Násilníka lze potkat kdekoliv – na ulici, v pracovním kolektivu nebo taxíku. Důležité je, aby se mu člověk postavil, řekla pro CNN Prima NEWS instruktorka sebeobrany Jasmína Houdek. Současně poskytla několik základních rad, jimiž se ženy mohou řídit.
„Zásady, které zmíním, platí v nejrůznějších případech. Když jdete sama za tmy, jedete v taxíku nebo jste v pracovním kolektivu, kde se někdo nevhodně chová. Paleta násilí je široká,“ popisuje Houdek.
Úspěšnou obranu před násilníkem ukázala nedávno v praxi i teprve šestiletá dívka, více v reportáži:
Rada č. 1: Působte sebevědomě
Houdek připomíná, že násilník téměř nikdy neútočí bezmyšlenkovitě a hned. Oběť okamžitě nechytne za vlasy a nezačne ji mlátit. Násilník si tipuje, vyčkává, oběť pronásleduje. „Vy cítíte, že se na vás někdo dívá nebo že vás pronásleduje. Víte to. Je vám trapně nebo se bojíte. Většina lidí začne dělat, že to nevidí, začne telefonovat, zrychlí krok a doufá, že situace přejde, že skončí. Násilník si vás ale testuje,“ upozorňuje Houdek.
Vychováváme si generace násilníků i obětí, varuje expertka. Volá po změně systému
Je to dobrý vychovatel, protože netýral dítě, ale jenom maminku. Podle advokátky a specialistky na domácí násilí Lucie Hrdé i takové věty často zaznívají u soudu. Na semináři organizovaném Senátem popsala, že pokud v systému nenastanou změny, společnost si bude zcela vědomě dál vychovávat budoucí generace násilníků i obětí. Kdo je na vině?
Testuje vždy a je jedno, jestli vás chce dotyčný znásilnit, přepadnout nebo zbít. „Přijde k vám třeba nějaký chlap a řekne: ‚Nemáš cígo?‘ Čeká, jak se zachováte, a když budete hledět do země nebo mu okamžitě všechno dáte, řekne si: ,Ano, to je přesně ona.‘ Každý násilník, každý predátor, hledá někoho, u koho mu to projde, kdo mu to, co chce, dá velmi snadno,“ popisuje instruktorka, která sama znásilnění zažila.
Právě v tu chvíli se dotyčný predátor či násilník podle ní rozhoduje. „Řekne si: ,Tak s touhle budou problémy, to radši půjdu dál a počkám pět minut na někoho, u koho mi to projde.‘ Anebo si řekne: ,Jo, tak to je přesně ta, kterou chci. Bude držet hubu, nebude se bránit a ideálně to nepůjde ani ohlásit,‘“ přibližuje dál.
V tento moment není co ztratit. „Je to apel na všechny, kteří jsou v nesnázích. Když už jste v takové situaci, že si vás někdo vybírá, jde po vás nebo vás už nějak konfrontuje, nemáte co ztratit tím, že se začnete bránit. To hodně lidí neví,“ upozorňuje.
Přesto to řada lidí v onen osudný moment neudělá. Podle instruktorky za tím stojí výchova i společenské nastavení. „Už na savaně byly divoké šelmy, které nás chtěly sežrat. Dřív nám pomáhalo, že jsme zamrzli a dělali, že tam nejsme, ale v moderní společnosti tohle nepomáhá,“ říká. Oběť podle jejích slov musí dát najevo, že není vhodná kořist. Stačí zvednout hlavu, rozhlédnout se a zanalyzovat situaci. „Musíte dát najevo: ,Vím o tobě.‘ Uděláte to tak, že se přísně podíváte na toho člověka nebo na místo, odkud vychází nějaký hluk,“ radí Houdek.
Hlas použijte jako zbraň, cizím lidem vykejte. Těm které znáte, nastavte hranice. „Nechte mě být!“ „Tohle se mi nelíbí.“ „Takto se mnou nemluv!“ „Dost!“ Ideální je naučit se jednu důraznou větu a tu používat vždy. Může to být i jasné, úderné a důrazné „NE!“.
Rada č. 2: Řekněte si o pomoc
Ideální je vyhledat další lidi nebo směřovat na místo, kde je více lidí. „Není to samozřejmě samospásné, spousta násilných trestných činů se stala za bílého dne v prostředí, kde byly desítky lidí. Zvyšujete tím ale pravděpodobnost, že vám lidé pomohou nebo toho pronásledovatel nechá,“ uvádí Houdek.
