Pomáhat a chránit, ne vždy je policejní slogan naplněn. „Při výslechu letos 27. února mě policisté vyzvali, ať si klidně skočím z okna. Tak jsem vyskočil, bylo to ve třetím patře na služebně v Karviné. Přežil jsem jen díky pádu na střechu policejního auta,“ vypráví pro CNN Prima NEWS 25letý Milan Kroščen. Nyní je na invalidním vozíku, od pasu dolů nic necítí. Krajské policejní ředitelství v Ostravě redakci případ odmítlo potvrdit, až Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS) uvedla, že se událostí zabývá.
Nemůže se převrátit ani na bok. „Nejde to, od pasu dolů nic necítím, bez pomoci se neotočím,“ svěřuje se Kroščen. Právě leží na zádech, kolem postele skotačí chumel dětí. Kroščenovi mají dvanáct potomků, Milan je nejstarší. Jméno nosí po tátovi, 69letém Milanovi. „To ti policajti ho donutili vyskočit z okna. Místo aby ho chránili, vyslýchaného přece musí chránit. To je strašné, teď je z něho mrzák,“ rozčiluje se otec.
Lazar s plenou na vozíku
Mezitím několik členů rodiny převrací invalidu na bok, aby se mu lépe vyprávělo. Známe se dlouho, o rodině Kroščenů píšu sběrný dokument více než dvanáct let. Nejstarší syn Milan není neviňátko ani beránek boží. Za sebou má pasťák i kriminál, tohle asi ale prožít nemusel. Na posteli leží bezvládné tělo napojené na močovou cévku, tekutina odtéká samovolně do igelitového pytlíku. „Bohužel, musím nosit i jednorázové pleny,“ povzdechne si. „Je to strašné, nikomu bych to nepřál.“ A máma Simona dodá: „A víte, kolik ty pleny stojí peněz? Kolikrát už nám nezbude na jídlo, máme úplně prázdnou lednici.“
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Amputovali jí nohy, ale nemá invalidní důchod a na ostravském nádraží nesmí na WC
Zrovna jsou Velikonoce, Milan mi připomíná bezvládně ležícího Krista, když ho sejmuli z kříže. Bude totiž trvat týden, než mi policie potvrdí, že skutečně skočil ze třetího poschodí policejní služebny v Karviné. Výpověď proto zveřejňuji až s týdenním zpožděním, v novinařině platí: Důvěřuj, ale prověřuj! A u Kroščenů už jsem za ta léta slyšel vyprávět spoustu pohádek.
Výslech kvůli ukradenému mobilu
Tentokrát ovšem nejde o srdceryvnou bajku, je to krutá realita. „Nechci vám lhát, všechno vám řeknu po pravdě,“ slibuje Milan. A poprosí družku Žanetu a své dvě mladší sestry, aby ho posadily do invalidního vozíku. Holky mají co dělat, zápasí s ním jak se žokem kávy, Milan jim nemůže pomoci. Nohy ho neunesou. „Nic tam dole necítím. Vůbec nic,“ opakuje paralyzovaný mladík.
Stalo se to 27. února 2023. „Nic netajím, několik dnů předtím jsem ukradl mobil, tak si pro mě přišli. Se Žanetou jsme tehdy bydleli v jednom pokoji u mé sestry Andreji v Karviné. Odvezli mě k výslechu na služebnu v ulici U Svobodárny. Do třetího patra, ale bere se to jako čtvrté patro, je to asi dvanáct metrů nad zemí,“ vzpomíná Milan.
Vyslýchala ho dvojice policistů, od počátku prý byli nepříjemní. Se zlodějem s popsaným trestním rejstříkem se prostě nemazlili, zřejmě to ale přehnali. Znám ovšem jen výpověď jedné strany, policie svůj pohled na tragickou událost zatím odmítá sdělit.
