Prezident Miloš Zeman neuspěl ohledně odkladu jmenování fyzika Ivana Ošťádala profesorem. A stejně tak musí znovu řešit profesuru historika umění Jiřího Fajta. V pondělí o tom rozhodly soudy.
V případě Fajta dospěl pražský městský soud k závěru, že Zemanovo předchozí rozhodnutí o Fajtově nejmenování bylo nezákonné. Hodnotilo totiž uchazečovu odbornou způsobilost, což prezidentovi nenáleží. Verdikt je pravomocný.
U Ošťádala zase Nejvyšší správní soud (NSS) nepřiznal kasační stížnosti Hradu odkladný účinek. To znamená, že platí dřívější pravomocný rozsudek soudu v Praze, který dospěl k názoru, že Zemanovo rozhodnutí o nejmenování Ošťádala profesorem nebylo v souladu se zákonem a vrátil prezidentovi věc k dalšímu řízení. Prezidentův mluvčí Jiří Ovčáček sdělil, že Hrad rozhodnutí nyní nebude komentovat.
Zeman: Fajt předložil nepravdivé i zavádějící informace
Aktuální žaloba Fajta a Univerzity Karlovy směřovala proti rozhodnutí prezidenta z listopadu 2018. Zeman se v něm opřel o dřívější stanovisko soudu, že prezident je povinen návrhu na jmenování profesorem vyhovět, ledaže by zjistil, že jmenovací řízení bylo zatíženo vadami, které by mohly mít vliv na výsledek řízení. Zeman tvrdil, že Fajt o sobě univerzitě předložil nepravdivé i zavádějící informace.
Podle něj bylo jednoznačně zavádějící Fajtovo tvrzení, že je hlavním editorem devítisvazkové rukověti dějin umění středovýchodní Evropy, když v době řízení nebyl vydán ani první díl. Výhrady měl Zeman také k tomu, že se Fajt prohlásil za hlavního autora publikace The Crown of Bohemia a nezmínil v podkladech hlavní editorku. Prezident dále dovodil, že Fajt nesplnil podmínku souhrnné pětileté pedagogické činnosti na vysoké škole.
„Prezidentu republiky nenáleží posuzovat otázky hmotného práva, otázky kvalifikace a odbornosti. Náleží mu toliko zabývat se případnými závažnými procesními vadami řízení o jmenování profesorem. Tedy například, že vědecká komise vysoké školy nezasedala ve složení, v jakém měla, že byl špatně zachycen výsledek hlasování a podobně,“ vysvětlil předseda senátu pražského městského soudu Milan Tauber. Soud proto Zemanovo rozhodnutí zrušil a vrátil mu věc k novému projednání.
Podle právníka Hradu Tomáše Rouska se Zeman nyní zřejmě obrátí na Nejvyšší správní soud. „Prezident republiky setrvává na právním názoru, že na jmenování profesorem není právní nárok a že rozhodnutí o nejmenování nepodléhá přezkumu správního soudnictví,“ prohlásil Rousek. Zároveň trvá na tom, že Zeman se nesnažil hodnotit pedagogickou činnost či úroveň Fajtových publikací. „Jednoznačně poukazuje na vady jmenovacího řízení. Nemělo být zahájeno, a když už bylo, mělo být přerušeno,“ podotkl.
Nejvyšší správní soud: Stížnost Hradu nemá odkladný účinek
V případě Ošťádala pražský městský soud na začátku června zrušil rozhodnutí prezidenta, který Ošťádala odmítl jmenovat profesorem a věc mu vrátil. Vyhověl tak žalobě, kterou společně podali Ošťádal a Univerzita Karlova. Prezident kvůli rozsudku podal kasační stížnost, v níž žádal, aby byl rozsudek pražského městského soudu zrušen. S kasační stížností spojil návrh na přiznání jejího odkladného účinku. To Nejvyšší správní soud nyní zamítl, Zeman tak musí rozhodnout znovu. O samotné kasační stížnosti NSS dosud nerozhodl.
Usnesení NSS cituje právní argumentaci Hradu. Zeman namítal, že kdyby jmenoval Ošťádala profesorem a napadený rozsudek by byl následně zrušený, jmenování by již nebylo možné revokovat. Napadeným rozsudkem by byl „přinucený“ učinit nevratné rozhodnutí, a to i přesto, že by byl tento rozsudek jako nezákonný později zrušen Nejvyšším správním soudem.
Soud ale podle zákona může přiznat odkladný účinek, pokud by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestli nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem. „V tomto případě není naplněna základní podmínka pro přiznání odkladného účinku podané kasační stížnosti, tedy stěžovatel nedoložil vznik újmy na jeho straně spočívající v zásadním ohrožení důležitého veřejného zájmu,“ píše se v usnesení NSS.
Spor se táhne již od roku 2015
Spor se táhne už od jara roku 2015, kdy Zeman odmítl podepsat jmenovací dekrety Ošťádala, historika umění Jiřího Fajta z Univerzity Karlovy (UK) a Jana Eichlera z Vysoké školy ekonomické. Justice mu Ošťádalův a Fajtův případ vrátila k novému – nyní zrušenému – rozhodnutí, jež učinil v listopadu 2018. Opřel se v něm o stanovisko soudu, že prezident je povinen návrhu na jmenování vyhovět, ledaže by zjistil, že jmenovací řízení bylo zatíženo vadami, které by mohly mít vliv na jeho výsledek.
V rozhodnutí Zeman poukazoval na to, že o Ošťádalově dlouholeté spolupráci s StB svědčí svazek zachovaný v Archivu bezpečnostních složek. Fyzik už dříve přiznal, že StB poskytoval krycí adresu, kam si nechal zasílat zahraniční korespondenci. Uvedl k tomu, že byl mladý a naivní.
Zeman ve zrušeném rozhodnutí argumentoval tím, že univerzita nevedla řízení o Ošťádalově jmenování řádně, protože přešla nesoulad jeho styků s komunistickou Státní bezpečností a etického kodexu školy. Napsal, že profesor má být autoritou a osobností reprezentující nejvyšší i morální kvality a že takovou osobností Ošťádal není.
