První slovenský prezident byl dosazen Hitlerem, první demokraticky zvolený čelil únosu syna

Málo se ví, že Jozef Tiso se nestal prezidentem Slovenska hned po vzniku samostatného státu, tedy 14. března 1939. Ten den byl pouze jmenován předsedou slovenské vlády, byť s pravomocemi hlavy státu. Prezidentem byl zvolen až 26. října 1939.

Sledujte speciál k volbám na Slovensku na CNN Prima NEWS. Očekává se drama až do sečtení posledního hlasu

Hitler: Přejímám ochranu slovenského státu

Tvůrcem samostatného slovenského státu byl německý nacistický vůdce Adolf Hitler, který Jozefu Tisovi nabídl možnost oddělení země od tehdejšího Česko-Slovenska. Návrh padl v Berlíně 13. března 1939. Čechy a Moravu už 15. března čekala potupná německá okupace, Slováci dostali zajímavější nabídku. Ale pokud by Tiso vytvoření loutkového klerofašistického státu odmítl, říšský kancléř by Slovensko daroval spojeneckému Maďarsku. „Dostat se znova do maďarského područí, s čímž měli Slováci dlouhou a neblahou zkušenost, to ale u našich sousedů vyvolávalo husí kůži. Zvolili tedy menší zlo a vyhlásili samostatnost,“ vysvětluje pro CNN Prima NEWS historik Jan B. Uhlíř, odborník na dějiny druhé světové války ve střední Evropě.

Když Tiso 14. března 1939 vyhlásil samostatný slovenský stát, Hitlerovi proto spěšně děkoval za ochranu. Agentura ČTK o tom informovala 16. března: „Slovenský ministerský předseda dr. Tiso zaslal vůdci tento telegram: V silné důvěře ve Vás, Vůdce a říšského kancléře velkoněmecké říše, staví se slovenský stát pod Vaši ochranu. Slovenský stát Vás prosí, abyste tuto ochranu převzal.“

Hitlerova odpověď přijde do Bratislavy hned druhý den: „Potvrzuji příjem Vašeho včerejšího telegramu a přijímám tímto ochranu slovenského státu.“

Všechny hlasovací lístky pro Jozefa Tisa

Slovenský stát si prvního vlastního prezidenta zvolil až 26. října 1939. Autoritářským způsobem, poslanci dostali možnost volit pouze Jozefa Tisa. „Slovenský parlament zvolil dnes jednomyslně presidentem Slovenské republiky dosavadního předsedu slovenské vlády dr. Jozefa Tisa. Tím dostal mladý slovenský stát první svoji hlavu a dospěl k závěru svého vnitřního vývoje,“ uvedla v tento den agentura ČTK. „Hlasovací lístky všech 61 poslanců zněly na jméno dr. Tiso, který po volbě ozdoben velkokřížem řádu německého orla.“

Záslužný řád Německého orla (Verdienstorden vom Deutschen Adler) založil Adolf Hitler pro diplomaty nacistické říše a významné zahraniční osobnosti sympatizující s nacismem. Kromě Tisa ho dostal například zastupující říšský protektor Reinhard Heydrich, italský vůdce Benito Mussolini, španělský vůdce Francisco Franco nebo chorvatský diktátor Ante Pavelić. Dějiny posléze všechny tyto muže označily za válečné zločince.

Lesk prezidentské volby a ruská okupace

Hitler do Bratislavy blahopřál už 27. října 1939: „Vaší Excelenci posílám u příležitosti Vaší volby státním presidentem své a německého lidu nejsrdečnější blahopřání.“ Tiso obratem poděkoval: „Cenná slova, kterými mne Vaše excelence první blahopřála k mému zvolení slovenským státním presidentem, naplnila mne a slovenský národ upřímnou radostí. Zvýšila lesk této historické hodiny, jež je v mém životě nejvýznamnější, a potvrdila opět naši víru, že Slovensko v přátelství se svým velkým německým spojencem plní čestně svou úlohu a po jeho boku přispívá ke spravedlivé evropské úpravě,“ uvedla zpráva ČTK.

