Reportáž z Anglie: S královnou na pivu aneb Jak smutní britské hospody

Na pintě piva s královnou. Výčep The Ship Anson v Portsmouthu

Na pintě piva s královnou. Výčep The Ship Anson v Portsmouthu. Televizory tady přenášejí celý den přímý přenos ze smutečních obřadů a loučení s královnou ve Westminsterském paláci v Londýně.

Přístav Portsmouth na jihu Anglie. Tohle je kotviště jediných dvou britských letadlových lodí, z nichž jedna nese jméno po zemřelé královně: Queen Elizabeth. Portsmouth je město námořníků a k těm po staletí patří i hospody, v tomhle městě je nejvíce výčepů na míli čtvereční v celé Velké Británii. A hlavním tématem štamgastů jsou teď smuteční obřady. „Skvělá královna, každý ji měl rád,“ říká mladá výčepní v hospodě s názvem British Queen, tedy Britská královna.

Jihoanglický Portsmouth je hlavní základnou britského královského loďstva Royal Navy. „Královna Alžběta, anebo Princ z Walesu?“ ptám se lodníka na přívozu, který korzuje zálivem. Právě z tohoto trajektu, který spojuje Portsmouth s Gosportem, je nejlépe vidět na kotviště jediných dvou britských letadlových lodí v činné službě. Je to domovský přístav bitevníku Queen Elizabeth z roku 2017 i o dva roky mladšího jménem Prince of Wales.

„To je Princ z Walesu. Královna Alžběta teď pluje severovýchodně od Islandu,“ pohotově mě informuje lodník. V Portsmouthu je skoro povinnost sledovat, kde zrovna plují místní pancéřové válečné lodě. „Jsou na to speciální internetové stránky, které vám polohu letadlovek hned ukážou,“ informuje mě námořník.

Královna ve výčepu The Ship Anson

Dneska slouží lodník až do noci, na pivo si nezajde. Doporučuje mi výčep The Ship Anson přímo v přístavu, ve kterém to údajně pořád hučí. A tomu odpovídá i vysoká kvalita piva.

Námořník nelhal. Je to skvostný pub s dlouhou historií, v němž stojí nebo sedí asi osmdesátka pivařů. Také přímo vedle výčepního pultu mě vítá velká fotka jednoho z bitevníků. „Tohle je Královna Alžběta, jak vplouvá do Portsmouthu,“ ochotně komentují štamgasti letecký snímek, když se zajímám, která z válečných lodí je tu dokumentována. Sedám si pod fotografii, obrazně řečeno jsem na pivu s královnou Alžbětou. Právě ji totiž nesou v rakvi, všech sedm televizních obrazovek v hospodě je naladěno na stejný program. Na přímý přenos ze smutečního průvodu s ostatky Alžběty II.

Panovnici právě přenášejí z londýnského Buckinghamského paláce do Westminsterského opatství, kde bude spočívat až do pohřbu. Ten začne v pondělí 19. září v 11 hodin dopoledne za účasti amerického prezidenta a dalších pomazaných hlav z celého světa. Rakev je zrovna ukládána pod gotickou klenbu opatského chrámu. Hospoda ztichne, detailní záběry na truhlu s panovnicí nenechají nikoho úplně v klidu.

Velká Británie truchlí za královnu Alžbětu II. Lidé nosí k Buckinghamskému paláci různé předměty.

Velká Británie truchlí za královnu Alžbětu II. Londýnský Green Park zaplavily květiny.

Fronta na poslední rozloučení s královnou v Londýně dosahuje zhruba sedmi kilometrů (16.9.2022).

33 Zobrazit galerii

Štamgasti se bojí o klid v zemi

Když to ale zprůměruji, dlouhý smuteční přímý přenos tady u piva sledují hosté jen jedním okem. Penzisté jsou sice k obrazovkám doslova přikováni, mnozí junioři raději hledí do mobilů. O Alžbětě tu ovšem každý řekne rád něco pěkného, v Anglii není zvykem na monarchy nadávat.

S půllitrem v ruce chodím kolem dlouhého výčepu a občas se někomu představím: „Ivan Motýl, novinář z České republiky.“ Nejvíce je z mého jména nadšená žena těsně před penzí, která se jmenuje Iw. „Iw, to je to samé jako Ivan, jen já tam píšu dvojité w,“ radostně vysvětluje, načež se pustí do sáhodlouhé ódy na zesnulou královnu.

„Alžběta dokázala v krizových momentech semknout dohromady celou Velkou Británii. Obávám se, že tahle éra končí, že to její nástupce Karel III. nedokáže, protože už nemá takovou úctu,“ přemítá paní Iw ve výčepu The Ship Anson.

A mimochodem, Británie vkročila do éry Karla III. zatímco tahle hospoda byla založena v době panování Karla II., který žil v letech 1630 až 1685. Je to nádherná hrázděná stavba, která byla postavena někdy po roce 1665, když král Karel II. nařídil v Portsmouthu (tehdy Portsea) postavit loděnice. A ty si vyžádaly příliv odborníků i stovek dělníků, ve městě tak rostly hostince jak houby po dešti.

