Petříčková: Ne vždy volím ČSSD. Bojím se, že se mi kvůli politice rozpadne rodina

Přibližte našim čtenářům, co obnáší být ženou ministra zahraničí?

Je to hlavně pomáhání Tomášovi v udržování a rozvíjení vztahů s lidmi, které potkává během práce. Jde především o vztahy s partnery, kteří jsou v Praze na zahraničních ambasádách. Můj manžel například hovoří se svým protějškem a moje role je, že utužuji vztahy s jejich partnery a příbuznými.

Znamená to, že jste spíš jakýmsi doplňkem a ozdobou ministra, nebo jste vyloženě aktivní v zahraniční politice?

Myslím, že vždy záleží na osobnosti manželky ministra. Je několik modelů, které vidím. Zaprvé, že žena pokračuje ve své kariéře, pak model, kdy ho podporuje a dělá mu zázemí, aby se mohl soustředit na svou misi a pak role, kdy se žena aktivně podílí na agendě. Třetí případ podle mě v českém prostředí moc neexistuje, takže ani moje role tímto směrem nejde.

Měla jsem svou kariéru, ale už ve chvíli, kdy manžel nastoupil na ministerstvo práce a sociálních věcí jako náměstek, byla intenzita jeho práce tak velká, že jsme se rozhodli, že tohle bude jeho doba, kdy se on bude soustředit na práci a já řešit rodinnou logistiku. Máme malé děti a to, abychom oba pracovali na 100 procent a byli ponoření do kariéry, pro nás byl už hodně nefunkční model.

Obětovala jste tedy kariéru pro svého manžela?

Myslím, že ne. Vystudovala jsem mezinárodní vztahy. Pohybovala jsem se na pomezí neziskového sektoru a podnikatelské sféry a mohu ze všech těchto věcí nyní čerpat. Propojuji třeba diplomatickou sféru a charitativní záměry v českých neziskovkách. Jsem schopná propojovat i ženy z diplomatické a podnikatelské sféry. Je to součást mého rozvoje, ale nemá to tu klasickou pracovní dobu. Když jdete do vztahu s tím druhým člověkem, vše je týmová práce.

Máte dvě děti. Co vaše role maminky?

Pouze maminkou bych se nenazvala. Jsem hlavně akční žena a mám různá životní období.

Máte chůvu?

Nemáme, ale máme úžasnou prababičku, která je laskavá a je pro nás velkou oporou.

Narušilo jeho ministrování váš partnerský vztah?

Jasně, že ne. Tomáš byl akční vždycky. Jsme spolu 15 let a už na vysoké škole byl velká „turbomyš“. Možná by se za pozitivum mohlo označit to, že máme konečně naplánovaný program, protože Tomáš hrozně nerad plánuje.

Fungujete jako tradiční pár? Večer se sejdete doma, dáte si skleničku vína a kouknete na film v televizi?

My nemáme televizi. A politika je dost spojená s alkoholem, takže u nás už vlastně nikdo nemáme moc chuť si dávat víno, pijeme čaj. Naposledy jsme štípali dříví a u toho jsme se bavili o kampani.

A řešíte politiku? Radíte mu s něčím?

Samozřejmě, že mu radím. Třeba s tím, aby se do televize oholil, nebo co si má vzít za kravatu, ale to je takové to radění, co dělá každá manželka. Jinak jsem na úrovni běžného občana, který čte něco v novinách. Nemám ambici politiku nějak komentovat, spíš jen třeba řeknu, že se mi nelíbí nějaký slogan.

Když jsme u sloganu, co říkáte na kampaň ČSSD s heslem „V krizi vás ochráníme“? Líbí se vám?

No, co na to říct… (úsměv a dlouhé mlčení). Asi k tomu jen mohu říct, že obdivuji ty, kteří jdou s kůží na trh. Nepamatuji si jedinou věc, za kterou by politici byli pochválení. Když jsem rozklikávala komentáře pod videem, tak to byla tvrdá čočka.

Dobrá, pojďme k jinému tématu. Letos na jaře jste začala být hodně aktivní na sociálních sítích. Proč zrovna teď? Co vás k tomu vedlo?

