Rakušan: Absolutní bezpečí je iluze. V řešení útoku na FF UK si vyčítám ostych k rodinám
Než začnete číst Co byste měli vědět, než začnete číst
Česko je podle Víta Rakušana po zkušenosti s útokem na FF UK bezpečnější zemí
Zásah na FF UK: Co by udělal jinak a v čem vidí svou jedinou chybu?
Tragédii na FF UK podle něj zneužila opozice
Práce policie se po útoku na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy zlepšila, uvedl v rozhovoru pro CNN Prima NEWS ke dvouletému smutnému výročí od události tehdejší ministr vnitra Vít Rakušan (STAN). Zlepšení se podle něj týká třeba bezpečnosti a ochrany měkkých cílů. Nicméně, i když doufá, že je Česko bezpečnější zemí, upozorňuje, že absolutní bezpečí je iluze. Sám v rámci řešení útoku na FF UK podle svých slov udělal jednu chybu, že dříve neodhodil ostych k pozůstalým a více nepomohl v oblasti psychologické péče.
Máte za sebou čtyři roky na resortu vnitra. Jak byste je zhodnotil?
Moje mise byla zásadně definována tím, že jsem chtěl, aby ministerstvo vnitra nebylo vnímáno primárně jako ministerstvo represe, ale jako ministerstvo bezpečí. Chtěl jsem, aby tento úřad tak mohli vnímat lidé nezávisle na věku, rase, ale i národnosti či sexuální orientaci. Ministerstvo jsme otevřeli i regionům, znovu jsme založili sekci pro veřejnou správu, výrazně jsme ho otevřeli i neziskovým organizacím.
ČTĚTE TAKÉ: Hrůzné detaily únosu chlapce ze Zlínska: Stopy na těle po útoku, policie řeší jedinou verzi.
Zároveň jsem chtěl, aby v případě, že je represe nutná, policie měla skutečně volné ruce a nebylo žádné politické zadání. Od významných policistů, kteří ani nejsou mými politickými fanoušky, jsem slyšel, že čtyřleté období bylo opravdu zcela výjimečné v tom, že nebyly žádné nelegitimní zásahy do práce policie. Ta mohla skutečně dělat to, co v rámci svého zákonného působení dělat má. Na to jsem pyšný.
Máte nějaké konkrétní důkazy o tom, že se v minulosti něco takového reálně dělo.
Neseděl jsem u toho, když moji předchůdci dávali zadání policejním prezidentům, ale z toho, co jsem vycítil a co říkají policisté, tak byla nějaká obecná politická proklamace, jak a co má policie dělat, jakým způsobem se má chovat atd. Tohle jsem nikdy neudělal a neudělal jsem to ani ve chvíli, kdy jedna realizace v rámci akce Dozimetr mohla stát moje politické hnutí existenci. Vycházím z toho, co mi říkali zkušení policisté, tedy že nepřítomnost tlaku byla osvobozující.
Řada občanů dodnes nevěří tomu, že policie a následně i soudy jsou skutečně nezávislé. Nepřijde mi, že by se vám podařilo lidi přesvědčit o tom, že tomu tak je.
Chápu, ale nedůvěra v systém je velkou bolestí doby demokracie obecně. Lidé bohužel systému jako takovému nevěří a vy jako politik nemůžete dělat nic jiného, než že systém důsledně obhajujete a důsledně trváte ve všech postupech a na tom, že skutečně do ničeho nezasahujete. Přesvědčit o tom poté musí policie sama. Pokud se podíváte na všechny možné korupční realizace za poslední čtyři roky, tak ty se nevyhýbaly vůbec nikomu, ať už koalici, nebo opozici. Nebyl tady žádný zákaz. To znamená, kdo porušuje zákon, ať je potrestán.
Pokud bych mohl něco udělat v rámci útoku na FF UK jinak, tak bych odhodil ostych k rodinám.
To dříve bylo.
Nebudu tvrdit, že policisté nebyli odvážní a nerealizovali i dříve věci statečně, ale pouze říkám, že pod mým ministrováním to bylo s vědomím, že je to zadání ministra. Řekl jsem, že chci, aby policie byla nezávislá, že jí do toho nikdy nebudu mluvit a že chci, aby každý z těch policistů věděl, že nebude mít žádný problém a nepůjde nikam na kobereček. Jako ministr vnitra jsem se stýkal jenom s policejním prezidentem. Přísně jsem respektoval to, a to je možná ten rozdíl, že si k sobě nebudu zvát jednotlivé policisty a něco s nimi konkrétně řešit. Zval jsem si do své pracovny jenom policejního prezidenta, protože moje odpovědnost byla vůči němu.
