V Humu na Istrijském poloostrově se potkává všehovšudy 28 sousedů. A ti hrdě hlásají, že žijí v nejmenším městě na světě. „Nejraději to tady mám po sezoně, když sem přijíždí jen málo turistů,“ tvrdí starousedlík Aleksandar Merlak a bývalý župan Humu. Nemyslí to úplně vážně, protože z návštěvníků žije a v hospodě jim nalévá speciální vinnou pálenku se jmelím anebo nabízí zdejší lanýže. Titěrných městeček je na Istrii více a na podzim se jimi lze toulat bez rozhicovaného slunce nad hlavou. Reportér CNN Prima NEWS navštívil vedle Humu třeba Plomin, Pićan, Brseć nebo Buzet.
Na jadranských plážích dokáže podzimní vítr nepříjemně zafoukat. Nejmenší města světa, která jsou po Istrijském poloostrově rozházená jako drahocenné korálky, však turisty nezklamou ani na sklonku září, třeba o prodluženém víkendu spojeném se svatováclavským svátkem. Prahu od chorvatského Humu dělí jen 747 kilometrů, a i když se do trasy zahrnou hned tři hodinové pauzy, měl by řidič zvládnout cestu za 12 hodin. Z titěrných uliček Malé Strany tak lze po půldni dojet do ještě romantičtějších kulis. Do kamennými hradbami opevněného Humu na 350 metrů vysokém skalním ostrohu.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Osm let od vzniku Liberlandu: Komáři, úmorná práce, potíže s policií a velké sny
Vánoční jmelí do kořalky
Češi jsou v Humu tak trochu doma, ale o tom až později. Teď procházím středověkou branou v kamenném opevnění města a vlastně vkročím rovnou na hlavní náměstí. S mariánským kostelem z roku 1802 a zvonicí ozdobenou ve štítech typickými renesančními „vlaštovčími ocásky“, mohutná věž pochází z roku 1522. To vše je pevně sevřeno do raně středověkých hradeb, za které se městečko nerozšířilo celých 1 000 let. Přestavovaly se jen útroby Humu, hned za vraty města vládne divoká středomořská příroda.
Na náměstí stojí radnice s otevřenou lodžií, ze které letos řídí Hum župan Toni Perčić. Každý rok se „vládce města“ volí znova. Archaickým způsobem, jako by se tu něco přeneslo až z pohanských věků. Kandidáti mávají sukovitými holemi a zářezy ve dřevě jsou něčím jako volebním hlasem.
Župan Perčić doufá, že Hum zůstane především městem pro život 28 domorodců, teprve pak magnetem pro turisty. Zároveň ví, že je to protimluv, protože návštěvnici drží městečko na skalách při životě. Turisté si z Humu odvážejí třeba exotickou brandy. Pálenku z vína, do které se přidává výluh z listů jmelí. Biska, tak zní název podivuhodné čtyřicetiprocentní rakije. Pro našince je jmelí symbolem vánočního štěstí, na Istrii je to zázračná bylina, která se maceruje v alkoholu, aby se zrodila biska. Prý se to tak děje od časů Keltů, pro které bylo jmelí posvátnou rostlinou.
Nejmenší město na světě na Istrijském poloostrově. Město Hum Zdroj: Ivan Motýl
Obavy z přehnaného turismu
V okolí Humu rostou i pravé lanýže, které se zpracovávají nejrůznějšími způsoby a v místním obchodě se suvenýry se prodávají za nekřesťanské ceny. Kvalita lanýžů je ovšem ohromující, v ústní dutině se pozvolna rozkládají v mnoha chuťových variacích, jež na patře rezonuji i několik hodin po požití. Podobně jako biska s výluhem ze jmelí.
„V okolí se plánuje výstavba desítek rekreačních vil a v nedalekém údolí přehrada. Trochu se teď o osud města bojíme,“ přiznal župan Toni Perčić před pár měsíci ve veřejnoprávní chorvatské televizi HRT. Kdo chce zažít autentický Hum, musí ho asi navštívit co nejdříve. To je však z mých úst trochu alibismus, protože doporučováním městečka vlastně v důsledku přispívám k ničení jeho rustikálního charakteru. Jenže nechat si jen pro sebe informaci, že 747 kilometrů od Prahy stojí takový démant...
Život za Istrii
Než vstoupím středověkou branou do kamenných uliček Humu, všimnu si nápisu: „Živote damo, Istru ne damo!“ Život dáme, Istrii nedáme! Napřed si myslím, že jde o heslo z devadesátých let, kdy se krvavě rozpadala Jugoslávie. V městečku se však dozvím, že je to slogan z časů těsně po druhé světové válce. Chorvati z Istrie ho psali všude, kde to jen šlo, aby vyjádřili nesouhlas s případnou italskou správou nad poloostrovem. A jak uvádí historik Eric Ušić, stovky těchto nápisů se na Istrii dochovaly dodnes. „Mají rudou barvu, místní je často psali hustou býčí krví,“ zjistil Ušić.
Kamenná brána do Humu je součástí hradeb, které tu vyrostly v době vzniku města na přelomu 11. a 12. století. V podsíní vstupní bašty do města překvapí další ikonografické záhady, nápisy v podivuhodném písmu. Milovníkům Pána prstenů sice mohou připomínat runy z tohoto kultovního literárního díla, ale ve skutečnosti jde o abecedu, která je Čechům mnohem blíže než znaky, jimiž se inspiroval Tolkien. Je to hlaholice, písmo vytvořené byzantským mnichem svatým Cyrilem (Konstantinem) pro potřeby prvních křesťanů z Velkomoravské říše.
