REPORTÁŽ: Vyrostla v děcáku, je sirotek. Teď brání ničení Bedřišky, domov má za svátost
Ve třech letech přišla o tátu, zabil se na motorce. A v deseti o mámu, která podlehla rakovině. „Skončila jsem v Trnavě v dětském domově,“ vypráví Eva Lehotská, která už 24 let bojuje za uchování hornické kolonie Bedřiška v Ostravě. Děcák ji naučil pochopit mimořádnou cenu skutečného domova. „Samospráva by určitě neměla vyhánět občany z míst, kde se jim líbí a kde jsou doma,“ odmítá demolici Bedřišky, kterou prosazuje starosta ostravského obvodu Mariánské Hory a Hulváky Patrik Hujdus. „Schválená strategie říká, že prázdné domy není efektivní opravovat a postupně budou sneseny,“ říká nekompromisně Hujdus. Nadřízený orgán obvodu nyní demolice zpochybnil.
Eva Lehotská neměla snadné dětství. Ve slovenské dědině Kráľova Lehota se sice narodila rodičům, kteří ji milovali, ale brzy se všechno zvrtlo. „Byla to pěkná vesnička u Liptovského Mikuláše, jenže jsem tam přišla o tátu i o mámu,“ vypráví 69letá žena, která od roku 2002 bojuje za záchranu ostravské dělnické kolonie Bedřiška. Je to mluvčí osadníků, ovšem i jakási „matka pluku“, takže žádnou aktivitu spojenou se spásou osady si nelze představit bez její přítomnosti.
Domov je svátost
Pro Evu Lehotskou je domov svátost. „Protože jsem ho neměla. Hrozně brzy jsem přišla o oba rodiče a skončila v děcáku. Do osmnácti let jsem proto musela žít v dětském domově ve slovenské Trnavě,“ vzpomíná Lehotská před finským domkem na Bedřišce. „Ve třech letech jsem přišla o tátu, zabil se na motorce. A v deseti o mámu, která podlehla rakovině,“ svěřuje se.
I proto si nesmírně váží slova domov. Obyvatelům Bedřišky ale neustále hrozí, že jim domov sebere úřad: „Kdyby to byl developer, tak se to dá snad pochopit, jenže nás chce zlikvidovat z vůle lidu zvolená samospráva. Radnice obvodu Mariánské Hory a Hulváky. O to je to smutnější, že město bere lidem právo na domov.“
Čtěte také
Malé vítězství na Bedřišce
Nicméně v úterý 20. ledna si Lehotská v boji o přežití Bedřišky připsala cenné body. Nedávná a mediálně ostře sledovaná demolice pěti domů v kolonii se odehrála v rozporu s právními předpisy i na základě nedostatečných podkladů, rozhodl v úterý ostravský magistrát. Bouráním domů se zabýval právě z podnětu „matky pluku“. Boj zdaleka neskončil: „Jedeme dál! Záchrana zbývajících domů teď bude určitě o něco snadnější,“ plánuje si Lehotská.
„Jsem věčná optimistka,“ dodá s rozzářeným úsměvem na rtech. A ukazuje k opuštěným domům v kolonii, které měly brzy padnout k zemi. Mají zatlučená okna a Lehotská už se s jejich existencí vlastně rozloučila. Nyní může být všechno jinak. „Doufám, že si obvod nedovolí zbourat další domy. V každém případě má radnice máslo na hlavě, tak snad sem zase nepošle bagry.“
Snad. Zatím buldozery zastavilo počasí, sníh a mráz, nyní i rozhodnutí magistrátu. Pro Patrika Hujduse (hnutí Nezávislí), starostu ostravského obvodu Mariánské Hory a Hulváky, je ale demolice Bedřišky dlouhodobým cílem. „Schválená strategie říká, že prázdné domy není efektivní opravovat a postupně budou sneseny,“ prohlásil Hujdus pro CNN Prima NEWS jen pár dní předtím, než magistrát oznámil, že domy byly zbourány nezákonně. Rozhodnutí zatím není pravomocné a starosta se může odvolat, o čemž obvod rozhodne v příštích dnech.
Kolonie Bedřiška v Ostravě. Po úterním rozhodnutí magistrátu je tento dům v osadě možná zachráněn. Zdroj: Ivan Motýl
Ze slovenského děcáku na ostravskou Bedřišku
Domov a vlastní domácnost. Rodina a děti. V děcáku je to sen každého sirotka. Když se pobyt Evy Lehotské v trnavském domově chýlil ke konci, zamilovala se do vojáka tehdejší Československé armády. „Děcák sídlil v klášteře, ale pouze v jeho polovině. Druhou půlku tvořila kasárna, a tak jsem poznala budoucího manžela,“ vypráví.
Novomanželé se odstěhovali na Ostravsko a brzy se jim narodila dcera. Paní Eva se dočkala vybájeného domova, a radost už jí nezkalil ani rozvod, který přišel za dalších 11 let. „To se holt stává. Měla jsem však krásnou dceru a fůru starostí o domácnost.“ V roce 2002 ji zaujala nabídka bydlení ve finském domku na Bedřišce. „Uprostřed města a zároveň v přírodě, to se mi líbilo,“ vybavuje si, jak ji nadchla osada na okraji lesa. Vždyť rané dětství prožila v podhorské dědině Kráľova Lehota, na úpatí malebných Nízkých Tater.
