Negativní dopady hazardních her lze podle odborníků řešit pouze smysluplnou regulací, nikoli zákazem. Zdroj: Profimedia.cz
Města a obce, které příliš přísně regulují hazard, se jen připraví o peníze, sociálně patologické jevy ale nevymýtí. Hráči se přesunou na internet nebo do jiných obcí. Shodli se na tom někteří z řečníků diskuse k problematice hazardních her, kterou uspořádalo Centrum ekonomických a tržních analýz. Té se zúčastnili zástupci herního průmyslu, pražského magistrátu i adiktologové.
Pražská radní pro oblast legislativy Hana Kordová Marvanová (za STAN) vysvětlila, proč vůbec bylo nutné hazardní hry na území metropole regulovat novou vyhláškou. „Vyhláška mi příliš velkou radost nedělala. Snažila jsem se totiž respektovat názory městských částí a nejsem fanatický zastánce nulové tolerance hazardu,“ řekla během diskuse.
Kordové Marvanové prý nevadí ani luxusní kasina „bondovského typu, kde se provozují živé hry s krupiéry“, nicméně zákon o hazardních hrách v současném znění prý nedává žádnou možnost, jak tato kasina od takzvaných kvazikasin odlišit. Praha se podle ní také chtěla vyhnout hrozbě vysokých pokut od Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže.
Proč ne jako v Plzni či Kladně?
„Praha mohla situaci řešit stejně jako Plzeň nebo Kladno, kde jsme ve spolupráci s lokálními politiky nechali zavřít množství kvazikasin a vymysleli řadu adresných vyhlášek, které nikdo nenapadá a všichni jsou s nimi vesměs spokojeni,“ oponoval Stanislav Brunclík, prezident České komory loterijního průmyslu. Podle Brunclíka má Česko v současnosti jeden z nejpřísnějších zákonů o hazardu v Evropě.
Jan Řehola, ředitel Institutu pro regulaci hazardních her, si myslí, že se české obce dostaly do svízelné pozice, kdy při přípravě vyhlášek musí složitě vyvažovat pravidla pramenící z legislativy hospodářské soutěže, evropského práva, ale i rozhodovací praxe Ústavního soudu České republiky. „Podíváme-li se na rozhodovací praxi ÚOHS, zjistíme, že soutěž se nesmí narušit, ale ani vyloučit. 98 procent obcí zvládlo regulaci dostat do úzkého přísně regulovaného rámce,“ uvedl Řehola. Podle něho ale zákaz není regulace, nýbrž pevné mantinely a kontrola jejich dodržování.
Otázka externalit
Diskuse se zúčastnil také starosta městské části Praha 13 David Vodrážka (ODS), který hovořil o fungování hazardu právě v jím spravovaném území, kde funguje sedm kasin. Podle něj nikdy nepředstavovala problém z hlediska míry trestné činnosti nebo bezdomovectví. „Kvůli vyhlášce ale zaznamenáme roční výpadek příjmů asi 18 milionů korun, které by jinak směřovaly do školství, kultury nebo sportu,“ řekl. Podle něj zároveň za hranicemi Prahy 13 vyrůstá velké kasino, kam majitelé chtějí hráče z Prahy svážet pravidelnými shuttle-busy. Praha 13 tak podle Vodrážky jen pocítí tíživé sociální dopady, protože „gambleři nikam nezmizí“.
S tím souhlasil pražský zastupitel Patrik Nacher (ANO), podle něhož jde o pozitivní a negativní externality. „Hráči na území Prahy jsou pro ni negativní externalita, ale zároveň mohou hrát někde jinde. To je pro obce, kam hráči dojíždí, pozitivní. V podstatě jde o důsledek toho, že převýchova nezafungovala, peníze z toho ale má někdo jiný,“ uvedl.
Do herny taxíkem zdarma
Vedle ekonomických souvislostí je třeba myslet také na fakt, že jde o adiktologický problém. Myslí si to ředitel CETA Aleš Rod. „Například v Brně prohibice vyhnala hráče pár metrů za hranice města, kam jezdí zadarmo taxíky a autobusy. Dochází také k přechodu do stínové a on-line ekonomiky, problém s patologickým hraním se nedaří potírat a chybí peníze na prevenci a jeho léčbu,“ řekl Rod v debatě.
Podle něj by se mohlo jít cestou australské metody, kdy obce či městské části mohou udělovat licence provozovatelům, „analyzovat dopady na obyvatele ex-ante i ex-post či adresně využívat peníze, třeba na zajištění adiktologické péče“. Aleš Rod je přesvědčený, že v diskusi na téma regulace hazardu bude nutné pokračovat.
