Dlouhé restrikce i strach z nemoci COVID-19 dopadají negativně na psychiku většiny z nás. 31letá Eliška si prošla depresemi už v dospívání. Přestože se snažila držet si současnou situaci od těla, přiznává, že na ni stále více doléhá. Nejistota, sociální izolace, nemožnost dělat věci, které ji bavily, v ní vyvolávají úzkosti a obavy z budoucnosti. Jak si udržet v současné době „zdravý rozum“ a nepodléhat obavám? Redakce CNN Prima NEWS se ptala klinické psycholožky.
S depresemi má Eliška své zkušenosti a dobře ví, že je potřeba snažit se udržovat v dobré náladě a pokusit se tolik si nepřipouštět problémy. Během dospívání musela vyhledat odbornou pomoc a užívat léky. V posledních letech se ale cítila velmi dobře, věnovala se práci, rodině, přátelům. Až do příchodu koronaviru, který velkou část jejích každodenních radostí změnil. Ostatně jako většině z nás.
Nejhorší jsou ta nesmyslná omezení a nařízení, která se pořád mění, a nikdo neví, kdy to všechno skončí.
„Nejhorší jsou nesmyslná omezení a nařízení, která se neustále mění, a všechno už trvá hrozně dlouho bez jakékoliv naděje na změnu. Samozřejmě mi chybí přátelé, chybí mi možnost zajít si zaplavat, do sauny nebo na skleničku. Na druhou stranu cítím naštvání na nás všechny, protože lidé začali být nezodpovědní, společnost se rozdělila na dva tábory. Navíc všichni řeší covid a jeho následky, ale nikdo už nemluví o prevenci,“ popisuje Eliška, která v posledních měsících bojuje s úzkostmi a obavami z budoucnosti. Je ráda, že má kolem sebe milující rodinu a skvělou práci, která ji naplňuje. Uvědomuje si, že by na tom mohla být daleko hůř.
„Moc dobře si pamatuji, jak snadné je spadnout do deprese. A jak těžké je se dostat zase zpět nahoru. Člověk na sobě musí neustále pracovat, aby si udržel alespoň trochu pozitivní náladu. A někdy je to hodně těžké. Mám kolem sebe mnoho přátel, kteří kvůli současné situaci museli vyhledat odbornou pomoc, protože už to psychicky nezvládali. Mnozí přišli o práci nebo o aktivity, kterým se věnovali roky. Je opravdu důležité nezůstat na to sám a nebát se říct si o pomoc,“ dodává Eliška, která se snaží udržet si dobrou náladu hlavně meditací a sportem. „Když je mi smutno, zavolám přátelům, pustím si pěkný film nebo přečtu knížku. Ono se toho ani o moc víc dělat nedá,“ uzavírá.
Pocity sounáležitosti vystřídalo zoufalství a naštvání
Jak ovlivnil covidový rok naši psychiku a jaké problémy lidé nejvíce řeší? Na to jsme se zeptali psychoterapeutky a klinické psycholožky Barbory Hrdličkové, vedoucí týmu Psychoterapie Fokus Praha.
Je evidentní, že koronavirus poznamenal většinu lidí i po psychické stránce. Více či méně se dotkl každého z nás. Jak to vnímáte z pohledu klinické psycholožky? Můžete to nějak shrnout?
Po počáteční mobilizaci sil na jaře, kdy lidé akceptovali ochranná opatření, pomáhali si navzájem, šili roušky, zůstali doma, se energie, se kterou se do těchto aktivit vrhli, vytratila. Už na začátku podzimu se objevovala únava, znechucení z toho, že věci nejsou v normálu, pocity bezmoci, úzkost a spolu s tím i hněv. Na opatření, na vládu, na všechno kolem, protože ve hněvu se cítíme alespoň trochu „mocní“, kdežto v úzkosti a smutku nás přemáhá pocit bezmoci. Tyto změny pocitů a emocí vídáme například u živelních katastrof nebo traumatických událostí. Nejdříve dochází k vzájemné pomoci, poté k pocitu spolupatřičnosti nebo i dočasného vítězství, ale protože problém nemizí, nastává sešup z vrcholu – vyčerpání, zklamání, hněv a mohou se objevovat i propady do hlubokých depresí nebo úzkostných pocitů.
Máte nějaké statistiky, o kolik se v loňském roce zvýšil počet lidí s psychickými problémy?
Napříč Evropou vycházely podobné výsledky, dopady pandemie jsou jednoznačné – zvýšený stres, který lidé prožívají, se podepisuje na jejich duševním zdraví. Ukazuje se, že až pětina lidí na sobě může pozorovat některé z projevů deprese. Od pocitů přetrvávající nespokojenosti a beznaděje až po ztrátu zájmu o věci, které předtím přinášely radost. Zvýšil se také počet těch, kteří ve zvýšené míře prožívají úzkost; to se může týkat nejenom pocitů úzkosti, ale také jejich tělesných projevů – sevření žaludku, špatné trávení, tlak na hrudníku, bolesti hlavy, zad a tak dále.
Co nejčastěji vaše klienty trápí v současné době?
Setkávám se s klienty jak v rámci zdravotnického zařízení, tak i ve své soukromé praxi a nepřicházejí kvůli jednomu konkrétnímu problému. Přicházejí si pro psychickou podporu, protože mají pocit, že jejich svět je nestabilní, trápí je nejistota a mají problémy se zhoršujícími se schopnostmi fungovat v každodenním životě a ve vztazích.
