Jsou to němí svědkové nalodění spojeneckých armád v Den D (D-Day). Spojenecká invaze na evropskou pevninu začala 6. června 1944 a pro betonové bloky na pobřeží zátoky Stokes Bay v jihoanglickém Gosportu se ujala speciální přezdívka. „Říkáme jim tabulky čokolády,“ vysvětluje Kevin Casey, předseda spolku Přátel Stokes Bay. Panely opravdu připomínají oblíbenou sladkost, ve skutečnosti ale bránily uvíznutí tanků v písku. Právě v Gosportu se nalodila i rota československých tankistů.
Vypuknutí operace Overlord čili vylodění ve Francii si nyní připomíná celý svět, protože spojenecká invaze před 80 lety rozhodla o definitivní porážce nacistického Německa. Když se 6. června 1944 nalodilo v Anglii 156 tisíc převážně britských a amerických vojáků, všichni si zřejmě uvědomovali, že na nepřátelské půdě mohou zahynout. Jen v samotný Den D nakonec padlo na 10 tisíc spojeneckých vojáků.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Narodil se v roce zkázy Titaniku a zažil všechny tituly Liverpoolu. Nejstarší muž světa je Brit
Tajemství skryté přílivem
Betonové rošty pod tanky a další těžkou vojenskou techniku se na širokých štěrkových plážích v zátoce Stokes Bay v jihoanglickém Gosportu objevují vždy při odlivu. Když moře ustoupí, lemují pobřeží tisíce tun betonu. A ten ani po 80 letech není příliš narušen. Prostě britská kvalita, která vydrží permanentní vlhkost i věčné vlnobití. Některé bloky jsou porostlé mořskými řasami, takže při odlivu tvoří svěží a křiklavě zelené ostrůvky, na které si sedají rackové nebo havrani.
Dnes nepříliš významné jihoanglické městečko Gosport hrálo během invaze zásadní roli. Právě z jeho pláží vyplula v Den D stěžejní část spojenecké armády. „Když byla zátoka Stokes Bay vybrána jako místo pro nalodění tanků a podpůrné těžké techniky, celá oblast se pro místní obyvatele stala zakázanou zónou. Lidé ve městě nesměli používat ani dalekohledy nebo kamery,“ líčí Kevin Casey, městský radní a současně předseda spolku Přátel Stokes Bay (okrašlovací spolek, který mimo jiné pečuje o památky na Den D).
S hrdiny na pláži
Vylodění v Normandii Zdroj: ČTK / Profimedia.cz
Dotýkat se ve Stokes Bay válečných bloků z betonu, to vyvolává roztodivné pocity. Další městský radní Peter Chegwyn vydal v minulých dnech výzvu: „Nikdy bychom neměli zapomínat na ty, kteří tak statečně bojovali za svobodu, kterou si dnes můžeme užívat.“ Jo, jo, jo, myslím na ně! A skrze dlaně položené na betonových panelech jako bych cítil pásy tanků, které tudy vjížděly do invazních lodí. Pro tisíce kluků, často sotva dvacetiletých, byl 6. červen 1944 i posledním dnem života. Nalodili se na britské pláži a hrdinně zahynuli na francouzském pobřeží. Děkujeme.
Pobřeží Stokes Bay lemuje naučná stezka, která přináší podrobné informace o vybudování této námořní základny pro invazi. Připravovala se téměř dva roky. Zátoka je ukryta za ostrov Wight, takže není vidět ze širého moře. Je to strategické místo, navíc v dosahu hlavního vojenského přístavu Portsmouth, v němž dnes kotví jediné dvě moderní letadlové britské lodě: HMS Queen Elizabeth a HMS Prince of Wales.
Na pláži v Gosportu stojí několik pomníků věnovaných invazi. Jeden připomíná přístavní stavby Phoenix, speciální vlnolamy, mola a zároveň zařízení na spouštění invazních člunů na hladinu moře. Tyto technické objekty byly dávno zlikvidovány, ale půdorysy budov se prý za suchého léta objevují na místních pobřežních loukách. U bistra mezi palmami, neboť tady v kanálu La Manche nemrzne, stojí kámen s pamětní deskou věnovanou kanadským vojákům. „Na památku nalodění kanadských jednotek,“ stojí na památníku, který tady v roce 1994 odhalil kanadský premiér Jean Chrétien.