Má to úplně prozaické důvody. Ten první je, že jsem si v dubnu uvědomila, že kvůli koronaviru nemám šanci být v kontaktu s lidmi, se kterými jsem předtím byla, například diplomatická komunita. Druhým důvodem bylo to, že mi přijde, že každý máme jednu identitu v reálu a druhou na sítích, a třetí aspekt byl, že odpadlo velké množství schůzek a najednou se vytvořilo okýnko, kdy měl člověk možnost zamyslet se nad tím, co chce říct a zrealizovat to. Mám problém s focením povrchních fotek typu caffe latte na zahrádce, přijde mi to strašně nezodpovědné, protože když sociální sítě využíváme, tak to má mít nějaký důvod. Proto jsem to nedělala předtím.

Na mě to působí spíš tak, že hlavním motivem byla pozitivní prezentace vašeho muže.

No jasně. On je v reálném světě strašně pozitivní. A nemám pocit, že bych nějakého strašáka obarvovala na bílo. Vnímám to jako způsob, jak hovořit k lidem, kteří vnímají politiku negativně a nemají sami chuť do ní jít, protože to rozbourává život. Motivací je určitě ukázat, že Tomáš je normální člověk, a taky že politika je obor, který nutně potřebuje našlápnuté šikovné lidi, a že neznamená konec rodiny.

Bojíte se i vy toho, že se vám rodina kvůli politice rozpadne?

Bojím. Která žena se nebojí? Ale nemyslím si, že je to v jiných oborech lepší. Ať už třeba mezi lékaři, nebo dalších. Není to podle mě o prostředí, ale o integritě konkrétního člověka. Myslím, že když se lidé mají rádi, tak spolu dokážou zvládnout spoustu věcí společně.

Začátkem května měl pan ministr bouračku. Vyrojily se spekulace o tom, odkud jel, kam jel, proč jel taxíkem a jestli třeba nejel od milenky. Jak tyto spekulace vnímáte?

Byla jsem strašně vyděšená z toho, jestli to nebyla past. Protože Tomáš v politice dělá i věci, které jsou nebezpečné, a bála jsem se, jestli to na něj nebylo nastražené se záměrem ho i zabít. Druhý den jsem byla ve strašné euforii a děkovala jsem Bohu, že je v pořádku. A spekulace o tom, jestli jede od milenky, nebo nejede… Myslím, že žena má něco jako pátý smysl a tohle nejsou věci, které se vynořují prostřednictvím článků v médiích. Prostě cítíte, pokud jsou ve vztahu trable. Mě to nezasáhne, řeknu si, že chtějí zvýšit prodejnost.

Může to působit i tak, že na základě této události jste rozjela jeho lepší prezentaci. Je to tak?

Vůbec to spolu nemělo souvislost, takhle mazaná nejsem.

Nedostala jste to ani za úkol od PR oddělení ČSSD?

Ne, je to vyloženě moje aktivita a Tomáš je z toho úplně říčný.

Vadí mu to?

Asi mu vadí spíš to, že jsem do toho hodně zapálená. Mám trochu pocit, že objevuji nový svět. Přijde mi to hodně „wow“. Minuli mě všichni youtubeři a tak dále, ale tohle mě strašně baví. Jsem moc ráda, že to působí profesionálně a mám z toho radost. Byl k tomu ze začátku skeptický, ale když teď vidí, že jsou reakce pozitivní, tak se mu to líbí.

Sleduje vás manžel na sociálních sítích?

Je to hrozně komické, ale když jsem třeba za něco nafrněná, tak pak otevřu Facebook a vidím, že mi tam „olajkoval“ věci za poslední dobu. Je to takový legrační appeasement.

Několikrát jste zmínila, jak moc jste aktivní, pracovala jste v neziskových organizacích a jako top manažerka. Nepomýšlíte sama na vstup do aktivní politiky?

