Cukrovkou trpí v Česku každý desátý člověk. Jak člověk může poznat, že nemoc má? I to v rozhovoru pro CNN Prima NEWS popsal přednosta Centra diabetologie IKEM Martin Haluzík. Na neděli připadá Světový den diabetu.
Pane profesore, kolik lidí v Česku trpí cukrovkou?
V České republice milion lidí. U těch máme stanovenou diagnózu. Předpokládá se, že je dalších 200 až 300 tisíc lidí, kteří cukrovku mají, ale zatím o diagnóze neví. Celosvětově jde o 560 milionů lidí, počty bohužel pořád stoupají.
Čím to je?
Převládá cukrovka druhého typu, což je cukrovka spojená s obezitou, nadváhou, se středním až vyšším věkem. Problém je v tom, že postupně stoupá počet lidí s obezitou, snižuje se fyzická aktivita. Špatný životní styl se stále zhoršuje, omezení při covidu tomu moc nepomohla. Počet lidí s cukrovkou se zvyšuje celosvětově.
Jak na sobě člověk pozná, že může mít cukrovku? Říká se, že nijak nebolí a spousta lidí netuší, že ji má.
Problém je v tom, že ve chvíli, kdy je zvýšení cukru lehké, tak není žádný specifický příznak. Může to být celková únava. Až ve chvíli, kdy hladina cukru stoupne hodně, tak se objeví typické příznaky jako je zvýšená žízeň, zvýšené močení, hubnutí, rozmazané vidění. K tomu dochází, když je hladina hodně vysoká. Normální hladina cukru je 5,6 mmol na litr. Pokud má někdo kolem 7 až 9, tak to nepozná. Důležité je pravidelně chodit na preventivní prohlídky, v rámci kterých se hladina cukru měří.
Dá se cukrovka vyléčit? Prezident Zeman například říkal, že mu cukrovka odešla.
U pana prezidenta se děje celá řada atypických věcí, tohle je jedna z nich. Cukrovka málokdy odchází a vyléčit se dá obtížně. Cukrovka druhého typu se dá vyléčit jedině tehdy, když pacient velmi výrazně změní zdravotní styl a podaří se mu ho udržet, podaří se mu hodně zhubnout. A to ještě v případě, pokud cukrovka netrvá dlouho. Ve chvíli, kdy má člověk cukrovku déle a je léčený inzulinem, tak tyhle zásadní změny už k vyléčení nestačí.
Obávám se, že cukrovkářů po covidu ještě přibude.
Jaké je největší riziko pro lidi s diabetem?
Když se nedaří léčbou dostat hladiny cukru do lepších mezí, tak může způsobovat dlouhodobé komplikace. První je riziko zvýšených kardiovaskulárních nemocí, například srdeční infarkt či cévní mozkové příhody. Potom jsou komplikace mikrovaskulární, cukrovka poškozuje ledviny, může vést k selhání ledvin. Poškozuje zrak a nervy, může docházet k bolestivým projevům, tomu se říká diabetická neuropatie. Ale není to tak, že každý, kdo má cukrovku, musí mít komplikace.
Máme nějaké statistiky o tom, jestli během covidu přibylo cukrovkářů?
Zkoušeli jsme se na to dívat v rámci dat, která máme v IKEM. Zatím je příliš brzo, abychom to byli schopni říct. Ještě pořád je významná skupina lidí, která nechce jít k lékaři kvůli obavám ohledně covidu. Až se situace stabilizuje úplně, tak lidé možná začnou více chodit na preventivní prohlídky. Řada lidí si to teď rozmyslí, když vidí ta čísla nakažených. Obávám se, že cukrovkářů však přibude.
Říkalo se, že kdo má cukrovku, tak je riziková skupina kvůli covidu. Proč?
Je to hlavně u cukrovky druhého typu a u pacientů, kteří mají zároveň obezitu a celou řadu dalších nemocí, mají například vysoký tlak. Takoví pacienti hůře stonají se všemi infekčními onemocněními, nejen s covidem. Ale i s chřipkou nebo jakoukoliv infekcí. Ve chvíli, kdy se organismus dostane do zátěže, tak má daleko menší rezervu.
Čokoládu lidé s cukrovkou můžou. Ale musí se hýbat.
Možná se zasmějte, ale zajímalo by mě, jestli si můžou dát lidé s cukrovkou čokoládu...
Napadne to spoustu lidí a spousta lidí si čokoládu dá. Když se mě na to pacienti ptají, tak jim řeknu, že čas od času si čokoládu dát mohou. Ale neměli by ji jíst pořád. Je potřeba to vykompenzovat fyzickou aktivitou. Když diabetik vyrazí na dlouhou procházku a pak si sedne na kávu a dá si dortík, tak to vykompenzuje. Pohyb totiž snižuje hladinu cukru. Pro mnoho lidí by byl život bez čokolády smutný, tak se to nedá úplně zakázat.
Jak se nejlíp cukrovce vyhýbat?
Pohybem, sportem, a nepřibírat. Udržovat si nějakou normální váhu, dobře spát, nestresovat se. To jsou doporučení, která lze občas těžko splnit, ale v ideálním případě je to nejdůležitější.