Trpí všechny generace. Senioři jsou osamocení, rodiče přetížení a teenagerům chybí sociální kontakty.
Co byste lidem obecně poradila, jak se nejlépe vyrovnat se současnou situací?
Každý z nás reaguje trochu jinak. Někdo se spíš naštve, jiný rozpláče. To společné je, že se často můžeme cítit zahlceni, přeplněni, zavaleni, a to pak roztáčí spirálu nepříjemných pocitů a emocí. Prvním doporučením je – udržte si denní režim. Vstát, pracovat nebo se učit, jíst, jít spát ve stejnou dobu. Pravidelnost a předvídatelnost stabilizuje. Pokud je vám špatně pokaždé, když si přečtete nový článek, novou informaci, možná bude lepší, když je číst nebudete. Když vám to jinak nedá, dejte si limit na to, kolikrát si něco přečtete. Dávkujte si informace – jednou dvakrát denně může stačit.
Nezapomínejte na pohyb, nejlépe venku, ale i když zůstanete uvnitř v bytě, naplánujte si cvičení, jakkoliv jednoduché. Aktivní pohyb spouští fyziologickou reakci, která působí proti úzkosti, oslabuje úzkostné pocity a uvolňuje napětí. Zůstaňte v kontaktu s druhými lidmi – i přes telefon, sociální sítě, neizolujte se. Držte si věci, které vás rozesmějí. Při smíchu se mění nejenom vaše duševní nastavení, ale také reagujete na hlubší fyziologické úrovni. Prohloubí se dech a zvýší se zásobení kyslíkem, stimulují se vaše srdce, plíce a svaly, sníží se pulzová frekvence a krevní tlak. Výsledkem je prohloubené uvolnění a snížení úzkosti. A v neposlední řadě k sobě buďte laskaví a odměňte se, dopřejte si něco, co máte rádi a co vám udělá radost.
Kteří lidé v současné době nejvíce trpí? Jsou to senioři, nebo spíš teenageři?
Každý má to svoje. U starších lidí je to osamělost, u mladých lidí izolace od vrstevníků. Pracující generace je vystavena nárokům zvládat práci a péči o děti, případně o rodiče. Za ohrožené bych považovala lidi, kteří jsou citliví a hůř se adaptují na změny nebo na ně reagují zvýšenou úzkostí a kteří mají málo zdrojů, vnitřních i vnějších, ze kterých by mohli čerpat.
Bude mít podle vás pandemie psychické dopady, které budou přetrvávat další roky?
Popravdě, toto nedokáže asi nikdo odhadnout. Určitě bude mít psychické následky pro ty, kterým pandemie přinese výraznou změnu – těžký průběh onemocnění, úmrtí blízkého člověka, ztráta živobytí a podobně. Zároveň je zřejmé, že dlouhodobý stres zanechává svou stopu, i když jeho intenzita nemusí být velká.
Může zhoršená psychika mít i negativní vliv na celkovou imunitu organismu?
Nejenom že může, ona i prakticky má. Psychika a tělesný stav organismu jsou úzce propojené nádoby nejen na vědomé úrovni, ale také na fyziologické – doslova na úrovni tělesných šťáv.
Kdy je podle vás vhodné vyhledat odborníka? Mnoho lidí si říká, že to přejde. Kdy ale nastává chvíle, kdy je potřeba si uvědomit, že už to nezvládnu? A na koho se obrátit?
Tady bych na nic nečekala a držela se pravidla, že čím dřív si řeknete o pomoc, tím větší je šance na uzdravení. Pokud máte pocity úzkosti nebo propad nálady, který trvá více než několik týdnů, určitě to začněte řešit. Když vám u auta něco chrastí, taky nečekáte, až vám upadne kolo, půjdete se poradit.
Na koho se v případě psychických potíží obrátit?
Můžete zajít za psychologem, psychiatrem nebo psychoterapeutem. Za psychologem půjdete, pokud potřebujete psychologické vyšetření nebo konzultaci, aby vám pomohl vyhodnotit a posoudit životní situaci, případně vás nasměrovat dál. K psychiatrovi se dostanete, pokud vaše psychické problémy výrazněji zasahují do fungování v každodenním životě a většinou k tomu patří léčba léky. Psychoterapeut je specifická profese, která pomocí různých přístupů pomáhá člověku najít a přinést změnu do života, aby se jeho potíže zmírnily. Pokud se ocitnete v akutní krizi, můžete využít krizová centra, v Praze jsou to RIAPS a Centrum krizové intervence v Psychiatrické nemocnici Bohnice. Kromě toho existuje mnoho telefonických krizových linek, na které se dá obrátit a dostat podporu nebo nasměrování.
Máte nějaký tip, jak se udržovat v psychické pohodě? Například cvičení, drobné radosti, dýchání, meditace – skutečně to pomáhá, nebo je to spíše placebo?
Je mnoho výzkumů, které potvrzují, že vnímání sebe, svých potřeb a péče o sebe je zásadní pro dobré duševní zdraví. Patří k tomu vnímat svoje tělo a umět ho uvolnit, vědět, co mi dělá dobře a co ne, znát svoje hranice, mít kompetenci nad sebou samým. To všechno pomáhá, abychom se měli duševně dobře. A co se týče placeba, je potřeba upozornit, že i když bývá synonymem pro podvrh, například v léčbě depresí je jeho účinnost 30–40 procent, naproti tomu u standardních léků je to 60–70 procent.
