V kuchyni u rodičů Jána Kuciaka voní dopolední káva. „Zapomenout nemůžete, to nejde a nikdy nepůjde. Učíme se s tím žít,“ přemítá 68letý Jozef Kuciak. A jeho žena Mária děkuje bohu za dvě další děti, které mají. „Už se staráme i o dva vnoučky, a to nám také pomáhá,“ dodá. Důležitá je víra. „Jako římský katolík věřím, že Ján teď sleduje, jak tady na zemi žijeme. A že je tu pořád s námi,“ přemítá Jozef. Hodně mu ale vadí, že na Slovensku je znova u moci Robert Fico. Stejný Fico, který republice vládl, když nájemní vrazi zastřelili „příliš zvídavého“ novináře Jána Kuciaka. Před sedmi lety, 21. února 2018.
„Nebojím se Ficovu vládu nazvat politickou mafii,“ spustí otec zavražděného novináře Jána Kuciaka, sotva usedneme nad kávou v kuchyni rodinného domu v západoslovenské obci Štiavnik. Nezdržuji řečmi o počasí a hned pokládám dotazy na současný slovenský politický systém. A také na osoby odpovědné za násilnou smrt jeho 27letého syna, jenž se stal obětí nájemné vraždy.
Mafie stará přes 30 let
„Tu mafii stvořil už Mečiar, Fico ji úspěšně dobudoval, a také ji pečlivě spravuje,“ obviňuje 68letý Jozef Kuciak výkonnou moc. Slovensko bojuje s propojením zločinu a politiky už přes 30 let. Anebo by se možná hodilo říct, že moc nebojuje. „Trestního oznámení se nebojím, na to už jsem starý,“ dodá Kuciak odvážně, mávne rukou a pokračuje: „Fico už je holt takový, on to má v povaze. On je něco jako malý Hitler nebo Stalin, tak ho prostě vnímám.“
Mafiánský systém mu vzal syna i budoucí snachu. Na kuchyňských policích nad kávovarem jsou vystaveny rodinné fotografie a Jána na snímcích často doprovází snoubenka Martina. I ona byla zákeřně zastřelena, i když nájemní vrazi šli primárně po novináři, který mnoha mocným Slovákům komplikoval život. I tehdejšímu premiérovi Robertu Ficovi.
Sedm let po nájemné vraždě novináře Jána Kuciaka. Otec Jozef Kuciak žije ve slovenské obci ŠtIiavnik. V domě, kde vyrůstaly jeho tři děti. Dnes má dva vnuky, pro které chce lepší svět, proto jezdí na demonstrace. Zdroj: Ivan Motýl
Naděje. Demonstrace i na horách
Proti vládě Roberta Fica se ovšem nyní demonstruje i v Čadci, v někdejší partajní baště nejsilnější vládní strany Smer-SD. Na Kysucách pod Beskydami, kde se vždycky věřilo hlavně bohu a vládám pevné ruky. Jozefu Tisovi, Gustávu Husákovi, Vladimíru Mečiarovi... V Čadci se naposledy demonstrovalo v listopadu 1989.
Když Fico začal Slováky strašit státním převratem, který prý chystá opozice s pomocí nepřátelských zahraničních sil, zřejmě přestřelil. Lidé mu neuvěřili. A příliš vylhaně to znělo dokonce i místním z Kysuc, kteří pak vyšli protestovat na náměstí. „Premiér má vládnout, a ne hrozit výjimečným stavem,“ zaslechl jsem v Čadci při nedávné reportáži.
Jozef Kuciak: „Mám radost, že i na Kysucách si lidé začínají uvědomovat, že nás Fico vyhání z evropské rodiny.“ Tisíce lidí z chudého horského regionu pracují v Česku, Rakousku, Německu i jinde na západ od slovenských hranic. „A teď se začali bát, že Ficova strana vážně uvažuje o odchodu z Evropské unie, jak to nedávno připustil například místopředseda parlamentu Tibor Gašpar (Směr-SD). V Moskvě ale práci Slováci neseženou, to ví i ten poslední gastarbeiter.“
Kdo zaplatil za vraždu?
Kdo 21. února 2018 zločin vykonal, to už dnes víme. Miroslav Marček a Tomáš Szabó budou za realizaci vraždy pykat 25 let a Zoltán Andruskó 15 roků. Tohle je najatý gang, který provedl popravu, když snoubence zastřelil v jejich společném domově v obci Veľká Mača. Kdo ale likvidaci investigativního novináře vymyslel a popravčím i dobře zaplatil?
Dva roky po tragédii na Slovensku téměř nikdo nepochyboval, že si vraždu na počátku roku 2018 objednal podnikatel Marian Kočner. Muž spolčený s podsvětím, jenž měl blízko i k tehdejšímu premiérovi Robertu Ficovi. Soud rozhodl jinak. Za mříže šla na čtvrtstoletí pouze Alena Zsuzsová, která obstarala mordýře s pistolemi. Podle mnohých indicií vzorně plnila Kočnerovy rozkazy, soud přesto konstatoval, že nemá dost důkazů. A podnikatele zprostil obžaloby.
