Příběh rodiny z Kurdistánu
Bělorusko připraví druhý let pro migranty, kteří uvízli na bělorusko-polské hranici. Informoval o tom prezident Alexandr Lukašenko. Očekává však, že Evropská unie asi 2000 běženců přijme. Většina z nich přišla z iráckého Kurdistánu. Právě tam s místními hovořila reportérka CNN Prima NEWS Darja Stomatová.
„Přišli jsme o všechno, o dům i peníze. Jenom jsme chtěli mít lepší život,“ popisuje Peruin, která se svou rodinou na několik týdnů uvízla na běloruské hranici. „Poprvé jsme se o této možnosti dozvěděli od našeho bratrance, který hranici překročil během tří dnů. Dostal se až do Německa,“ popsal její příbuzný Guin.
„Ze začátku to bylo všechno jednoduché, tak jsme se s přestupem v Istanbulu vydali do Běloruska,“ doplnil. Jednoduché to nakonec ale nebylo. „Mou dceru ta cesta doslova semlela,“ uvedla Peruin.
V Polsku měl na rodinu čekat místní převaděč. Zavolat mu měli ve chvíli, kdy překonají ostnatý plot. Jenže tak daleko se už nedostali. „Hráli si s námi jako s hračkami. Bělorusové nás využívali. Křičeli na nás: ‚Běžte do Polska‘,“ popsala situaci na hranicích.
Voda byla neustále špinavá
V běloruské džungli, takovou přezdívku lesu u hranic běženci dali, strávili 38 dní. „Vodu jsme museli filtrovat několikrát. I tak ale byla stále špinavá. Kvůli neustálé zimě a chůzi jsme necítili nohy,“ doplnil Guin.
Za jídlo museli platit běloruské policii nebo armádě. Jeden kus chleba pak dělili na 11 kousků, aby se z něj najedly dvě rodiny. Jenže ani návrat do Kurdistánu nebyl snadný. „Když jsme se vraceli do Minsku, zastavili nás policisté. Jeden z nich namířil zbraní přímo na mě a zeptal se nás, odkud se tu bereme. Pak namířil zbraní na řidiče taxíku a nařídil mu, ať nás odveze zpátky,“ popsal Guin.
Této kurdské rodině se nakonec pořadilo vrátit domů. Cesta za snem je stála 35 000 dolarů (téměř 800 tisíc korun). Přišli o všechno, proto teď žijí v domě prarodičů.