Po stopách českých vojáků
Pátral jsem, zda se na pláži v Gosportu 6. června 1944 nalodil také nějaký československý voják. Přímo v Den D zřejmě ne, ale tanky Cromwell označené písmeny CS po těchto betonech najížděly na výsadkový člun 30. srpna 1944. A v osádce jednoho z československých tanků byl tehdy třeba Josef Kejda (1911 až 1984), rodák z Tetčic nedaleko Brna.
„V den zahájení invaze do Normandie byl sice mobilizován i 1. tankový prapor Československé samostatné obrněné brigády ve Velké Británii, ale k nalodění v Gosportu došlo až na sklonku srpna,“ zjistil Kejdův prasynovec Martin Ambros. Po únoru 1948 byl Kejda za účast v západním odboji a za pomoc uprchlíkům z republiky odměněn komunistickým kriminálem. Napřed byl dokonce odsouzen k trestu smrti, nakonec mu ale soud snížil trest na 25 let.
Pamětníků už jen hrstka
Skutečného veterána vylodění ale v zátoce Stokes Bay nemám šanci potkat. Od 6. června 1944 do konce měsíce sice přeplulo z Velké Británie do Normandie na 875 tisíc vojáků, nyní ale zřejmě žije již jen posledních 200 až 300 veteránů. A jen někteří z nich jsou v takové kondici, že se mohou zúčastnit dalšího vylodění ve Francii. Loď s veterány na oslavy invaze ve Francii vyplula tento týden z Portsmouthu, který je součástí dvojměstí Gosport – Portsmouth kolem zátoky s námořní základnou. Nejmladší z veteránů má 97 a nejstarší 103 let, přičemž média se je snaží znovu vyzpovídat.
Tak třeba letos 99letý Roy Hayward se v Den D vylodil v Normandii s tankem M4 Sherman. V nepřetržitém boji se udržel 19 dnů, pak ale po zásahu tanku německým projektilem přišel o obě nohy. „Když jsem viděl, že mám pravou nohu rozmlácenou a přední část levé nohy úplně zmizela, uvažoval jsem o použití revolveru. Ale popálené ruce byly tak znecitlivělé, že jsem pistoli nedokázal zmáčknout,“ vzpomíná Hayward. I s amputovanými končetinami se nakonec dožil neuvěřitelného 80. výročí zahájení invaze.
Výročí Dne D, 6. červen 1944. V zátoce Stokes Bay v Gosportu, kterou kryje ostrov Wight, se nalodily hlavní invazní síly. Dnes po pobřeží vede naučná stezka a stojí tu i pomníky, třeba kanadským vojákům. Zdroj: Ivan Motýl
Otázky po osmi desetiletích
V bistru na pláži Stokes Bay v Gosportu si stará žena objednává čaj, možná by si mohla invazi pamatovat. „Zklamu vás, nepamatuji. V roce 1944 jsem měla dva roky,“ omlouvá se. Čas nemilosrdně běží a poslední autentická svědectví se mění v muzeální historii...
Jenže na východě Evropy se právě rozhořel nový válečný konflikt, který druhou světovou válku v mnohém připomíná. Sedám si na jednu z betonových tabulek čokolády na pláži, po které do výsadkových člunů najížděly spojenecké tanky, aby Evropu vymanily z drápů masového vraha Adolfa Hitlera. Bude nyní muset demokratická část světa přinést podobnou oběť, aby se zbavila dalšího nebezpečného diktátora Vladimira Putina?
Těch otázek je více, přitom na některé nejsou odpovědi. Proč se neumíme poučit z vlastní historie? A když zemřou poslední pamětníci jedné velké války, musí se nutně odehrát další krvavé boje, než si lidstvo znovu uvědomí, že válčení je cestou do pekel?
MOŽNÁ JSTE PŘEHLÉDLI: Stoletý veterán se vrací do Normandie, aby se oženil. Veselku bude mít u pláže, kde se vylodil