25letý Milan Kroščen vyskočil 27. února 2023 v průběu výslechu z policejní služebny ve 3. poschodí v Karviné. Přežil díky pádu na střechu policejního vozu. Zdroj: Ivan Motýl
Vyhrožování výpraskem od kulturisty
Milan: „Oznámili mi, že jsem ukradl mobil invalidní ženě. Přiznal jsem se. Mrzelo mě to, nikdy bych neokradl invalidního člověka, tohle prostě nedělám. Myslel jsem, že je ta holka opilá, vypadala mladě, má prý třicet let, prostě opitá holka, tak jsem jí sebral mobil. Ani jsem se jí nedotkl, vůbec jsem jí neublížil. Policajtům jsem se omlouval a nabízel, že pro mobil zajdu domů a vrátím ho. Že se té holce omluvím, fakt mě to moc mrzí. Policajti několikrát zopakovali, že teď už je to nezajímá. Že půjdu sedět, protože jsem okradl invalidu.“
Podle Milana Kroščena atmosféra na služebně stále houstla: „Začali na mě křičet, že je moje lítost nezajímá, že tohle není součást výpovědi a že musím pocítit to, co jsem udělal té paní. Řvali na mě, že se dobře znají s bráchou od té okradené holky, že je to mistr v kulturistice, že ho znají dvanáct let, a on si to se mnou vyřídí. A že to pak se mnou vůbec nedopadne dobře.“
Skoč z okna, máš na to 30 sekund!
Vyslýchaný Milan upadal do stále většího stresu. Bál se případného kriminálu, propadal beznaději. „Nevím, proč to řekli, ale najednou mě vyzvali, že když chci, tak klidně můžu vyskočit z okna. ‚Podívej se na ty dveře doprava,‘ řekl mi jeden z těch policajtů. A já se na ty dveře podíval. Pak řekli, že v té místnosti nikdo není a že mám třicet vteřin na to, abych otevřel dveře, pak okno a vyskočil. No tak jsem to udělal, rychle jsem otevřel dveře a pak okno. A vyskočil! Byl jsem jako v transu, prostě jsem to udělal. Nijak se mi v tom nepokusili bránit.“
Nehybný Milan nyní marně uvažuje, proč ho vyzvali ke skoku, vlastně k sebevraždě. „Možná to měla být nějaká jejich sranda, prostě nevěřili, že bych opravdu skočil. Ale já to jako srandu vůbec nebral, a když mě vyzvali, tak jsem to prostě udělal. Byl jsem v tu chvíli úplně zoufalý.“
Naštěstí nedopadl na betonový chodník nebo na asfaltové parkoviště, to by byla konečná. Odehrál se zázrak. „Spadl jsem přímo na střechu policejního auta, na takové to větší, co jezdí k autonehodám, na toho transporta. Střecha se prohnula a zachránila mi život,“ vypráví.
Mlčení kraje, promluvila až inspekce
Deset minut anebo čtvrthodinu poté už prý ležel na operačním sále v ostravské fakultní nemocnici. „Sanitku doprovázela policejní eskorta, byli jsme tam strašně moc rychle. A už druhý den po operaci za mnou přišel vyšetřovatel z GIBSu. Vyprávěl jsem mu totéž, co teď říkám vám. Pamatuji, že mi říkal, že na oddělení v Karviné to obvinění z krádeže mobilu zrušili, že se mnou chtějí uzavřít nějakou dohodu, aby neměli problémy. Ale že to tak nejde, případ musí skončit u soudu a já dostanu odškodnění. Že to se mnou ještě přijde sepsat do počítače, ale ten inspektor už nikdy nepřišel, už jsem ho neviděl,“ vypráví Milan Kroščen.
To bylo o Velikonocích, ale trvalo týden, než se policie pro CNN Prima NEWS k události vyjádřila. Mluvčí Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje Pavla Jiroušková napřed tvrdila, že žádný e-mail s dotazem, který jsem odeslal, nedostala na stůl. A v dalších dnech pouze stručně napsala: „Obecně lze uvést, že pokud by došlo k takové události, věc by ve své kompetenci řešila Generální inspekce bezpečnostních sborů.“ Z GIBS byla odpověď rychlejší, přišla již druhý den: „Mohu Vám pouze sdělit, že se tímto případem zabýváme.“ Podepsána mluvčí Ivana Nguyenová.
