Reportér CNN Prima NEWS zjišťoval reakce na zdražení piva ve slezských výčepech. Tedy v někdejší nejmenší zemi Koruny české, kterou ve stávajícím státním znaku reprezentuje černá orlice. „S takovou půjdou hospody do kytek, další zdražení piva o jedenáct procent řada hostů nezvládne. Tady nemáme platy jako v Praze, tady jsme na Prajzke,“ rozčiluje se Tomáš Dědek, majitel hospody Kuchař ve slezském Hlučíně. Rozhodnutí vlády zvýšit DPH u točeného piva z 10 na 21 procent ho vytočilo. „Je to lautrchujovina,“ říká i Dědkův otec, hospodský na penzi. Jejich rodinný podnik má tradici od roku 1927.
Hlučín leží v bývalém pruském Slezsku, v reportáži ale navštívíme výčepy piva také v někdejším rakouském a těšínském Slezsku. Hostince U Zlatého Lva na Pustkovci a Pod Věží ve Frýdku. Ekonomie se prolne s historií, všechno totiž souvisí se vším.
Hospoda chytá ránu za ranou
V pivnici Kuchař vyschly pivní tanky. „Nemám teď takovou výtoč, abych mohl hostům v tancích zaručit kvalitní pivo, v cisternách vydrží jen sedm dnů. Tak jsem se musel vrátit ke klasickým bečkám,“ lituje hlučínský hospodský Tomáš Dědek. Štamgasti tady přitom dříve tanky vyzunkli bez problémů, s hospodami to už ale nějaký ten pátek jde z kopce.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Zdraží také nealko, voda se má danit stejně jako pivo. Kudla do zad, zlobí se firmy
„Začalo to zákazem kouření v květnu 2017, ten mi vzal hodně hostů, protože zákon udělal z kuřáků štvanou zvěř,“ láteří hospodský. I v zimě teď často napočítá více hostů v promrzlém kuřáckém přístřešku před hospodou, než kolik jich sedí přímo v knajpě. „Pak Babiš zavedl EET a v obci zakázali hazard, takže jsem přišel nejen o hrací automaty, ale i o spoustu dalších zákazníků.“
Za každou ránou ale přichází ještě nová. „Brzy na jaře 2020 nám zavřel hospodu koronavirus. A sotva jsme se z covidu vzpamatovali, přišla kvůli ruské invazi na Ukrajinu energetická krize,“ rekapituluje hospodský, právě stojíme v místnosti s vyschlými pivními tanky. Raději zamíříme do výčepu, kde z pípy pořád teče chmelovina. Pivovary ovšem hospodské vůbec nešetří, sudy se zrzavým mokem jsou pořád dražší. „Snažím se cenu za půllitr ostravské dvanáctky držet pod čtyřiceti korunami, při dépéháčku 21 procent to ale už nebude možné.“
Reakce slezských hospodských na zdražení piva. Na snímku hospoda Kuchař v Hlučíně, kde se pivo čepuje od roku 1890. Zdroj: Ivan Motýl
Čepují tu 133 let, bez hostů ale zavřou
Hospodský Tomáš Dědek prodává půllitr za 39 korun: „Po jedenáctiprocentním daňovém skoku budu muset zdražit nejméně na 43 kaček, to už bude pro spoustu hostů nepřijatelné.“ Překoná se jakási magická hranice čtyřiceti korun, s tringeltem se svým způsobem cena piva vyhoupne na padesátikorunu. Zákazník může zaokrouhlovat jen směrem nahoru. „Kdo bude chtít pivo za takovou cenu? Tady jsme na Prajzke, zdaleka tu nemáme výdělky jak v Praze. Uvidíme, ale jestli nebudou chodit lidi, tak to tady možná zavřu.“
Kuchař je přitom nejstarší hospodou ve čtrnáctitisícovém Hlučíně, čepuje se zde nepřetržitě od roku 1890, jak dokazuje i datace na korouhvičce věže v průčelí restaurace. Dům byl postaven z neomítaných cihel v duchu dobové německé architektury, při zamhouřených očích připomíná staré berlínské hospody. Když se podnik v roce 1890 otvíral, Hlučín i s celým dnešním Hlučínskem patřil k Německému císařství. Pod Berlín region připadl v roce 1742, když Marie Terezia prohrála většinu Slezska v takzvaných slezských válkách. „V držení naší rodiny je ale hospoda až od roku 1927, kdy ji koupil můj pradědeček,“ vypráví Tomáš Dědek. „Bylo by škoda to tady zavřít,“ dodá smutně. A zničit tak pivní tradici trvající 133 let.
