Čína sice na olympijských hrách v Tokiu v přepočtu na medaile skončila druhá, těžko se však dá odhadnout, jak velký je to pro národ úspěch. Číňané jsou totiž známí tím, že vše, co není zlato, berou jako prohru. To ostatně naznačuje i přísný systém trénování, kterému jsou vystavovány i děti.
Letos na olympiádě získala Čína celkem 38 zlatých medailí, o jednu méně než USA. Zisk cenných kovů je pro zemi s 1,4 miliardy obyvatel hnacím motorem.
Státem podporovaný program trénování malých sportovců je však často vystavuje brutálnímu režimu, který má nadějné talenty připravit na světovou scénu, píše web The Sun. Sportovní funkcionáři podporovaní komunistickou stranou tak nemilosrdně vybírají a trénují závodníky od útlého věku – do týmů se hlásí už čtyřleté děti.
Náročný státní sportovní systém bývá často kritizován. Díky němu se ale Čína stala jedním z nejúspěšnějších států na olympiádě od roku 1980, kdy se do her vrátila. Čínský sportovní systém má kořeny v sovětském modelu. Ten sport vnímal jako prostředek, jak dodat komunistickému režimu prestiž.
Ředitel čínské sportovní správy a vedoucí čínské delegace Gou Zhongwen nenechal ani na vteřinu sportovce a média pochybovat o cílech své země, když v předvečer zahájení olympijských her řekl: „Musíme rozhodně zajistit, abychom získali nejvíce zlatých medailí ze všech.“
Za špatný výkon přijde trest
Nábor mladých talentů má stát dobře promyšlený. Do více než dvou tisíc státních sportovních škol vysílá pravidelně zvědy, aby vybrali pro tréninky desítky tisíc dětí. Výkonnostní testy dětem zadávají výzvy jako kliky, vytrvalostní běh nebo posilování bench press, které staví celkovou zdatnost a sílu nad individuální dovednosti.
Mnoho čínských rodičů posílalo své děti do sportovních škol, zlákaly je vládní dotace a slibná kariéra jejich potomků. Nezáleží na tom, jestli se jedná o masově atraktivní sport, nebo jestli o něj mají mladí sportovci zájem, pokud je stát shledá vhodnými adepty, je jejich povinností soutěžit ve prospěch národa.
Ve veřejném prostoru koluje mnoho snímků z tréninků malých dětí například na gymnastice. Na několika z nich jsou vidět vzlykající žáci sportovních škol, evidentně vyčerpaní, někteří v bolestech.
Podle agentury AFP není na gymnastické škole Li Xiaoshuang prostor pro chybování. Děti, které jsou nepřipraveny, se musí svým trenérům klanět na způsob omluvy. Špatný výkon je potom na konci dlouhého dne potrestán dalším posilováním.
Myslíme jen na trénink, říká zlatá olympionička
Metody, kterými jsou děti vybírány pro konkrétní sporty, nejsou ani tolik o talentu jako spíš o fyzických predispozicích. „Děti z venkova nebo z ekonomicky znevýhodněných rodin se těmto těžkostem dobře přizpůsobují,“ řekl v rozhovoru pro The New York Times jeden z čínských sportovních funkcionářů.
Mladá těla sportovců navíc bývají náročnými tréninky v tak útlém věku často ničena. Například gymnastika je známá tím, že se s ní začíná již v raném věku. Děti ale prochází přísným režimem i ve sportech jako je vzpírání.
Letošní šampionka, čtyřiadvacetiletá vzpěračka Hou Zhihuiová, která trénovala šest dní v týdnu od 12 let, zajistila Číně slávu. „Jediné, na co my atleti myslíme, je trénink,“ sdělila krátce poté, co vyhrála olympijské zlato.
Čína sází především na individuální sporty. Kromě volejbalu země nikdy nezískala zlato v žádném týmovém sportu.
V žebříčku zemí s nejvyšším počtem zlatých medailí se hned za Čínou řadí Japonsko s 27 medailemi a Velká Británie se 22 zlaty. Česko obsadilo v žebříčku 18. pozici. Čeští sportovci přivezli dohromady jedenáct medailí, z toho čtyři zlaté.