Jasmína Houdek
- Spoluzaložila star-up Moderní sebeobrana,
- Autorka stejnojmenného knižního bestselleru,
- Průkopnice emancipační sebeobrany,
- Spolu se svým týmem usilují o to, aby byla sebeobrana součástí školních osnov,
- Jejím heslem je: „Když se dnes ozvu, nebudu se zítra muset bránit fyzicky.“.
Když už osoba v nesnázích na někoho narazí, neměla by se bát říct si o pomoc. „Pozdravte, řekněte, co potřebujete. Například: Mám divný pocit, ten člověk se mi nezdá. Prosím, můžete se mnou chvilku mluvit? A nebojte se projevit pocity: Mám strach, bojím se, nejsem si jistá, je to divné. Nestyďte se, protože lidé mají většinou dobré srdce a chtějí pomáhat. Možná budou trošku paf, ale neodmítnou,“ vybízí.
Rada č. 3: Nebojte se bránit
Pokud násilníka nic neodradí a napadne vás, musíte zareagovat. „Málokterý násilník očekává, že se budete fyzicky bránit. Často se stává, že přijde chlap, dá ženě facku a ona se přestane úplně bránit. My ženy se nikdy nebráníme. Jsme tak vystrašené, zaplavené hrůzou, zamrzlé, že nedokážeme nic dalšího udělat,“ přibližuje praxi.
To lze změnit. „Musíte si zapamatovat, že se můžete bránit, potom vaše obrana bude pravděpodobně úspěšná. Když se bráníte, a máme na to data, dopadnete mnohem líp, než když se bránit nebudete. To platí vždycky,“ uvádí s tím, že až 60 procent žen se ubrání, a to i přesto, že v minulosti neměly žádný trénink. S kurzem se jejich šance zvyšuje o dalších 30 procent.
Rada č. 4: Buďte Wonder Woman
I netrénovaná žena má vysokou šanci se ubránit. Od úderů do obličeje až po princip chytni a trhni. „Dostáváme se tím ale zpět na začátek. Naší ambicí je, aby se tyto případy nestaly. Pokud máte trénink Moderní sebeobrany, pak si včas všimnete, že se děje něco zlého. A divného člověka nebo agresora k sobě nenecháte ani přistoupit,“ popisuje.
Skutky dětských gangů v médiích? Nevidíme vše, činy mohou být ještě brutálnější, říká expertka
Dětské gangy ve společnosti nejsou ničím novým. Máme je zde už dlouhá staletí, jen se o nich tolik nemluvilo. V pořadu Zprávy PLUS na CNN Prima NEWS to uvedl psycholog Radek Ptáček. Jeho kolegyně Viera Škopová doplnila, že sociální média pouze více umožňují veřejnosti činy páchané mladistvými sledovat.
Pokud trénink nemáte, vždy se vyplatí bránit a dát na intuici. „Toho dosáhnete, když budete používat přísnou, stručnou a údernou komunikaci. Můžete zařvat, udělat ze sebe v ten moment velmi těžké sousto. Někomu vyhovuje, že si představí, že je například Wonder Woman, žena, která je silná a nebojácná. Ne kvůli tomu, že je to pohádková postava, ale kvůli tomu, co ze sebe vyzařuje. Nenechá si nic líbit, ozve se,“ připomíná instruktorka.
Z průzkumů vyplývá, že nezáleží na tom, jak je žena oblečená. Jde především o to, co z člověka vyzařuje. „Když budete v něčem, v čem je vám dobře, a je jedno, jestli to je minisukně nebo teplákovka, díky tomu se cítíte sebevědoměji. Takový silný terč nikdo nechce. Každý chce tu, která je hodná, potichu, pokorná, hledí do země,“ líčí.
Rada č. 5: Snažme si pomáhat
Veřejnost může pomoci, aby k ohavným případům nedocházelo. Houdek apeluje, aby i lidé, kteří nejsou trénovaní, v případech napadení zasáhli. Namísto velkých akcí stačí pár slov. „Nemusíte být jako Chuck Norris. Když vidíte například, že je ženě nepříjemný hovor s jistým mužem, který vypadá podezřele, stačí za ní přijít a dělat, že jste přátelé. Může vás poslat do háje a vám bude trapně, ale můžete to omluvit tím, že jste se spletli. Nebo se na vás podívá a bude to hrát s vámi. Věřte, že vám bude potom vděčná,“ říká.
Tato „metoda“ se už osvědčila i jedné její studentce, která tímto způsobem pomohla další ženě v nesnázích. V krajních případech, kdy už na slova není čas, není nic jednoduššího než zavolat policii. „Zastaňme se ostatních. Zastavit násilí můžeme všichni. I jen tím, že odmítneme homofobní vtipy nebo manipulativní jednání,“ uzavírá Houdek.