ČTK ve stejný den upozornila i na spojenectví nacistického Německa se sovětským Ruskem, neboť obě země si po společné dohodě právě rozparcelovaly Polsko. „S velkým uspokojením se vítá příjezd ruského hospodářského poselstva, jež zůstane v Berlíně několik neděl, aby připravilo důležité dohody k prohloubení německo-ruského hospodářského styku.“ Na základě německo-ruského paktu Ribbentrop-Molotov zabralo Rusko zhruba 200 tisíc kilometrů čtverečních polského státu, většinou na území dnešní Ukrajiny a Běloruska, které obývalo přes 13 milionů polských občanů.

A právě v den volby prezidenta Tisa sovětské úřady oznámily výsledky „svobodných“ voleb na okupovaných polských územích. ČTK informovala, že téměř všichni hlasovali pro kandidáty nadiktované invazní sovětskou správou. Historie se pořád opakuje, obdobně Putinovo Rusko nedávno organizovalo ruské prezidentské volby na okupovaných územích dnešní Ukrajiny.

Trest smrti za holocaust

Za válečné zločiny byl prezident Jozef Tiso v roce 1947 odsouzen k trestu smrti a popraven. Jemu podřízená slovenská vláda už totiž 24. března 1942 schválila návrh ústavního zákona o odstranění všech Židů ze Slovenska. A dva dny poté poslalo Slovensko do Osvětimi a dalších lágrů tisíc židovských žen, první transport vyjel z Popradu.

Tiso zákon o deportacích signoval v květnu 1942, Bratislava přitom za jednoho deportovaného do takzvaného Generálního Gouvernementu (část Polska okupovaná Německem) platila Berlínu 500 marek. Slovensko se tak v roce 1942 zbavilo asi 58 tisíc Židů, dalších 13 tisíc zbylých slovenských izraelitů bylo do vyhlazovacích táborů deportováno s pomocí německých ozbrojených sil na podzim roku 1944.

Uctívání Tisa v roce 2024

Paradoxní je, že Tisův rodný dům v západoslovenské Bytči je označen oslavnou pamětní deskou. A u té nikdy nechybějí květiny. Deska visí na malém domku v dnešní ulici 1. máje 35/4, Tisův portrét je označen heslem: Verní sebe – svorne napred. Věrní sobě – svorně kupředu. Jde o slogan z prezidentské standarty, kterou Tiso používal a která vlála nad prezidentským palácem v Bratislavě.

Tisova pamětní deska v Bytči s válečným sloganem z prezidentské vlajky je něčím podobným, jako by němečtí či rakouští neonacisté pověsili pamětní desku na Hitlerův rodný domek v obci Braunau. A na desku napsali třeba nacistický slogan Ein Volk, Ein Reich, Ein Führer. Jeden národ, jedna říše, jeden vůdce.

První slovenský demokratický prezident

Prvním demokraticky zvoleným prezidentem po druhém osamostatnění Slovenska (1. ledna 1993) se stal Michal Kováč. Zvolen byl hlasováním poslanců slovenského parlamentu 15. února 1993, když v předchozí volbě neuspěl jeho jmenovec Roman Kováč. Oba kandidáty nominovala vládní strana HZDS (Hnutie za demokratické Slovensko) tehdejšího premiéra Vladimíra Mečiara, který od vzniku samostatného státu usiloval o autokratický způsob vlády.

Nominovaný Michal Kováč, do rozpadu Československa předseda federálního parlamentu (Federálního shromáždění), potřeboval ke zvolení i hlasy z jiných stran, ty od straníků z Mečiarovy HZDS nestačily. Získal je hlavně od postkomunistů ze Strany demokratické levice, kterým měl slíbit, že po zvolení vystoupí z Mečiarovy partaje. Slib splnil, takže se stal premiérovým nepřítelem, který vyvrcholil únosem prezidentova syna do Rakouska.

„Za podporu Kováče jsme nic nežádali. My jsme jen hovořili o tom, že když už má být zvolen prezident z HZDS, bylo by dobré, aby vystoupil z tohoto hnutí, aby nebyl přímo řízen ve výkonu své funkce jednou stranou,“ informoval novináře těsně po volbě předseda Strany demokratické levice Peter Weiss.

Mafiánský únos prezidentova syna

Vladimír Mečiar ovšem prezidenta toužil řídit. Proto odbojného Kováče zkoušel z funkce odstranit. A když se Michal Kováč mladší v takzvaném případu Technopol zapletl do mezinárodní kriminální kauzy a německá policie na něho vydala zatykač, Mečiar s pomocí tajných služeb (SIS) nechal prezidentova syna násilně unést do Rakouska. Aby tam mohl být zatčen a zdiskreditovat svého otce v roli hlavy státu.

