Řešením chudoby je podle německého ekonoma Stefana Bacha zvýšit daně z majetku bohatým lidem. Zdroj: Profimedia.cz
Kdyby každý na prahu své dospělosti dostal od státu 20 tisíc eur, majetkové poměry mezi chudými a bohatými by se začaly vyrovnávat. Je o tom přesvědčen Stefan Bach, výzkumník a daňový expert berlínského Německého institutu pro hospodářský výzkum.
„Bohatství je v Německu rozděleno velmi nerovnoměrně. Nová spolková vláda se sice může dlouhodobě snažit podporovat vlastnictví domů, doplňkové penzijní zabezpečení a další spořicí programy, univerzální kapitálová dotace by však majetkovou nerovnost mohla snižovat mnohem rychleji a úspěšněji,“ uvádí svou studii výzkumník berlínského institutu DIW (Deutsches Institut für Wirtschaftsforschung) Stefan Bach.
Daňové prázdniny i dva nové národní parky. 10 konkrétních změn, které chce Fialova vláda
Vláda Petra Fialy (ODS) už má programové prohlášení, se kterým chce ve středu předstoupit před Sněmovnu a požádat o důvěru. Redakce CNN Prima NEWS pro vás vybrala 10 konkrétních změn, které chce nový kabinet prosadit.
V odborném textu publikovaném na sklonku loňského roku navrhl, aby každý občan, který oslavil 18. narozeniny, získal od státu jednorázový příspěvek ve výši 20 tisíc eur, v přepočtu necelých 490 tisíc korun. Tyto peníze by obdarovaný mohl použít k financování svých studií, investovat na kapitálovém trhu, do nemovitosti nebo jako počáteční vklad do podnikání.
Kdo to zaplatí? Asi 20 tisíc Němců
Podle Bachových simulací by takový „dárek“ vedl ke zvýšení bohatství chudší poloviny německé populace o 59 až 94 procent. Záleželo by na tom, jak by zmíněnou sumu lidé využili. Současně by se také snížil takzvaný Giniho koeficient, kterým se měří rozložení příjmů nebo majetku v populaci (v tomto případě se týká majetku), a to o pět až sedm procent. To by znamenalo snížení majetkové nerovnosti v Německu.
Bach současně připomíná, že financování jednorázové kapitálové dotace by bylo poměrně náročné. Každý rok totiž osmnáctiny v Německu oslaví zhruba 750 tisíc lidí. Státní rozpočet by to tedy přišlo asi na 22,6 miliardy eur ročně (téměř 553 miliard korun).
Němečtí boháči přesouvají majetek do Švýcarska. Bojí se výsledku voleb a zdanění
Už v neděli němečtí voliči rozhodnou o novém složení Spolkového sněmu (Bundestagu), který je dolní komorou německého parlamentu. Podle aktuálních průzkumů má k vítězství našlápnuta sociální demokracie (SPD), která ovšem chystá nepříjemné věci pro dobře situované lidi. A němečtí boháči si toho jsou vědomi.
I s tím si ale výzkumník ve své analýze dokázal poradit. Navrhuje totiž adekvátně zvýšit majetkové daně. Zhruba 9,5 miliardy by podle Stefana Bacha přineslo zavedení daně z majetku „ultra bohatých“ občanů. Daň by se prý dotkla jen asi 0,03 procenta dospělé populace, tedy necelých 21 tisíc Němců. Dalších šest miliard eur by stát získal zdaněním kapitálových příjmů z nemovitého majetku a sedm miliard by vyneslo zvýšení daně dědické.
Šedá teorie vs. zcela odlišná praxe
„Na papíře to vypadá hezky, jenže realita nakonec může být úplně jiná,“ namítá ekonomka z jihlavské Vysoké školy polytechnické Veronika Hedija. „Ekonomie je společenská věda a jako taková nedokáže předpovědět, jak se lidé v různých situacích zachovají. Zásadní problém tedy vidím v tom, že není vůbec jasné, jak člověk na samém prahu dospělosti s takovou částkou naloží. Co když ji nevyužije ani ke vzdělání, ani k založení firmy ani k pořízení nemovitosti? Bude tedy výplata 20 tisíc eur doprovázena nějakými podmínkami? A co když budou takové, že většinu lidí nakonec odradí?“ uvedla pro CNN Prima NEWS.
Tyto a další slabiny si uvědomuje i sám Bach, což zmiňuje v samotném závěru své studie. „V těchto simulacích jsou přijaty zjednodušující předpoklady, které se ve skutečnosti nemusí naplnit,“ píše. Jako příklad uvádí schopnosti bohatých a superbohatých lidí vyhnout se daním nebo riziko, že nízko a středněpříjmové domácnosti v důsledku jednorázové státní dávky sníží svou spořivost, což v konečném důsledku nemusí přinést kýžený efekt v podobě nárůstu hodnoty jejich majetku. A právě proto Bach doporučuje, že v praxi by přiznání jednorázové kapitálové dávky muselo být podmíněno různými způsoby. Například přesným vymezením, jak lidé budou moci s takto získanými penězi naložit.
