Valná část obyvatel ostravského Přívozu má hluboko do kapsy. Respirátor nebo chirurgickou roušku si přitom mohou zakoupit na jediném místě, v lékárně U Madony v Nádražní třídě. „Už jsem tam byla, chtějí hrozné peníze. Proč už nestačí látkové roušky od Vietnamců?“ ptá se před apatykou matka tří školáků. Nejnovější opatření ministra Blatného obyvatele Přívozu notně rozčílilo.
Náměstí Svatopluka Čecha v Ostravě-Přívoze vystavěl na přelomu 19. a 20. století slovutný vídeňský urbanista Camillo Sitte a do secesních domů se nastěhovala báňská a hutní honorace. Od té doby uplynulo 120 let a ačkoli na přívozském nádraží stále zastavuje vídeňský rychlík, je to dnes zbídačelá periferie města. Z části dokonce vyloučená lokalita s převážně romskými obyvateli.
Nadprůměrné ceny pro chudé
Matka tří školáků zrovna postává před místní lékárnou U Madony. „Už jsem o tom slyšela, roušky teď můžeme zahodit,“ nelíbí se jí rozhodnutí ministra zdravotnictví, že v obchodech, veřejné dopravě i na úřadech budou od úterního rána jen dvě možnosti ochrany úst a nosu. S pomocí respirátorů (FFP2 nebo FFP3) anebo dvou chirurgických roušek.
„Látkové roušky jsem mohla vyprat a moje rodina je mohla použít třeba stokrát, tyhle musím večer vyhodit,“ ukazuje žena jednorázovou roušku zakoupenou U Madony. „Chtěla jsem respirátory, ale ty jsou moc drahé. To by mně nezbylo na nájem ani na jídlo,“ stěžuje si dlouhodobě nezaměstnaná matka. Jinde v Přívoze chirurgické roušky a respirátory nesežene. „Bývala tu drogerie, zkrachovala. A Vietnamci prodávají jen látkové roušky, bohatě nám stačily.“
Vstupujeme do lékárny. „Respirátor FFP2 prodáváme za 39, jednorázovou roušku za osm korun,“ informuje o cenách lékárnice Jana Hálková. U Madony jsou o poznání dražší, než jakou mají představu na ministerstvu zdravotnictví, podle kterého se průměrná cena respirátoru pohybuje od 20 do 25 korun a roušky od tří do čtyř korun. „Zlevňovat nebudeme,“ oznámí stroze lékárnice.
Za 39 korun nečekejte zázraky
Magistra farmacie Hálková nemá na odpolední disputaci vůbec náladu. „Já jsem si to nevymyslela. A těžko odsud z Ostravy něco změním,“ říká až s poraženeckou náladou. Jak ale vyplyne z dalšího hovoru, je jí jasné, že pokud někdo ze sociálně slabých rodin v Přívoze přece vymění látkovou roušku za respirátor FFP2, bude ho používat třeba i týden v kuse. „Od respirátoru za 39 korun ale nemůže nikdo čekat, že bude nějak trvanlivý a může se nosit tolik dní,“ varuje lékárnice.
Lékárna U Madony v Přívoze, respirátor tady stojí 39 korun, zdravotnická rouška osm korun. Zdroj: Ivan Motýl
Lékárna U Madony v Přívoze, respirátor tady stojí 39 korun, zdravotnická rouška osm korun. Zdroj: Ivan Motýl
Látkové roušky mohly rodiny z vyloučené lokality každý den vyvařit v hrnci či hodit do pračky, respirátor je nevypratelný. Sterilizace v mikrovlnce, dezinfekce roztokem ethanolu a další snahy o prodloužení jeho životnosti se příliš nedoporučují. Evropské středisko pro prevenci a kontrolu nemocí (ECDC) respirátor k opakovanému používání nedoporučuje vůbec. Zvláště pokud se znečistí tělními tekutinami a zvlhne, musí být hned zlikvidován.
Tak už odejděte…
Když nezaměstnaný z Přívozu koupí respirátor za 39 korun, čeká za tu cenu skoro zázrak. Po jednodenním užití by jej určitě nevyhodil. „Máte asi pravdu, že to tak bude. Ale co já s tím? Pokud si nic nechcete koupit, odejděte, mám tu teď opravdové zákazníky,“ ukončuje magistra Hálková z lékárny U Madony všechny úvahy a vypoklonkuje nás z prodejny.
Předtím ale stačila říct, že zákazníky, kteří přijdou v úterý do lékárny jen v látkové roušce, vyhazovat nebude. A doporučí jim nákup povinných ochranných pomůcek. Byznys je byznys.
„Jeden respirátor na den, to máme 1200 korun měsíčně, to si tady v Přívoze nemůže skoro nikdo dovolit. A už vůbec ne rodina s dětmi, která by nakupovala třeba pět respirátorů denně, ach jo, to jsou tisíce měsíčně,“ uvažuje romský asistent prevence kriminality se služebním číslem 6224, pracovník městské policie v Ostravě. Právě hlídkuje poblíž lékárny U Madony.
