Manželkou šéfa opoziční ODS Petra Fialy, bioložkou a proděkankou brněnské lékařské fakulty Janou Fialovou pokračuje série rozhovorů CNN Prima NEWS s životními partnery známých politiků. Vypráví o seznámení s manželem za sametové revoluce i o tom, jak se lékařská fakulta snažila dostat do praxe mediky co nejrychleji v době, kdy pandemie koronaviru teprve začínala.
S manželem jste se seznámili během Sametové revoluce. Jak k tomu došlo?
Přijel v říjnu 1989 z vojny zpět do Brna a společní známí nás seznámili. Začátkem listopadu jsme se viděli poprvé. Už jsem o něm věděla, ale byl to ten první pohled, který rozhodl. V pátek 17. listopadu jsme s přáteli jeli na víkend z Brna a jeden kamarád, který přijel z Prahy, už měl informace o demonstraci, že bili studenty a snad i někoho zabili. Takže jsme to celý víkend intenzivně probírali. V rádiu tehdy pochopitelně ještě nic nebylo.
To jsou docela dramatické okolnosti.
Bylo to zvláštní. Vraceli jsme se v neděli do Brna a vědělo se, že v pondělí bude demonstrace. Manžel ale musel do Kroměříže do práce do muzea a demonstraci nestihl on ani já. Ale pak od úterka jsme byli na všech demonstracích až do pátku. Chodili jsme na ně v té přátelské skupině, ale Petr mě pak doprovázel večer domů. Tak vznikl náš vztah, začali jsme spolu chodit během demonstrací. Ten další víkend už jsme jeli spolu na demonstraci na Letnou do Prahy a zároveň na mši ke svatořečení Anežky České. To byl obrovský zážitek.
Upevnil city?
Asi ano. Excitovanost doby a mládí tomu pomohly.
Zažili jste někdy později něco podobně emočně vypjatého jako ty listopadové demonstrace?
Společensky ne, individuálně ano, a sice narození dětí. To je největší zážitek.
Manželovy debaty sleduji, politiku považuji za velmi důležitou
Co rok 2014, kdy se Petr Fiala stal předsedou ODS? Změnil se vám osobně nějak život?
Minimálně. Snad jen ta větší mediální pozornost byl rozdíl. Způsob života a časová omezení jsem nepociťovala. Manžel byl hodně pracovitý i předtím. Jako rektor byl vytížen i o víkendech. Starala jsem se o rodinu a domácnost. On pomohl, kde bylo potřeba, ale hlavně se věnoval práci a s tím jsem vždy souhlasila. Už v rámci regionu jako rektor byl známý, měl společenské povinnosti a já měla čas si na to postupně zvyknout. Na funkci rektora pak navázal politikou. Často cestoval jako rektor a akademik, hlavně do zahraničí, teď zase jezdí po ČR. Jsem na to zvyklá.
Změna nicméně nastala v oboru. Začala jste se například o politiku víc zajímat, když do ní manžel vstoupil?
Zajímala jsem se vždycky, už před listopadem 1989. Samozřejmě sleduji manželovy debaty, v tom je to možná intenzivnější. Považuji politiku za velmi důležitou, ale jsem k její úrovni docela kritická. Můj muž koneckonců taky. To je důvod, proč do ní vstoupil. Dívám se na to stejně. Zdá se mi, že tam chybí větší kultivovanost, vzdělanost a znalosti nahrazují výkřiky a vůbec mě nenaplňuje radostí, kam až česká politika klesla. Požitek z toho ji sledovat nemám. Petr je tam ale proto, aby to změnil.
Dovedete si sama politickou angažovanost představit?
Rozhodně to neplánuji, ale dovedu si představit leccos. Člověk si nemá zavírat dveře před ničím.
Jak byste definovala svůj vztah k ODS?
Nejvýstižnější definice je stálá volička. Byly doby, kdy jsem měla výhrady, ale volím ji odjakživa.
S manželem máte hodně společného, včetně víry, akademické profese či politické orientace. Je naopak něco, v čem se neshodnete?
Důležité je, že si rozumíme a máme se rádi, to ostatní není podstatné. Ve spoustě drobností máme pochopitelně rozdílný názor. Jenže jde o detaily. Debaty doma jsou o to zajímavější. Ale dost zásadní rozdíl je, že on je humanitní vědec a já přírodovědec. Prospívá to našim dětem, poznaly obě strany.
A co převážilo? Jaké obory si vybraly?
Dcera přírodovědu, synové humanitní obor.
Povedete na podzim seminář o zdravém životním stylu. Doma máte politika a další určitě dobře znáte. Sledujete něco, co je v životním stylu politiků špatně?
Profese politika je na tom podobně jako jiné, záleží vždy na lidech. Ale studie, která by se tomu věnovala, by byl dobrý námět na výzkum (smích). Nicméně jde o exponovanou, stresující práci, která často bere možnost pohybových aktivit.
Státnice za pandemie byly složité
Ústav ochrany a podpory zdraví, kde působíte, byl na jaře prvním pracovištěm univerzity, které si vyzkoušelo státnice v době pandemie. Jak to vypadalo?
Bylo to hodně složité. Ale potřebovali jsme mediky dostat do praxe.
Kvůli obavě, že bude lékařů málo?
Ano. Nikdo nevěděl, jaká bude situace. Ze scénářů typu Itálie, kde lékaři chyběli, měli všichni strach. Takže jsme během státnic větrali navzdory zimě a nechyběly roušky ani dezinfekce. Dodržovali jsme striktně odstupy. Každý student musel mít svůj papír i propisku. Otázky si netahali klasicky z jedné společné sady, ty byly jen na jedno použití. Zkoušení bylo daleko pomalejší, individualizované, za normálních podmínek přijdou studenti ve skupině.
Co si myslíte o nošení roušek? Na jaře je téměř nikdo nerozporoval, nyní se o jejich efektivitě diskutuje.
Na vybraných a rozumně definovaných místech potřeba jsou. Rozhodně ano v sociálních a zdravotnických zařízení. Tedy všude, kde je třeba chránit ohrožené skupiny. Ve veřejné dopravě v podstatě taky. S povinnými opatřeními bych ale moc dál nešla a šetřila bych s nimi. Navíc rouška má smysl, hlavně když jste přenašeč. Mnozí odborníci navíc říkají, že více než roušky je důležitá hygiena rukou. A to i přesto, že se o tom mluví méně. To je to první opatření, z hlediska hygieny to nejdůležitější.
Roušky jsou povinností všude uvnitř. Připomeňme, jak dlouho můžu jednu nosit, aby byla její efektivita nejvyšší?
Záleží, jakou máte. Ale laicky řečeno, jakmile provlhne, rouška nefunguje. A naopak je problém, že tam vzniká velmi nepříznivé mikroklima. To dlouhodobé nošení jedné roušky není nic zdravého a dobrého, to je špatně. Osm hodin na směně v práci mít roušku na puse není v pořádku.
Jana Fialová je proděkanka pro záležitosti studentů Lékařské fakulty Masarykovy univerzity a manželka předsedy ODS Petra Fialy, mají spolu tři děti. Působí na Ústavu ochrany a podpory zdraví LF MU, má doktorát v oboru hygiena, preventivní lékařství a epidemiologie. Žije v Brně.