Útok na FF UK jako nejtěžší zážitek v roli ministra
Pokud za vašeho působení ze strany veřejnosti někdy byla narušena důvěra v policii a její práci, bylo to po útoku na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, která má nyní dvouleté smutné výročí. Je něco, co si v procesu kolem vyšetřování útoku vyčítáte a říkáte si, že jste něco měl nebo mohl udělat jinak?
Ano, jednu věc. Nejprve ale uvedu zajímavý zážitek a pak se k tomu hned dostanu. Když se relativně nedávno stala podobná obrovská tragédie v Rakousku, tak první, co jsem udělal, bylo, že jsem si na Evropské radě na hodinu sedl s rakouským ministrem vnitra mezi čtyřma očima.
Čtěte také
Velmi podrobně jsme se bavili o tom, co se stalo, o tom, co ho čeká, jaká bude reakce veřejnosti, že policejní práce bude pod drobnohledem, o způsobu komunikace atd. Říkal jsem mu, že přijde obrovsky těžké období, kdy začne reálné policejní vyšetřování a on jako ministr vnitra v té chvíli nemůže mluvit. Zároveň bude zcela legitimní očekávání veřejnosti, ale že ministr v té chvíli žádnou takovou roli mluvit nemá, ale řekl jsem mu i jednu věc, kterou bych jinak udělal.
Rozumím. A co to tedy je?
Člověk takovou situaci nikdy nezažil a ocitne se v době, kdy je tady obrovský smutek, neštěstí a hloubkové prožívání, hluboké prožívání smutku těch rodin. Mojí přirozeností bylo respektovat pietu a respektovat, že každý prožívá smutek jinak. Byl jsem připraven, pokud o to projevili zájem, se s pozůstalými setkat. A v několika případech jsem tak udělal. Bylo to bez médií. Doufám, že takovou situaci už nikdy nezažiji, protože to pro mě byl opravdu osobně nejtěžší zážitek v celé čtyřleté ministerské dráze.
Pokud bych něco mohl udělat jinak, tak bych odhodil ostych k rodinám, který byl dán odstupem k nim, ne lidským, ale respektováním jejich soukromí a piety a snahou respektovat smutek. Zorganizoval bych relativně krátce po tragédii moderované setkání s pozůstalými za přítomnosti psychologů, mediátorů a nechal bych jim větší prostor pro komunikaci s námi, aby si o ni nemuseli říkat. Prostě bych se snažil pomoc víc nabízet. A to jsem poradil i svému rakouskému kolegovi.
Ještě bych rád řekl jednu věc. V rámci své politické dráhy jsem byl připraven na cokoli, na osobní útoky, ale skutečně jsem nevěřil, že se najdou politici, kteří budou mít žaludek toto téma zneužít politicky.
Koho konkrétně máte na mysli? Poslance z hnutí ANO?
Nejen je. Narážím třeba na zpochybňování závěrů vyšetřovací komise, která vznikla na jejich popud a podpořil jsem ji.
Čtěte také
Očekával jste, že se společnost i opozice shodnou a řeknou si, že se žádné chyby nestaly a vše proběhlo správně?
Očekával jsem, že ve chvíli, kdy se udělá všechno pro to, aby se věc vyšetřila, se všichni budeme snažit, aby i v úctě k pozůstalým měla věc nějaký oficiální závěr a tečku. Vzpomeňme si, jak tehdy vypadaly bezpečnostní výbory, jakým způsobem byli pozůstalí vtaženi do děje, který pro ně představoval sekundární traumatizaci obrovských rozměrů. Jakým způsobem byla v celém procesu zneužita nešťastná matka.
Zneužití Lenky Šimůnkové bylo obrovské. Pomoc jsem jí osobně nabídl dvakrát.
Nemohl jste v případě paní Šimůnkové udělat víc? Nemohl jste jí nabídnout nějakou větší pomoc?
Dvakrát jsem osobně paní Šimůnkové, ne skrze sebe, ke kterému měla negativní emoci, ale skrze dva lidi, Kláru Laurenčíkovou (bývalou vládní zmocněnkyni pro lidská práva) a našeho psychologa z ministerstva vnitra pana doktora Vymětala, pomoc nabízel. Nabízeli jsme ji my a ne ti, kteří ji tahali na výstup na bezpečnostní výbor. Místo toho, aby jí doporučili opravdu kvalitní terapeutickou péči, kterou potřebovala, tak ji vystavili dalšímu traumatu. Zneužití bylo v tomto případě obrovské a znovu říkám, tohle je něco, co jsem nečekal.