Lautrchujovina ministra Stanjury
Jenže slavnou historii hospody může snadno zničit ekonomika. Průměrná mzda činí 40 tisíc korun. „To si nevydělám ani náhodou. Dělám tady za podprůměrný plat a moji zaměstnanci se mají lépe jak já,“ líčí majitel. Muž s mnoha funkcemi. V hospodě pracuje jako kuchař, v létě navíc griluje na zahrádce. Zaskakuje za pípou výčepu a je i správcem celé budovy. „Mamka, která už je v důchodu, zase v hospodě uklízí. Šetříme, kde můžeme. Kolikrát si říkám, že bych to měl mnohem lepší někde v zaměstnání. Alespoň bych se nemusel každý měsíc stresovat, jestli budu mít z čeho zaplatit plyn a elektřinu.“
Zvýšení DPH u točeného piva považuje Tomáš Dědek za pokus vlády zničit celé hospodské Česko. Jeho otec použije slezskou nadávku: „Lautrchujovina! ODS u mě skončila, ti už si neškrtnou. Stanjura zdražuje, na co sáhne.“
Každý si kupuje domácí výčep
„Doma v garáži anebo na zahradě to vyjde mnohem levněji než v hospodě, proto si už dneska pomalu každý z Hlučína koupil výčepní zařízení. Čepované na zahradě vyjde na 20 až 25 korun, podle značky piva,“ vysvětluje štamgast Jiří Klíma. U Kuchaře to má rád, ale každý musí hledět i na obsah peněženky. Skutečné hospody zanikají, zatímco domácích výčepů přibývá.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Past na Rusy i nefalšované originály: V Moskvě se to hemží českým pivem. Jak se tam dostává?
„Pro Prajzáky je to velký rozdíl pít doma anebo v hospodě. Lidé jsou tady vyhlášeni tím, jak dokážou ušetřit,“ uvědomuje si hospodský, že bečkám v rodinách nemůže konkurovat. „A to se hodně snažím, griluji makrely, pořádám koncerty a zábavy.“ Prajzák je synonymum, které se napřed používalo pro pruské Němce, dnes je to i výraz pro velké šetřílky. Na téma střádajících Prajzáků vznikly stovky vtipů, které baví hospodskou společnost, tady je alespoň jeden: „Víte, jak vznik alobal? To se dva Prajzáci přetahovali o korunu.“
První bečka z roku 1769
Z pruského Slezska do rakouského Slezska, což je část dnešního českého Slezska, která zůstala císařovně Marii Terezii, když většinu Slezska musela předat pod správu Pruska. Jednou z nejstarších hospod v rakouském Slezsku je hostinec U Zlatého lva v obci Pustkovec, která je dnes okrajovou součástí Ostravy. První bečku tady narazili v roce 1769.
U Zlatého lva točí pivo neuvěřitelných 254 let, tak starého štamgasta pod mohutnými klenbami výčepu prostě nemám šanci najít. „Čepované mám rád, ale mohu si ho dovolit pořád méně,“ lituje 73letý štamgast. Shodou okolností se jmenuje Antonín Dědek, ale s výčepním Dědkem z Hlučína v pruském Slezsku není nijak spřízněn. „Ze čtyř sklenic piva už jsem se musel omezit na tři. A až se zvýší to dépéhá, budu chodit jen na dvě,“ plánuje. S penzí necelých 18 tisíc korun to ani jinak nepůjde. „Zvláště, když už platím za byt 12 tisíc,“ stěžuje si. „To je čistý nájem, další dva tisíce dám za energie. Za to mohu poděkovat soudruhu Bakalovi, že platím tolik,“ vypráví nájemník v takzvaných hornických bytech, které uhlobaron Zdeněk Bakala vyvedl z majetku OKD a dnes s nimi hospodaří švédská realitka Heimstaden.
Reakce slezských hospodských na zdražení piva. Na snímku Adéla Norová, provozní hostince U Zlatého lva na Pustkovci, kde se pivo čepuje od roku 1769. Zdroj: Ivan Motýl
U Lva pamatují pivo za dvě koruny
Dražší pivo, méně alkoholu, lepší zdraví, paroduji alibistická slova minstra financí Zbyňka Stanjury. Mimochodem také Slezana, ministr se narodil v Opavě. „No jo, taky si někdy říkám, že všechno zlé je na něco dobré,“ reaguje Antonín Dědek. „Mně už teď míru piva odměřuje manželka, dostávám peníze jen na dvě velké a jedno malé, pak hajdy domů,“ vypráví Tondův kamarád Jirka, jemuž je devětašedesát. „Pamatuji, jak tady u Lva stála desátky dvě koruny, to bylo v sedmdesátých letech. Vláda by se měla vrátit k této ceně,“ žertuje, ale je v tom i kus splínu a nostalgie.