„Vraždu si objednal Kočner, tady není nad čím pochybovat. Za smrtí Jána stojí výhradně on, ukazuje na to i velké množství důkazů včetně odposlechů a další komunikace, kterou vedl Kočner například se Zsuzsovou,“ volá po pravdě Jozef Kuciak. Totéž si myslí i statisíce až miliony Slováků, jenže se pořád čeká na rozhodnutí Nejvyššího soudu Slovenské republiky.
Spící Nejvyšší soud Slovenské republiky
Kočner byl podruhé zproštěn obžaloby v květnu 2023 a případ má na stole odvolací soud, respektive Nejvyšší soud Slovenské republiky. „Od května 2023 se vůbec nic neděje, nikdo nás ani v této věci nekontaktoval. Osobně mám podezření, že se Nejvyšší soud snaží jednání záměrně oddálit. Soudce pověřený případem má před důchodem, takže se možná čeká, až bude kauza předána někomu loajálnějšímu k Ficově systému,“ uvažuje Jozef Kuciak.
V tu chvíli netušíme, že Nejvyšší soud se v předvečer výročí politické vraždy vyjádří ke zpoždění, k jakému došlo u sledované kauzy. Pravda, zní to trochu alibisticky: „Nejvyšší soud přednostně řeší vazební záležitosti, ve kterých jsou stanoveny zákonné lhůty pro rozhodnutí.“ Jedna povzbudivá věta v prohlášení soudu ale přece zazní: „V případě objednávky vraždy investigativního novináře Jána Kuciaka je snahou Nejvyššího soudu rozhodnout v co nejkratším čase.“
A co když se „nejkratší čas“ změní v nekonečno? „Když neuspějeme u Nejvyššího soudu, obrátíme se na Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku,“ chce Kuciak starší věřit ve spravedlnost, kterou si snad vymůže v rámci Evropské unie. „To je naše poslední možnost.“
Běh na dlouhou trať. „Vím, ale co můžu dělat. Mám dva vnuky, a přál bych jim trochu lepší svět, než jaký tu máme dnes, takže se ještě musíme snažit, aby konečně justice řekla, že si vraždu objednal Marian Kočner.“
U hrobu odvážného muže
Lepší svět si přál i jeho syn Ján, proto psal troufalé texty o těsném propojení slovenského podsvětí s nejvyššími patry politiky. A establishment v té době dokonce spolupracoval i s reálnou italskou mafií, neboť právě Kuciak prokázal velmi čilou přítomnost kalábrijské ’Ndranghety na slovenském území.
Zapaluji svíčku u Kuciakova hrobu ve Štiavniku. A podobně jako při loňské či předloňské návštěvě říkám polohlasně: „Doma ještě pořád nejste prorokem, Jene. Ale budete...“ V obci zatím převládají hlasy, že se novinář Janko příliš pletl do věcí, kterých si prý vůbec neměl všímat. Kuciak ale snil o státu úzkostně dodržujícím ústavu, zákony, lidská práva, podnikatelskou etiku a vůbec vše, co souvisí s ideálním právním státem. A to by v důsledku byla výhra i pro občany Štiavniku.
Sedm let po nájemné vraždě slovenského novináře. Hrob Jána Kuciaka ve slovenské obci ŠtIiavnik. Zdroj: Ivan Motýl
Bůh, císař a Fico
„Někdy mám pocit, že jsme tady pod horami ustrnuli hluboko v minulosti, když ještě platilo: Dávejte, co je císařovo, císaři, a co je Boží, Bohu,“ myslí si Jozef Kuciak. Tedy držet hubu a krok. A poslouchat církev a panovníka, aniž by záleželo na tom, co hlásá kněz nebo panovník. Dneska ale může každý svobodně přemýšlet nad tím, co farář a premiér hlásají.
A pokud je v tom kázání hloupý populismus, dezinformace či šíření poplašných zpráv, měl by občan zareagovat. Tak jako nyní část Slováků vyhnala do ulic dezinformace premiéra Fica, že opozice chystá převrat a násilné převzetí moci.
V kuchyni u Jozefa a Márie dnes dopoledne výrazně voněla káva. A ta patří k novinařině stejně jako počítač. Když totiž žurnalista ztrácí bdělost a nad počítačem u některé kauzy pomalu usíná, vzpamatuje ho silné espresso. Ján Kuciak se svými texty snažil budit slovenskou veřejnost, ale než jí stačil probrat, zbavili se ho „hrdinové“ jeho investigativních článků.
„Zapomenout nemůžete, to nejde a nikdy nepůjde,“ slyším hlas Jozefa Kuciaka. O Jánu Kuciakovi se bude jednou učit ve školách podobně jako o Karlu Havlíčkovi Borovském, Ľudovítu Štúrovi nebo Janu Palachovi. Jednou. Za deset či dvacet, možná až za padesát let...