Nejmenší město na světě na Istrijském poloostrově. Město Hum Zdroj: Ivan Motýl
Jak se dostala hlaholice na Istrii
Hlaholicí se zapisoval staroslověnský jazyk, přičemž zkoušku ze základů staroslovenštiny musí dodnes absolvovat každý vysokoškolský student, který se chce postavit za katedru a učit školáky český jazyk.
Z Velké Moravy se hlaholice i staroslověnština díky mnichům přenesla v 10. století také mezi Slovany na Istrii, kde se udržela až do počátku 20. století. Přežila tady staletou nadvládu Benátské republiky, a za rakouského impéria (1814–1918) se tohle písmo dokonce stalo důležitou devízou istrijského národního obrození. Někdy v té době si „moravského“ písma všimli i první čeští turisté. České království i Markrabství Istrie totiž měly stejného panovníka ve Vídni, nejdéle pak císaře Františka Josefa I., který Čechám a Istrii vládl v letech 1848 až 1916.
Nejmenší město na světě na Istrijském poloostrově. Město Hum. Nápis v hlaholici Zdroj: Ivan Motýl
Na špacíru po Buzetu
Podle správního uspořádání patří Hum pod 14 kilometrů vzdálené město Buzet. Je to střediskové centrum rozložené v širokém údolí, s komunistickými samoobsluhami i paneláky, typickým dědictvím po někdejší komunistické Jugoslávii. Vysoko ve skalách nad novým Buzetem však stojí částečně vybydlené staré město. Další z pokladů Istrie. Labyrint uliček je několikanásobně složitější než v Humu. A radost z bloudění po kočičích hlavách tu vydrží nejméně na půlden.
Už v antické éře to byla pevnost Pinquentum, Římané tu byli doma v letech 177 až 476. Později město podléhalo patriarchovi z Aquileie, dějiny Evropy se tu zkrátka dají číst v přímém přenosu. Od starověku až po současnost.
Ačkoli i Buzet dávno objevili turisté, nebývá ve starém městě přehnaně těsno ani v sezoně. Od podzimu je tu pak svatý klid. Městečko, kde se zastavil čas, řečeno s českým literárním klasikem Bohumilem Hrabalem. Myslím i na latinskou frázi Hic sunt leones. Zde jsou lvi. V Buzetu na každém druhém rohu narážím na kamenné reliéfy z časů Benátské republiky, které zpodobňují benátského lva v erbu. Fráze o lvech také označuje neprobádaná a tajemná území. A kdo se zatím v Chorvatsku hlavně čvachtal v Jadranu, měl by jednou zkusit objevit i istrijská nejmenší města na světě.
Nejmenší město na světě na Istrijském poloostrově. Město Buzet Zdroj: Ivan Motýl
Nejmenší města, byť s přimhouřenými víčky
Prvenství si tradičně připisuje městečko Hum. Rekord je to však hlavně marketingový, úplně nejmenší město na světě to zřejmě není. I český Rabštejn nad Střelou v okrese Plzeň-sever, který se stal městem již v roce 1337, je dnes z demografického hlediska menší. Hum k lednu 2023 uvádí, že má 28 stálých obyvatel. Rabštejn jen 25.
Proč ale nepřimhouřit víčka a putovat Istrií po nejmenších sídelních celcích, která lze na zeměkouli najít. Třeba městečkem Plomin, což je vlastně starověké město Flanona. Žije tu asi 120 obyvatel, i když převážně mimo starou zástavbu. Uvnitř římských hradeb se cítím jako ve městě duchů. Fascinující procházka mezi kamennými stavbami z Římské říše, Byzance, Benátské republiky i z časů rakouské nadvlády je neopakovatelná. Zatím sem mohu zdarma, nikdo se dosud nepokusil vstup zpoplatnit. Provádějí mě jen kočky, sem tam i nějaký toulavý pes. Pět šest domů možná slouží k soukromému ubytování turistů, ale nepotkám ani živáčka.
Nejmenší město na světě na Istrijském poloostrově. Město Plomin Zdroj: Ivan Motýl
Pićan s římskou historií
Z Plominu mířím do města Pićan. Jasně, Češi název asi vnímají s poťouchlým úsměvem, jméno Pićan ovšem souvisí s římskou pevností Petina. Ve městě se traduje, že manželka římského císaře Augusta (vládl v letech 27 př. n. l. až 14 n. l.) Livia tvrdila, že za svou dlouhověkost vděčí vínu vypěstovanému právě v Petině a okolí. V Pićanu zkouším noční prohlídku, tedy opět bez lidí. Platí zde totéž, co už bylo řečeno o Buzetu nebo Plominu. Je to encyklopedie istrijské architektury a v nočním tichu si představuji, že v bráně města stojí na hlídce římský voják. A ze zavřené konoby (hospody) zase slyším hlasy benátských kupců...
Někde je málo více. Středověkých uliček v istrijském přímořském městečku Brseč je maximálně deset, zato jsou orámovány skvostnými výhledy na moře. Střílnou v hradbě se dívám do vln Kvarnerského zálivu a k ostrovu Cres. A stezkou od kostela směrem k moři pak po strmých svazích došlapu na jedno z nejromantičtějších míst v této části Jadranu. V takových skalních kulisách se vyplatí vykoupat snad i v prosinci. Dobro došli!
MOHLO VÁM UNIKNOUT: Chorvatsko, nebo Polsko? Štáb CNN Prima NEWS srovnal ceny turisticky oblíbených destinací