Od Napoleona ke skotskému separatismu

„Hlavně mám strach z ještě vypjatější atmosféry v parlamentu. Z chování vlády. Dokud žila královna Alžběta, spojoval všechny poslance a ministry obrovský respekt k panovnici. To teď asi skončí,“ prorokuje paní Iw. Jinými slovy, v hospodě jsou cítit určitě obavy o další osud země.

S názorem souhlasí i vedlejší stůl, který nás poslouchá. Pouze jeden pivař se od hovoru distancuje. „Jsem Skot, nebudu to komentovat,“ prohlásí. Zřejmě zastánce skotské samostatnosti a republikánského zřízení. Nad jeho hlavou visí malá skotská vlajka, jinak jsou stropy výčepu doslova potaženy britskými prapory a anglickými zástavami s červeným křížem svatého Jiří. Je tu i obrovský prapor Walesu, tahle země je totiž ke Spojenému království loajálnější než Skotsko.

Angličany tady na jihu země trápí separatistické snahy Skotů či Irů ze Severního Irska. Výčep si už pamatuje řadu historických událostí, které byly pro Velkou Británii otázkou života a smrti. Je to strategický královský přístav, právě odtud vyplul do vítězné bitvy u Trafalgaru v roce 1805 slavný admirál Nelson, aby porazil francouzského vůdce Napoleona. Za druhé světové války byl zase Portsmouth prvním cílem nacistických náletů.

Nejvíce hospod na míli v zemi

Nelsonova kapitánská loď Victory je dodnes k vidění jen kousek od výčepu The Ship Anson v námořním muzeu. Není to přitom muzejní exponát, Britové milují tradice, takže Nelsonův „bitevník“ Victory, jenž byl na moře spuštěn v roce 1765, je stále v činné službě britského královského námořnictva. A nadneseně řečeno, královna Alžběta ho klidně mohla vyslat třeba do bitvy o Falklandy v roce 1982. Loď proto nese vojenské označení HMS Victory, stejně jako současná letadlovka HMS Queen Elizabeth.

Milovníci piva a starých anglických tradic napočítali ve dvousettisícovém Portsmouthu zhruba 120 hospod se staletou a starší tradicí, v nichž se nepřetržitě čepuje. Ve městě je nejvíce výčepů piva ve Velké Británii na čtvereční míli, o polovinu více než v Londýně.

V hlavním městě už mnoho klasických pubů vystřídala asijská či africká bistra, konzervativní Portsmouth na jihu Anglie připomíná pražský Smíchov na sklonku komunismu. Pintu čepovaného tady dostanete na každém rohu.

Ve výčepu Britská Královna

Mířím do ulice Queen's Road, v níž stojí další hrázděná stavba s mimořádnou historií a doslova aktuálním názvem: The British Queen čili Britská Královna. „Naše hospoda má slavnou historii,“ vítá mě mladá výčepní. „Byla postavena k šedesátému výročí panování královny Viktorie, jak dokazuje i náš štít,“ vypráví.

Nárožní průčelí pubu skutečně tvoří velký dřevěný reliéf této panovnice, plastika je opatřena daty 1837–1897. „Viktorie vládla 63 let a 7 měsíců, vznik hospody přežila ještě o čtyři roky,“ spočítala žena za výčepem. Viktorie zemřela v roce 1901. Královna Alžběta vládla 70 let a 7 měsíců.

Objednávám si pivo Fosters, abych se začlenil mezi pivaře. Platím přes čtyř libry, ale ve městě lze koupit čepované i o polovinu levněji. Panování Alžběty všichni chválí. Hospodská má pod třicet let, zbytek štamgastů překročil sedmdesátku. Končí jedna velká éra Velké Británie, oni byli její součástí.

Mezitím se změnil svět i okolí hospody. Do výčepu Britská Královna chodí jen britští penzisté, podnik je poloprázdný. Jeden asi osmdesátiletý štamgast si v jukeboxu zrovna předplácí celou sérií písní Beatles. Ano, to bylo také jeho mládí.

Beatles, Alžběta a fotbal

Královna Alžběta II. kapelu Beatles už v roce 1965 odvážně vyznamenala Řádem Britského impéria. Za zásluhy o rozvoj království a jeho prestiž ve světě. Panovnice za svůj krok sklidila obrovskou kritiku a noviny se pohoršovaly, že dala medaili lidem, kteří „vyjí do mikrofonu nesrozumitelné nesmysly“. A někteří dříve vyznamenání řád i protestně vraceli. „Alžběta ale věděla, co dělá,“ pochvaluje si monarchu pivař v pivnici Britská Královna v královském přístavu Portsmouth.

Z jukeboxu zazní píseň Strawberry Fields Forever, hit z roku 1967, tak společně připíjíme na Beatles i na královnu. Teprve teď si uvědomuji, že tady v British Queen smuteční tryznu z Westminsterského opatství nesledují, na jediné televizní obrazovce v hospodě dostal přednost fotbal. „To víte, pořád se na ten smutek dívat nemůžeme,“ říkají omluvně staří pijáci piva. Rozumím jim, s úmrtím jejich nesmrtelné královny najednou musí více přemítat i o vlastní smrti.

K tématu

Velká Británie