„Právě pro tenhle druh štamgastů může být nepřijatelné, až půllitr zdražím přes 40 korun,“ rozjímá u pípy 37letá Adéla Norová, provozní od Zlatého Lva. „Cenu držíme na nejnižší možné hranici,“ dušuje se. Půllitr ostravské dvanáctky točí za 39 korun. „Zdražení se proto nevyhneme, nemáme už v ceně žádnou rezervu. Tak jen musíme doufat, že to hospoda přežije,“ obává se provozovatelka. „Škoda, že každý hospodský jede sám na sebe, nedovedu si představit nějakou společnou demonstraci anebo jiný druh protestu. Bohužel, už s tím zdražením asi nic neuděláme.“
Ke Zlatému lvovi hospody někdy zašel na pivo i slezský bard a básník Petr Bezruč. „Krčma jak hrad. / Putniče, tam staviš se rad,“ napsal verše právě o této restauraci. Což o to, lidé sem opravdu chodí rádi, ale některým prostě na čepované došly prostředky.
Hospodským pěstí mezi oči
Na rozdíl od provozní od Zlatého Lva si provozovatel frýdeckého podniku Pod Věží nějaký protivládní protest hospodských dokáže přestavit. „Něco bychom s tím dělat měli,“ říká 32letý David Kafka. Jsme v těšínském Slezsku, v pivnici a zároveň vinárně, podnik se nachází ve sklepeních pod středověkou věží frýdeckého farního kostela sv. Jana Křtitele. Těšínské Slezsko má zase jiné dějiny než rakouské a pruské Slezsko. Historicky jde o takzvané Těšínské knížectví, které od 16. století vlastnili přímo Habsburkové. A Bezručův krvelačný markýz Gero byl ve skutečnosti habsburským šlechticem, který se jmenoval Bedřich Rakousko-Těšínský a ze zámků ve Frýdku a Těšíně spravoval celé těšínské Slezsko.
„Počítám, že pan Kastner dá nějakou akci dohromady,“ přeje si David Kafka. Pražský hospodský Luboš Kastner je členem představenstva Asociace malých a středních podniků a na zvýšení DPH pro pivo reagoval ostře: „Jsem rozhořčen. Vínu dává moravské politické Palermo dárek, ale pivařům, sladařům, pěstitelům ječmene i minipivovarům dává přímo pěstí mezi oči.“
Reakce slezských hospodských na zdražení piva. Na snímku David Kafka, provozovatel pivnice a zároveň vinárny Pod Věží ve slezském Frýdku. Zdroj: Ivan Motýl
Brutální cena za škopek
„Probuzení teď nejsou moc příjemná. Člověku se ani nechce vstávat, když pomyslí, že se zase zdraží pivo. Přitom netuším, jestli další zvýšení cen ještě zvládnou zákaznicí,“ přemítá hospodský Kafka s půllitrem plzeňského v ruce. „Před dvěma lety jsem plzeň prodával za 42 korun, teď stojí 60 korun, ale po zvýšení DPH to bude nejméně 66 korun, což už je v tomto kraji moc i na lepší podnik,“ dumá frýdecký výčepní. Frýdek je součástí dvojměstí Frýdek-Místek, jen Frýdek ale leží v těšínském Slezsku, zatímco Místek patří k Moravě.
David Kafka je zároveň rád, že se vláda vzdala vybírání DPH ve výši 23,40 korun na litr tuzemského vína. „To už bych pak vybraná moravská vína musel prodávat za brutální ceny kolem 430 korun za láhev,“ počítá. „Ale stalo se to u piva, které bude s vyšším DPH skoro neprodejné. Míval jsem tu kluky, co dali deset škopků za večer, teď jich vypijí pět šest, po dalším zdražení o jedenáct procent tak tři, jestli vůbec přijdou. Kdo si dá pivo skoro za 70 korun?“ nelíbí se hospodskému postup vlády. „V zemi pivařů, kde se vždycky pilo pivo ve velkém, jde o neuvážený krok. Pro menší vesnické hospody je to přímo likvidační daň.“
Společenská úloha piva
David Kafka kritizuje i politiku pivovarů a obchodních řetězců: „Není normální, že ve slevové akci v Kauflandu koupí zákazník láhvové plzeňské za 20 a jinde třeba za 23 korun. Takovým cenám nemám šanci konkurovat,“ kroutí hlavou. „Proč by milovníci plzně chodili do hospod, když jim prodám točené za cenu tří láhvových.“ Sudové plzeňské přitom hospodští neseženou v obchodní síti levněji než za 33 korun za půllitr. Rabat z prodeje musí zaplatit nájem, energie i personál.
Stejně jako pivnice v Čechách, i ty slezské už mají po staletí také sociální a komunitní význam. U piva se setkávají přátelé i celé rodiny. „Sedím v zahradní restauraci u sklínky piva / a přes slzy vidím, jak mým dospělým synům / roztáčejí kolo štěstí,“ píše o takovém rodinném setkání na pivem slezský básník Vít Slíva.
„S navýšením DPH začíná být pivo neúnosně drahé. A popravdě sám nevím, co s tím. Levněji už pivo prodávat nemohu, to by chybělo na provoz,“ uvažuje frýdecký výčepní David Kafka. Pak se na chvíli odmlčí, podívá se skoro úkosem na půllitr plzeňského a podotkne: „Je to šílené.“