Úvahy romského preventisty
Preventista je spokojen s černou policejní látkovou rouškou, respirátor mu přijde zbytečný. Za problematické považuje i pokutování, vláda totiž oznámila, že za porušení nového opatření mohou od úterý padat pokuty do 10 tisíc korun. „Budu se snažit všechny místní upozornit, že už jim v obchodě nestačí jen látková rouška,“ slibuje. Finanční postih považuje za krajní možnost. „Pokuty tady lidi nemají z čeho platit, pak jim naskočí penále a nakonec jen kvůli roušce spadnou do dluhové pasti, z níž už se nevyhrabou.“
Vietnamský živnostník Nguyen z Přívozu ukazuje látkové roušky, které se rázem staly neprodejným zbožím. Zdroj: Ivan Motýl
Vietnamský živnostník Nguyen z Přívozu ukazuje látkové roušky, které se rázem staly neprodejným zbožím. Zdroj: Ivan Motýl
Lituje přitom, že stát alespoň nedovolil možnost nosit dvě látkové roušky na sobě. „To by pro místní nebyl problém, některé rodiny si je šily i samy,“ horuje pro tuto alternativu. Ministerstvo zdravotnictví o ní uvažovalo, zaleklo se ale „antirouškařů“, kteří by k jedné vrstvě děravých záclon pouze přidali druhou. Stejně tenkou a též propouštějící viry.
Zklamaní Vietnamci
Přívoz je novým nařízením nemile rozladěn. Na respirátory za 39 korun a jednorázové chirurgické roušky za osm korun tu lidé nemají peníze. Kdyby se navíc řídili webovými stránkami ministerstva zdravotnictví, dozvěděli by se, že životnost zdravotnických roušek se pohybuje kolem pouhých dvou hodin. A kdyby si třeba prodavačka koupila na jednu směnu šest chirurgických roušek (na dvě vrstvy), zaplatí v lékárně U Madony 48 korun. Za dvacet pracovních dnů dá za ochranu dýchacích cest tisícovku.
Naštvaný je i pan Nguyen, vietnamský prodavač smíšeného zboží, který podniká nedaleko lékárny. A obává se, že hromadu látkových roušek v krámě, kterou po nocích šila vietnamská komunita, teď může vyhodit. „Je to ale nařízení, beru to, už jsem si vedle v lékárně koupil respirátory za 39 korun. Je to hodně drahé a na krátké použití,“ stěžuje si. Kvalitní dvou až třívrstvé bavlněné roušky přitom nabízel za pouhých 30 korun. „A i když se perou každý den, vydrží několik měsíců.“
Nguyen je zklamán. Loni na jaře byli čeští Vietnamci mezi prvními, kdo se s nadšením a vervou pustili do šití roušek. A vzorné nošení amatérských látkových roušek pomohlo Čechům, že první vlnu ustáli s minimem ztrát. „Je to jedno, co máte na puse. Musíte to ale pořád nosit. Češi nenosí a mají moc mrtvých, ve Vietnamu máme za rok jen 35 obětí, roušky nosíme pořád,“ porovnává.
Jak naštvat Babišovy voliče
Před prodejnou potravin Kuba jsme podezřelí už jen tím, že přicházíme v rouškách. Asi deset zákazníků před krámem tu postává s odhalenými ústy. Kouří, mnozí mají v ruce i nějakou tu láhev, druh nápoje netřeba specifikovat. Hustota zloby, kterou tady vyvolalo poslední rozhodnutí ministra Blatného, by se ale dala krájet. Dosud i oni nosili látkové roušky, byť většinou s drobnou nevůlí, často také pod nosem. Ale nosili je, teď jsou vytočení a říkají, že když nemohou používat látkovou ochranu, nebudou prostě používat nic.
Před jedním z obchodů v Přívoze. Rozčarování, že látkové roušky mají nahradit respirátory, je velké. Zdroj: Ivan Motýl
Před jedním z obchodů v Přívoze. Rozčarování, že látkové roušky mají nahradit respirátory, je velké. Zdroj: Ivan Motýl
O drahém respirátoru za 39 korun z přívozské lékárny U Madony neuvažují ani náhodou. „Zato kupim tady v obchodě tři lahvové,“ říká jeden z mužů. A pak už se prostorem valí smršť upřímných výpovědí, řeč ostravských chacharů, kterou na ministerstvu zdravotnictví v Praze asi moc neznají. Mnozí přitom volili Andreje Babiše, teď už se prý rozhodnou jinak. „Fajny je ten Landa, nebo ten Volný, ten jim to v Praze ukázal.“
Hlasy chacharů
„Ku*va, dělám na stavbě, tam to nejde s žádnou rouškou. Osekáváš brousíš, furt něco taháš, zdravotnická rouška je zadýchaná a mokrá do půl hodiny. Nějaké mi dala manželka, ona pracuje ve špitále, ale to by mi jich musela dát na šichtu každý den celý štos. Kdepak, na stavbě na hubě nic nenosíme.“
„Radši to nechtěj vědět, co si myslím. Bez komentáře. Nevím, neznám, Babičku jsem nečet, ku*va. Radši nic neříkat, novináři jsou svině.“
„Ja vam to řeknu, jak to je, vidim to úplně na pi*u. Šaškarna. Je to byznys, stát nakupil ty respiratory v Číně a teď to nemá komu prodat. A my to včil mame kupiť.“
„V televizi nás straší, že už jsou na přístrojích i čtyřicetiletí. Tomu nevěřím. To je velký podvod, natočit můžete všechno.“
„Když mi napaří pokutu, že nenosím respirátor, nic jim nedám. Ať mě klidně zavřou!“