Únos, který se odehrál 31. srpna 1995, měl mafiánský scénář. Osm mužů tehdy zablokovalo vozidlo prezidentova syna, a pod namířenými pistolemi mu dali na hlavu pytel. Unesený utrpěl i četná fyzická zranění, zločinci ho také násilně předávkovali alkoholem, odvezli za hranice a ponechali osamoceného v automobilu. Pak únosci anonymně vyzvali rakouskou polici k zatčení mezinárodně hledaného muže, což se také stalo.

Když prezident Kováč posléze požádal vládu, aby po Rakousku žádala vydání jeho syna, premiér Mečiar oznámil, že k tomu nejsou dostatečné právní důvody. Michal Kováč mladší se tak na základě rozhodnutí vídeňského soudu mohl vrátit na Slovensko až v únoru 1996. S odůvodněním, že únosem byla porušena úmluva o lidských právech a Kováč mladší byl násilně zbaven svobody. Slovenské ministerstvo zahraničních věcí ovšem reagovalo diplomatickým protestem proti rozhodnutí soudu. Divoké devadesátky! Prezident Michal Kováč nicméně vydržel ve funkci až do konce volebního období v roce 1998. Zesnul v roce 2016.

První slovenský prezident německé národnosti

Prvním demokraticky zvoleným slovenským prezidentem, který vzešel z přímého hlasování občanů, se stal Rudolf Schuster (1999-2004). Někdejší komunistický primátor Košic, vášnivý cestovatel a sběratel. A také Karpatský Němec, první prezident německého původu na Slovensku.

Už jako exprezidenta jsem ho mohl navštívit v jeho rodné obci Medzev, kde se dodnes mluví takzvanou mantáčtinou. „Mantáčtina je německé nářečí hamerníků, kteří přišli ve středověku z Německa. Les je německy Wald, ale my Mantáci řekneme Bald,“ vysvětloval mi Schuster. Rodilý Němec prý rozumí sotva každému desátému slovu a v proudu řeči hovor připomíná spíše švédštinu s „východniarským prízvukom“. U Schusterů doma se mluvilo jen mantáčtinou.

Zažil tři odsuny

„Po válce jsem se se slovenskými učiteli nemohl se svojí němčinou vůbec domluvit. Tak mi na vysvědčení napsali, že mě pro neznalost slovenského jazyka neklasifikují,“ vyprávěl exprezident. „Zažil jsem vlastně tři odsuny. Napřed to byla povinná evakuace do Německa těsně před koncem války, před kterou se naše rodina schovala. A když pak přijela Rudá armáda, zase odsunula mnoho našich sousedů do sibiřského zajetí.“ Třetí odsun nařídil dekret Edvarda Beneše.

Dvanáctiletý Rudolf prý plakal a zvracel, když rodina s pětadvaceti kilogramy výbavy čekala v místní škole na transport. „Na poslední chvíli nás zachránil lékař z Košic, který naši rodinu vyreklamoval pro nemoc,“ vypráví Schuster, jenž čas od času zpochybňoval platnost Benešových dekretů a za tento postoj převzal v Augsburgu Karlovu cenu, nejvyšší vyznamenání Sudetoněmeckého krajanského sdružení.

První žena v prezidentském paláci

Další prvenství přinesla v roce 2019 Zuzana Čaputová. Stala se první ženou v nejvyšší státnické funkci na Slovensku. V prezidentském paláci sedí od roku 2019. „Pětačtyřicetiletá Čaputová, nejmladší zvolená hlava slovenského státu od jeho vzniku v roce 1993, ve druhém kole voleb získala 58,4 procenta hlasů. Porazila tak svého soupeře, místopředsedu Evropské komise Maroše Šefčoviče. Čaputová zvítězila v sedmi z osmi krajů a v 50 ze 79 okresů,“ oznámila před pěti lety agentura ČTK. Její mandát vyprší letos v červnu, nový prezident se ujme funkce 15. června.

Češi si zatím ženu na Pražský hrad nikdy nezvolili, nejblíže k tomu měla Danuše Nerudová v prezidentských volbách v roce 2023.