Romkou na přání Liany Janáčkové
„Nejsem Romka, to asi vidíte, a ani manžel nebyl Rom. Jenže když jsem tehdy chtěla získat dekret k finskému domku na Bedřišce, musela jsem se za Romku prohlásit,“ vzpomíná. Dnes už pobaveně, v roce 2002 ji to překvapilo. Rasismus naruby to přitom nebyl, cíl mariánskohorské radnice byl spíše podlý. „Na Bedřišku se mohli stěhovat jen Romové, neboť starostka obvodu Liana Janáčková věřila, že nepřizpůsobiví občané kolonii brzy vybydlí. A pak ji nechá zbourat a na pozemcích postaví nějaké luxusní bydlení,“ líčí Lehotská, zakladatelka iniciativy Bedřiška přežije.
Dlouholetá mariánskohorská starostka (1990–2018) a senátorka (2004–2010) Liana Janáčková se příliš netajila tím, že je rasistkou. „Nesouhlasím s jakoukoliv integrací, bohužel, jsem rasistka, nesouhlasím s integrací cikánů, aby plošně byli po obvodu,“ hlásala na záznamu zveřejněném romskými aktivisty v roce 2007. Později se za svá slova omluvila.
Aby Lehotská mohla bydlet v ghettu na Bedřišce, musela se k romské národnosti přihlásit dokonce i písemně. „Podmínkou smlouvy bylo, že patříte k romskému etniku, což jsem stvrdila i dopisem, který jsem zaslala na radnici. I když jsem bílá Slovenka, tak jsem od té doby také Romka,“ směje se aktivistka a „matka pluku“ z osady.
Čtěte také
Ghetto, vybydlení a zbourání
Převedení hornické Bedřišky do majetku obvodu vyjednala Janáčková již v roce 1997 s těžební společností OKD. Od počátku s cílem, že Romové „tam budou za vysokým plotem“, jak se starostka sama vyjádřila. „Janáčková se s vybydlením Bedřišky nakonec přepočítala. Je sice pravda, že mnoho kolonií na Ostravsku tehdy Romové zdevastovali a následně byly zbourány, ale tady to politikům nevyšlo,“ rekapituluje Lehotská.
Po letech přitom mnohé ostravské obvody litují, že nechaly své kolonie padnout a zbourat. Byly to i nenahraditelné památky industriálních dějin města, které se mohly proměnit na lukrativní bydlení. „Po roce 1997 se sice Bedřiška skutečně začala měnit v romské ghetto, ale když tady v roce 2010 došlo k útoku zápalnou láhví na jednu z romských rodin, dali jsme hlavy dohromady a nastartovali změnu,“ shrnuje letitá mluvčí osady.
S pomocí ostravského aktivisty Kumara Vishwanathana se tehdy v kolonii zrodila první osadní rada a následně si na Bedřišku našly cestu i neziskové organizace. Vzniklo komunitní centrum a některé romské neplatiče postupně vystřídali nájemníci z majority. Z vyloučené lokality se tak opět stávala poklidná kolonie, místo k životu pro minoritu a majoritu.
Hotel pro střelce?
I v letošní lednové slotě je to sympatická oáza uprostřed industriální Ostravy. Zasněžené domky z montovaných dřevěných dílců ve finském stylu obklopuje lužní les s rybníky. Dělnická kolonie tu vyrostla již v letech 1950 až 1951.
„Pan starosta Hujdus se netají tím, že tu chce úplně jiné domy. Podle mě jsou ve hře dvě možnosti,“ přemítá Lehotská. „Hned vedle Bedřišky se buduje sportovní střelnice s mezinárodním statusem, takže podle mě si tu radnice přeje nějaký hotel a bungalovy pro střelce.“
Druhou variantu spojuje s podnikatelskými záměry dalších developerů: „Ve hře je ukrajinský podnikatel Mikola Tkač, který je na radnici pečený vařený. Na Bedřišku teď každou chvíli přijede Mercedes nebo Tesla a pak si tu posádky vozů fotí domy i pozemky. Byl tu i zájem postavit pravoslavnou modlitebnu.“
Šanci na změnu vidí především v obecních volbách: „Zatím sice mariánskohorskou radnici vedou nástupci Liany Janáčkové, letošní komunální volby to ale určitě změní,“ odhaduje Lehotská, která bude sama kandidovat.
Čtěte také
Starosta: Je to dehonestace obvodu
Když redakce CNN Prima NEWS dohady Evy Lehotské o hotelu a developerech konfrontovala se starostou obvodu Mariánské Hory a Hulváky, rázně je odmítl. Napřed v obecné rovině s poukazem na budoucí strategii Ostravy: „Zástupci obvodu a města řekli jasně, že bydlení v současné podobě bude na Bedřišce postupně utlumeno a z lokality se stane strategická rezerva pro budoucí potřeby Ostravy.“
Ke střelnici či developerům pak starosta Patrik Hujdus dodal: „To, co uvádíte, že se říká, jsou naprosto nesmyslná tvrzení. A my nemáme ambici a ani možnost je všechny vyvracet. Neustálé teorie o skrytých zájmech, které neexistují, považuji za cílené kroky vedoucí k dehonestaci městského obvodu, dnes už na celorepublikové úrovni.“
Eva Lehotská přitom nemá pocit, že by někoho cíleně hanila po celé republice: „Jde mi o úplně jinou věc, a to zachránit posledních 15 domků na Bedřišce. A tím pádem zachovat domov i pro jejich obyvatele.“
Novinář, publicista a básník, který se dlouhodobě věnuje palčivým sociálním tématům soudobé Ostravy a moderním dějinám celého regionu. Často píše o romské menšině a vyloučených lokalitách, již osm let například sleduje ve sběrném dokumentu osudy ostravské rodiny Kroščenových s dvanácti dětmi.