Zlepšila se po útoku bezpečnost v Česku?
Zlepšila se v Česku bezpečnost po útoku na FF UK? Bezpečnostní expert Martin Hrinko mi již před rokem v rozhovoru řekl, že stejné útoky osamělých střelců hrozí od mateřských po vysoké školy po celém Česku. Může s tím stát vůbec něco udělat?
Stát s tím musí bojovat, vzít si z toho veškeré ponaučení a nesmí to vzdávat. Mohou to být praktické kroky, které se realizovaly. Například systém rychlejšího varování obyvatel, máme nový zákon o střelných zbraních a střelivu, kde se prosadila mnohá zpřísnění oprávnění policie v některých případech zabavovat zbraně. Prošli jsme metodickými školeními. V podstatě každý týden se někde koná nácvik takové události.
Existuje nová koncepce ochrany měkkých cílů a je tady super důležitý projekt bezpečného dětství. Jde o mezirezortní projekt, který zastřešila Klára Laurenčíková a který dává možnost dovolat se na Linku bezpečí všem dětem, aniž by s tím měly problém. Máme advokační týmy pro případ šikany na školách. Máme systém koordinátorů v krajích a obcích, kteří mají klást důraz na propojování institucí. Jde především o to, aby se člověk, který se necítí dobře, domohl pomoci, a na tom jsme skutečně intenzivně pracovali.
Žijeme určitě ve světě, který je nebezpečnější a absolutní bezpečí je iluze.
V rámci policie došlo k vyzbrojení prvosledových hlídek, vznikla lepší metodika pro podobné zásahy, máme koncepce ochrany měkkých cílů, která se nabídla univerzitám i školám.
Cílení na prevenci je jednoznačně správné. Na druhou stranu strach lidí ve společnosti je přítomný a je asi i oprávněný. Lidé se bojí pouštět děti samotné do školy, bojí se chodit na vánoční trhy atd
Žijeme ve světě, který jsme si před 25 lety neuměli představit. Žijeme určitě ve světě, který je nebezpečnější a absolutní bezpečí je samozřejmě iluze. Byl tady útok, který prošel velmi důkladnou metodologickou analýzou a vedl k tomu, že se systém posouvá. Bezpečné dětství, metodika ochrany měkkých cílů, nová zbraňová legislativa, nový systém varování Cell broadcast, poučení pro univerzitní a školní prostředí, jak postupovat, jak se chovat – tohle jsou všechno věci, kterými společnost po takové události musí projít a věci se výrazně posunuly a zlepšily metodologicky, systémově.
Takže máme lepší bezpečnost měkkých cílů než před dvěma lety a mohou se Češi ve své zemi cítit bezpečně?
Doufám, že lidé se v Česku stále mohou cítit bezpečně. Když ale útočí někdo, kdo je nepopsaný list, nemá žádný záznam, tak je to věc, které se nikdy úplně nevyhnete. Nikdy nebudu vzkazovat lidem, že v tomhle ohledu tady existuje stoprocentní bezpečnost. Co ale zaručuju, že systém, včetně toho, že teď od 1. ledna začne fungovat propojení zdravotnických a zbraňových registrů, což je obrovský krok dopředu, se zlepšuje. Každý lékař při posuzování pacienta uvidí, že pacient je držitelem zbrojního oprávnění.
Toto jsou systémové kroky, které bezpečnostní prostředí a možný pocit bezpečí posouvají dál. Samozřejmě to vyžaduje od lidí, aby měli i důvěru v jednotlivé aktéry systému. Vždy to bude záležet na individuálních postupech systému. Systém je bezpečnější a na základě každé zkušenosti se posouvá dál. Policie vyhodnocuje každý velký zásah a z každého vyhodnocení se bere nějaké ponaučení a troufám si říct, že se to posunulo správným směrem.
MOHLO VÁM UNIKNOUT: Policie při útoku na FF nepochybila, uvedla komise. Zkritizovala však její předchozí postup.
Věnuje se politickému dění na tuzemské scéně a tvoří rozhovory s tvářemi vrcholné politiky. Zaměřuje se na sociální témata, která jsou palčivá pro širokou veřejnost. Renáta studovala bohemistiku a historii-evropská studia na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Už při studiu od roku 2015 působila jako stážistka v redakci Echo24.cz. Od roku 2017 pracovala jako politická redaktorka na webu Novinky.cz.