Ne, myslím, že už nám politika požrala jednoho člena rodiny a jako oběť bohům a demokracii to stačí. Opravdu si myslím, že každý má talent na něco jiného a já bych to neumyslela. Je to podle mě řemeslo pro hodně inteligentní lidi, kteří musí umět nebrat si věci osobně a já jsem hodně velká „cíťa“ a tohle bych nezvládla.

Máte mezi političkami nějaký vzor?

Pro mě je velký vzor Petra Buzková (bývalá ministryně školství, ČSSD – pozn. red.). Když jsem byla malá, tak byla v politice a já jsem ji vnímala pohledem mladého člověka. Připadá mi úplně fascinující tím, jak je inteligentní, má obrovský přehled a obdivuji i to, že udělala rozhodnutí z politiky odejít. Obdivuji ji i jako úžasnou matku a za to, že dovedla odolat určitým vulgarismům, kterým byla vystavená.

Vaším vzorem je tedy Petra Buzková, která byla ministryní za ČSSD. Jste vy stejně jako ona a váš muž sociální demokratkou?

Nejsem. Jsem členkou KDU-ČSL. Máme doma velkou koalici, jako v Německu.

Takže svého manžela ani nevolíte?

To je samozřejmě vždy můj strašný vnitřní boj, protože vidím, jak na těch kampaních dře. Sám chodí po domech a hází letáčky do schránek a pak jděte druhý den a hoďte to jiné straně.

Podle čeho se tedy rozhodujete?

Třeba do Evropského parlamentu volím vždy Stranu zelených a v domácích volbách se snažím jít vždy po osobnostech. Taky trochu kalkuluji, aby měl můj hlas nějakou váhu.

A koho jste tedy v posledních sněmovních volbách volila?

Asi ČSSD, ale nepamatuji si to. Je také možné, že to byli lidovci.

Takže se prostě rozhodujete bez ohledu na to, v jaké straně je váš muž?

Ano.

Jak vnímáte vládní nařízení kolem roušek?

Čistě na osobní úrovni, když mi Tomáš na jaře řekl, že děti nejdou do školy a babička zůstane zavřená doma, tak jsem myslela, že ho roztrhám na kusy. Protože oni si to tam odmávají a já jsem ta, která zůstane doma s dětmi a Tomáš frčí dál, jako by se nechumelilo. To mě rozpálilo doběla. Ale i když to bylo hodně namáhavé, tak jsem byla hodně opatrná a prarodiče jsme třeba úplně odizolovali. Pro mě ta opatření ukázala strašně důležitou věc, a to, že umíme být ohleduplní ke starým lidem, a že jsme ochotní se kvůli nim uskromnit.

Jak na vás působí fungování vašeho muže ve vládě ve vztahu k panu premiérovi?

Myslím, že je to jako na základní škole. Dostanete na začátku roku třídního učitele, který třeba není vaše krevní skupina, ale máte smůlu a musíte školní rok prostě dojet. Nikde jsem je dva neviděla v nějaké interakci a nebyla jsem v situaci, že bychom stáli ve čtyřech a povídali jsme si. Pan premiér vždy přilétne a odlétne.

S Monikou Babišovou jste měla možnost si nějak blíž povídat?

Ano, potkaly jsme se, když byl vánoční bazar, který dělají ambasády. Společně jsme festival zahajovaly a potom bylo krátké posezení.

A rozuměly jste si?

(dlouhá pauza) Ona je úplně jiný člověk. Já žiji životem, že ráno vstanu, udělám dětem snídani, jdu vyplít záhon, odbavím maily a tak dále. My jsme každá úplně jiná sociální třída. Za normálních okolností bych se s ní v životě nepotkala. Každá jsme úplně jinde.

Není to právě to, co by měla ČSSD svým voličům vysvětlit? Že jsem oproti rodině premiéra v úplně jiné sociální skupině.

Je to zajímavý point. Každá kampaň má své zacílení, ale pro nějaké posluchačstvo to třeba není vůbec důležité a ta zpráva pro ně může být úplně jiná. Třeba taková, že pokud budu podporovat ANO, tak budu mít jednou krásnou ženu, jako má on, a jezdit na dovolenou do Řecka.