Před 56 lety zemřel na následky upálení Jan Palach. StB pak zákeřně obviňovala evangelického kněze Jakuba Schwarze Trojana, že studenta k činu přemluvil. Pozdější děkan Teologické fakulty UK se s Palachem znal, krátce před osudným dnem s ním skutečně mluvil. Nařčení estébáků však bylo samozřejmě zcela nesmyslné. Trojan, který Palacha pohřbíval, se fízlovského vydírání nezalekl. Nakonec o mnoho desetiletí přežil jak studenta ze Všetat, tak komunistickou totalitu – dnes je mu 97 let.
Bylo to pouhých 30 sekund, možná o fous víc.
A přece na těch pár okamžiků nikdy nezapomene.
Když farář Českobratrské církve evangelické Jakub Schwarz Trojan na Boží hod roku 1968 skončil kázání, přitočil se k němu u dveří do kostela mladík se soustředěným, ustaraným, vážným výrazem.
Jmenoval se Jan Palach.
Jan Palach Zdroj: ČTK/ Profimedia.cz
Student Filozofické fakulty se už za pár dnů, 16. ledna, upálí na protest proti novým pořádkům v zemi okupované sovětskými tanky. Proti tomu, jak původně odhodlaný národ upadá do rezignované apatie. A dnes velice uznávaný duchovní, z něhož se po revoluci stal děkan Teologické fakulty UK, se pak bude znovu a znovu vracet k těm zdánlivě prchavým chvilkám v tlačenici, kdy se svým farníkem stáli proti sobě a vyměnili si několik nepříliš dlouhých vět.
ČTĚTE TAKÉ: StB byla jako tygr, který se dal těžko osedlat, říká historik Svoboda
„Měl zvláštní tvář, která vyzařovala cosi mimořádného. Byl dosti bledý,“ vzpomínal Trojan pro Paměť národa. „Řekl, že by církve měly v situaci, ve které jsme byli, něco dělat. V té půlminutě mě zaujala právě Janova starost o to, jak se chováme. O čtrnáct dní později měl pohřeb jeho strýc, kostel byl plný a on byl jako příbuzný přítomen. A 16. ledna se to stalo.“
Palachův příběh zakončený smrtí, která přišla 19. ledna 1969, není třeba příliš představovat, píší se o něm knihy, točí filmy i seriály, vstoupil do dějepisu. Role faráře z Libiše u Neratovic se v této souvislosti zas tak často nezmiňuje, přitom není zcela nepodstatná.
Jakub S. Trojan (vlevo) Zdroj: Profimedia.cz/ČTK
Nejen že se s Palachem setkal nedlouho před jeho smrtí.
Nejen že se dobře znal s Janovou maminkou.
Nejen že právě on pak nebohého mládence pohřbíval, což věru nebyl epizodní úkol.
„Pamatuji Masarykův pohřeb, pamatuji si Benešův pohřeb, ale to prostě snad Praha nezažila, aby bylo tolik lidí, kteří lemovali ulice, to bylo snad dvě stě tisíc osob na Staroměstském náměstí, když jsme šli z Karolina na Filozofickou fakultu, to skutečně bylo něco neuvěřitelného, pohnutí a síla, která z nich vyzařovala,“ vyprávěl Trojan.
V Palachově příběhu se totiž následně vyskytuje ještě jednou: To když ho s tragédií mladého člověka zvlášť zákeřně hodlali spojovat estébáci při výsleších. Nejhorší to prý bylo v říjnu 1970, kdy se jej pokoušeli přinutit k doznání, že Palacha k činu přemluvil.
Pohřeb Jana Palacha se změnil v celonárodní manifestaci Zdroj: ČTK/ Profimedia.cz
„Razantně jsem to odmítl,“ popisoval pro server irozhlas.cz. „Řekli, že mají tři svědky, tak jsem řekl, ať je přivedou. A to už se začali cukat: ‚Však vy víte, že jste ho přesvědčoval.‘ Tak říkám: ‚Ano, vím, že jsem ho nepřemlouval. A chci se těch svědků zeptat, na základě čeho tak soudí.‘ V té věci jsem si byl naprosto jist.“
StB ho v letech po srpnové okupaci sledovala soustavně, zadržela jej zhruba patnáctkrát. Nenechal se zlomit.
„Výslechy mně vlastně docela bavily,“ přiznal překvapivě v dalším rozhovoru. „Je to samozřejmě věc nátury, někteří mí přátelé se strašně báli, když dostali povolávací rozkaz k výslechu. Ale mě to bavilo. Na stanici byli všichni tak o 20 let mladší než já, věková převaha mi dodávala sílu. Navíc jsem si byl jist, že věc, kterou zastávám, je správná.“
Podepsal Chartu 77, organizoval bytové semináře. A jelikož kvůli zásahu úřadů již nemohl být duchovním, živil se jako zedník, později coby mzdový účetní v družstvu Montáž.
Svým způsobem se nelze divit, že měl režim tolik políčeno zrovna na něj. Kdo v roce 1969 slyšel Trojanova slova nad Palachovou rakví, tomu není nutné nic vysvětlovat.
Od Václava Havla dostal Jakub S. Trojan po revoluci Řád Tomáše Garrigue Masaryka. Zdroj: Profimedia.cz/ČTK
Někdy už to tak je, že lidský hlas naroste do ohromující síly.
Přestože nekřičí, nehřímá, neburácí. Nevyhrožuje. Nespílá.
Přestože je vlastně vlídný.
Přestože konejší.
„V tomto cynickém století, v němž se mnohdy lekáme, jak jsme všichni vnitřně malí, on nás přivedl k tomu, abychom se ptali otázkou, která z nás může učinit velké lidi: Co jsem udělal já pro druhé? Jaké je mé srdce? Za čím jdu, čemu sloužím? Co je pro mě nejvyšší životní hodnotou?“ promlouval Trojan při pohřbu do kraje topícího se v slzách. „Po smrti Jana Palacha bude každému o něco těžší zůstat tváří v tvář této výzvě lhostejným a stane se takřka nemožným vrátit se k dennímu pořádku.“
Pohřeb Jana Palacha a jeho nejbližší Zdroj: Profimedia.cz/ČTK
Od Palachovy smrti uteklo přesně 56 let, to je skoro jeden lidský život. Jeho čin se bude asi navždy interpretovat různě. Navždy zůstane neuchopitelný, byť zrovna definici kněze Jakuba nemůžeme nic vytknout: „Nechtěl přispět k rozvratu, nýbrž naopak k sjednocení v pravdě a v odpovědnosti.“ Jisté je, že i ve 21. století působí inspirativně nejen otázky, které zazněly na Palachově pohřbu, ale i celoživotní přístup muže, který je tehdy nad rakví vyřkl.
O nejvyšších životních hodnotách Jakuba Schwarze Trojana se nedalo nikdy pochybovat.
Zjistili to i pánové z StB, kteří byli zvyklí vždycky dosáhnout svého.
MOŽNÁ JSTE PŘEHLÉDLI: Firmy v Česku hlásí hromadné propouštění. O práci přijdou více než čtyři tisíce lidí