Omezeného na svobodě musí policie hlídat
Osudový skok z okna se Milanovi permanentně vrací. Sám vlastně nechápe, proč se tak stalo. „Asi zkrat. Ale byl jsem omezen na svobodě a ti dva policajti mě měli na starost. Jejich povinností bylo mě pohlídat, aby se mi nic nestalo,“ tvrdí. Zákon o Policii České republiky v oddíle „omezení osobní svobody“ tuto povinnost policistům skutečně ukládá. „S osobou omezenou na svobodě nesmí být zacházeno takovým způsobem, který nerespektuje lidskou důstojnost. Policista, který se stane svědkem takového zacházení, má povinnost přijmout opatření k zamezení takovému zacházení a oznámit je bezodkladně svému nadřízenému,“ mimo jiné říká zákon.
„Pokud existuje důkaz, že jste ke svému zranění nebo jinému poškození zdraví přišli během pobytu na policejní stanici, bylo by potom na policii samé, aby prokázala, že s vámi zacházela v souladu se zákonem a své povinnosti neporušila,“ vykládá stejný zákon česká nevládní organizace Liga lidských práv. V tomto případě důkaz existuje, policie totiž nepopírá, že Milan Kroščen vyskočil z okna služebny.
Živoření invalidy na reverzu
Důkazem je i ochrnutí způsobené pádem z asi dvanácti metrů. „Když mi po čtrnácti dnech jeden doktor v nemocnici řekl, že se nikdy nepostavím na nohy, zhroutil jsem se. A chtěl jsem okamžitě domů. Za rodiči, ke přítelkyni, doma je doma, musel jsem prostě za nimi, tak jsem podepsal reverz,“ vypráví. Jiní lékaři ve špitálu mu přesto dali naději. I když má porušenou míchu, dlouhodobá ústavní rehabilitační léčba může vést k dalšímu zázraku. „Potřebuji se co nejrychleji dostat do rehabilitačního zařízení v Hrabyni na Opavsku. Vzali by mě tam, ale nemám doporoučení praktického doktora, já totiž nemám žádného lékaře.“
Družka Žaneta krčí bezmocně rameny: „Už jsme zkoušeli volat různým praktikům, čísla nám dali ve Všeobecné zdravotní pojišťovně. Nikde Milana nechtějí, všichni mají plno.“ Teď kroutím hlavou i já, to snad není možné... „Potřebuji nějaké injekce a léky, necítím se vůbec dobře, je mi blbě,“ popisuje Milan svůj stav. Nechávám na stole alespoň tisícovku na jednorázové pleny, tady je ovšem třeba mnohem větší pomoci.
25letý Milan Kroščen vyskočil 27. února 2023 v průběhu výslechu z policejní služebny ve 3. poschodí v Karviné. Přežil díky pádu na střechu policejního vozu. Zdroj: Ivan Motýl
Příliš velký „boží“ trest
„Pokusíme se sehnat toho lékaře,“ slibuje ostravský aktivista Kumar Vishwanathan, jehož organizace Vzájemné soužití vznikla právě kvůli práci se sociálně slabými Romy. „Pokud opravdu vyskočil z policejní stanice, tak to určitě není v pořádku,“ podivuje se též průběhu smutné události. „Hlavně, že přežil. Něco s tím uděláme, ale asi bychom uvítali i další pomoc zvenčí.“ Případní dobrodinci se tak mohou spojit se Vzájemným soužitím v Ostravě (777 760 197) anebo podporu ochrnutého nabídnout prostřednictvím redakce CNN Prima NEWS.
„Věřím, že se z toho dostanu. V rehabilitačním ústavu mám prý naději, že můj život bude zase pestřejší, tak to aspoň říkali,“ přemítá 25letý Milan Kroščen. Toho času je to „velikonoční lazar“ z ostravské periferie. Na hromádce s početnou rodinou, jeho nemladší sourozenci ještě chodí na základní školu. „Cévku mi mění na pohotovosti, za devadesát korun,“ podívá se do rozkroku. Mladší sourozenci se hloupě zasmějí. „Neví, o co jde, ještě tomu nerozumí. Kdo nezažije, že mu odumře půlka těla, ten to stejně nikdy nepochopí,“ posteskne si Milan. Žádné neviňátko, ale tohle je za ukradený mobil příliš velký „boží“ trest.
