Nové trasy v Českém Švýcarsku
Ode dne, kdy v národním parku České Švýcarsko vypukl ničivý požár, uplynul téměř rok. Sice už do něj opět míří turisté, řada míst je pro ně ale z bezpečnostních důvodů uzavřená. Mezi nimi například Gabrielina stezka, která vedla k Pravčické bráně. Správci ale nelenili a našli stezku novou, přes Mlýnskou cestu. Z té uvidíte scenérie, které tu lidé nespatřili několik staletí.
Náhradní trasa k Pravčické bráně začíná na Mezní louce. Odtud se turisté vydají na opačnou stranu, než byli dosud zvyklí. Leckoho možná znejistí, že je to i na opačnou stranu, než stojí samotná Pravčická brána. Tedy směrem na Divokou soutěsku.
„Zhruba na polovině cesty mezi osadou Mezná a Mezní loukou najdeme rozcestník, který nás nasměruje zkratkou k Mlýnské cestě. Ta bude nějakou dobu sloužit jako alternativní přístup k Pravčické bráně, protože Gabrielina stezka, po které se chodilo dříve, je silně poškozena požárem. Hrozí tam pády stromů a kamenů na cestu,“ vysvětluje Tomáš Salov, mluvčí Národního parku České Švýcarsko.
Turisté se ale rozhodně nemusí bát, že by byli o něco ochuzení. Cesta je kratší nejvýš o jeden kilometr. Co se ale výhledů týče, nabízí toho víc než dost. Potvrzuje se tak známé rčení, totiž že všechno špatné je k něčemu dobré. Díky požáru si teď návštěvníci na tomto místě mohou užít výhled, který tu několik set let vidět nemohli. „Podobně, jako dnes tu krajinu vidíme my, tak ji vnímali romantiční malíři na přelomu 18. a 19. století, protože v té době byla výrazně odlesněná. My teď prožijeme relativně krátké období, kdy ji uvidíme taky holou a během jedné nebo dvou dekád toto všechno zase zaroste mladým lesem,“ vykládá dále mluvčí v pořadu Prima Česko.
České Švýcarsko rok po požáru
Navíc se na Pravčickou bránu a okolí můžete podívat i dalekohledem. Dokonce ani nemusíte hledat drobné po kapsách, je zdarma. „Přiblíží nám ji asi dvacetinásobně, takže tuto nejvyšší pískovcovou skalní bránu v Evropě máme jako na dlani,“ říká Tomáš Salov.
Turisté se Mlýnskou cestou dostanou i do samotného požářiště. Každý rok tak mohou sledovat, jak se tu příroda mění, což oceňují: „Je to zajímavé a je to jakási atrakce v tom záporném smyslu toho, co se tu stalo,“ říká jeden z turistů a další návštěvnice dodává: „Místa, která před rokem lehla popelem, se začínají zelenat. A objevují se tu dokonce i rostliny, které tu dříve nebyly.“
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Třistaleté buky a studánky kousek od Prahy. Voděradské bučiny učarují panenskou přírodou
A mluvčí Tomáš Salov jí dává zapravdu: „Často vidíme i hezké květiny, jak se obnovuje bylinné patro, kterým dominuje třeba náprstník. Ten je typickým obyvatelem holých ploch. Je tady po přechodnou dobu, protože až ta plocha zaroste zmlazením, náprstníky zase zmizí.“
Požárem nebyly zasažené jen rostliny, ale i pískovec, který je v Českém Švýcarsku všudypřítomný. A i ten změnil podobu.
Jakub Šafránek, geolog NP České Švýcarsko, vysvětluje proces do detailu: „Oheň dokázal změnit tu barvu z vyloženě žluté až šedé na okrovou až červenou. Uvnitř rozžhaveného pískovce se potom, když oheň odešel a zchladl, vytvářely plochy, po kterých se pískovec loupe jako pomeranč.“
Do požářiště se mohou v rámci speciálních přednášek lidé podívat i s geologem, zoologem nebo botanikem. Přímo od odborníků se tak dozví, co se s přírodou děje, pokud jí projde oheň.
Zpátky ale k cíli naší cesty – Pravčické bráně. Pokud nechcete procházet celou Mlýnskou cestu, můžete se část svézt autobusem. A to buď z Mezní Louky nebo Hřenska. Z autobusové zastávky už je to pak jen 40 minut přímo k Pravčické bráně. Té se naštěstí požár nijak nedotkl a tento evropský unikát tak zůstal beze změny.
