největším počtem pozitivních osob na 1000 obyvatel.

Jak lidé nesou taková náročná a drastická omezení?

Není to jednoduché. Těmito opatřeními se stát dostal do velké finanční a ekonomické krize. Kdo dnes nemá alespoň nějakou finanční rezervu, začíná omezení pociťovat i z této stránky. Mezi lidmi panují velké obavy. Vláda uvolnila finance na pomoc těmto rodinám i na pomoc živnostníkům. Jak po této pandemii dopadne italská ekonomika, je otázkou. Odpověď ale nebude zrovna pozitivní.

Ital, který se nebojí koronaviru, říká: Žiji na nejbezpečnějším místě planety, využijte samotu k prozkoumání vlastního života

Zahraničí

Mauro Morandi žije přes třicet let na krásném ostrově ve Středozemním moři jako jediný obyvatel. A v posledních týdnech se jeho chýše na opuštěném místě stala dostatečně izolovanou od světové pandemie koronaviru. Jak píše server CNN, velkou část života prožil Morandi o samotě, jen se svými myšlenkami. Má specifickou zkušenost s tím, co znamená samota, se kterou se nyní valná většina z nás setkává.

Musím ale říct, že lidé jsou až na výjimky velice ukáznění a společenského života se na nějakou dobu dobrovolně zřekli. Dnes všichni drží při sobě a stát podle mě dělá, co může, aby občanům garantoval zdravotní péči. Jsem však velice ráda, že mezi lidmi koluje solidarita a chuť se navzájem podpořit a dodat si sil.

Postihl koronavirus někoho z vašich známých nebo blízkých?

Z mých nejbližších přátel naštěstí ne, ale pár známých ano. Naštěstí průběh nemoci nebyl vážný, i když byli v nemocnici. Bohužel, rodiče některých z nich takové štěstí neměli.

Markéto, vy sama jste kdysi prodělala rakovinu prsu. Jak to zvládáte po psychické i fyzické stránce?

S psychikou to pěkně zamávalo. Obava z koronaviru byla obrovská. Pořád jsem si říkala, co je to za nemoc, jak se proti ní mám chránit? Největší obavy plynuly z nevědomosti. Postupně jsem našla odpovědi, a to mě uklidnilo. Jsem společenský typ a velice ráda cestuji - a v tom je tato situace pro mě obtížná. Možná právě proto, že jsem onkologický pacient, naučila jsem se trpělivosti a vím, že všechny limity jednou skončí. V Itálii mám syna, ale v Čechách lásku a rodiče, někdy je mi velice smutno a přepadne mě obrovská touha sednout do prvního letadla a vrátit se do Česka. Ale na to si ještě počkám.

Máte nějaké rituály, jak se udržet psychicky i fyzicky v pohodě?

Nevím, zda přímo rituály, ale doporučení ano. Nesledovat příliš dění v televizi, vyvarovat se čtení nepravdivých článků, většina z nich přispívá jen k panice. Ověřovat si zdroje informací. Pokud to jde, věnovat se věcem jako předtím. Vytvářet si nové koníčky, pustit se konečně do věcí, na které nám nezbýval čas - číst, relaxovat, přemýšlet a vytvářet nové sny. Třeba takové, co budete dělat, kam pojedete, až bude po všem. To mi pomáhalo, když jsem byla v léčbě a nemohla se hnout z postele.