Většinou jsou ve stínu svých partnerů, přitom mají co říct. Redakce CNN Prima NEWS se rozhodla přinést vám sérii rozhovorů s manželkami či manželi politiků a političek. Tentokrát s Marií Rakušanovou, manželkou šéfa hnutí STAN Víta Rakušana. „Pořádně se rozhlédněte, ať to pak manželovi můžete pochválit,“ vtipkuje Marie Rakušanová. Stojíme na kolínském nádraží, které Rakušan jako starosta města nechal opravit. Rozhovor, který s Marií Rakušanovou vedeme, je uvolněný a upřímný.
Jak jste se s manželem poznali?
Je to legrační. Znali jsme se z gymnázia a úplně poprvé jsme spolu pobyli ve třídě v rámci nějakého předvánočního projektu. Já byla v sekundě (7. třída; pozn. red.) a on nám měl ukazovat, jak se kuchá kapr. Pro mě je to natolik absurdní představa, že jsem to nejspíše vytěsnila a nepamatuji si to. Později mi i dohledal fotku, na které jsme skutečně oba dva i s dalšími spolužáky. Já mu na ní něco ukazuji. Možná radím, jak má toho kapra vykuchat. Anebo si to nepamatuji, protože měl o deset kilo víc a ofinku do čela. Tehdy to tedy můj idol úplně nebyl. Ale jak jsme se spolužačkami stárly a pobíraly rozum, postupně jsme začaly oceňovat, jak s klíčenkou kolem krku hezky hopsá po schodech z kabinetu ve druhém patře. Seděly jsme ve výklenku o patro níž a dělaly jsme, že omdléváme. To by mě vážně nenapadlo, že jednou budeme spolu. O několik let později jsme se potkali na volejbalovém turnaji a tam přeskočila jiskra. To už učil jen okrajově a dělal starostu v Kolíně.
Zaujal mě ten kapr. Proč je to pro vás absurdní představa?
Moc není na ty manuální věci. Ale vždycky dokáže sehnat někoho, kdo je zastane.
Změnil se manžel od té doby, co je v politice?
Od začátku ho vnímám spíš jako učitele, který vstoupil do politických vod. Myslím, že i on si v jádru udržuje vnitřní nastavení učitele, než že by byl ztělesněním politika. Snad proto, aby nezpapalášovatěl. To se, doufám, nestalo. Změnu od té doby, co je ve Sněmovně, pozoruji jen v tom, že je unavenější, občas zdeptanější. Tady v Kolíně byl zvyklý starostovat a snažil se, aby věci šly dopředu, aby se plnilo, co se slíbilo, a aby se Kolín měnil k lepšímu. Výsledky byly vidět hned, třeba, když se zrekonstruovala škola. Byly to věci pro lidi, ne nutně velké projekty, protože město bylo velmi zadlužené, ale dařilo se. Kdežto ve Sněmovně v opozici je vše složité a lopotné. I když přijde STAN s dobrým návrhem, který by pomohl lidem, tak není schválen, protože nepochází z vládní dílny. Věřím, že je to frustrující. Byl zvyklý, že v komunální politice se prospěšné věci daly prosadit a hlasovalo se pro ně napříč politickým spektrem. Užitečnost zákonů má být primárním zájmem politiků, ne zisk vlastních bodů.
Z paragrafů a právních obratů mi škube v oku
Občas glosujete politiku na sociálních sítích. Neláká vás do ní vstoupit?
Čím dál víc si cením lidí, kteří se starají o politické dění kolem. Vadí mi přístup, když se tak obecně nadává na politiky a politiku. Jako by to bylo něco otravného, něco, s čím se nedá nic dělat. Na příkladu mého muže je zřejmé, že zapojit se může prakticky každý. Není to žádná uzavřená skupina, do níž mají přístup jen vyvolení. Těch, kteří se do politiky s dobrým úmyslem pustí, si opravdu vážím. Ale já osobně nemám pocit, že bych se na politiku hodila. Jsem nerozhodná, málo pohotová, z paragrafů a právních obratů mi škube v oku. A mnohem raději píšu než řečním.
Baví se s vámi lidé o politice, když vědí, že máte doma poslance a šéfa hnutí?
Zase tolik ne. I když nedávno mi psal jeden pán a ptal se mě, jak to tedy je, jestli se STAN chce opravdu spojovat s Piráty. Tak jsem mu odpověděla, co vím od manžela, ale že to není žádná tutovka. Spíš jsem se mu snažila vysvětlit, proč by to bylo vhodné.
Vám by se spojení STAN a Pirátů líbilo?
Pro ten vyšší cíl ano. Nevadilo by mi. Uvidíme, jednání kolem toho ještě budou.
Takže doma politiku řešíte?
Dřív na to bylo více prostoru, možná i chuti. Teď je to spíš tak, že když manžel večer přijede, tak si rozdělíme povinnosti kolem dětí a na politické debaty není tolik času. Navíc si momentálně nejsem moc jistá, zda ho na tomto poli mohu něčím obohatit. Přece jen jsem teď silnější v debatách o vložkách do podprsenky než třeba o zrušení superhrubé mzdy.
Ač se tak možná na první pohled nezdá, co se týče dětí, je určitě trpělivější
Manžel přijíždí večer, máte dvě malé děti. Jak to zvládáte? Někde jsem četla vyjádření vašeho muže, jak říkal, že kdybyste nebyla tak tolerantní, tak by nemohl politiku ani dělat.
Připisuje mi větší svatozář, než mám. Ale neviděla bych to u nás tak tragicky. Určitě jsou ženy a rodiny, které to mají daleko složitější. Ne že bych byla vždycky mistr zenu, jsem kolikrát naštvaná a unavená, ale zas vidím, že manžel přijede a snaží se mi pomáhat. Jak s domácností, tak s dětmi. Pohraje si s nimi, umyje je, staršího uspí. Pak jsou manželé a tátové, kteří jsou sice doma celé odpoledne, ale nepomůžou s ničím. Pro mě je první varianta lepší. Hned na začátku našeho vztahu jsem měla možnost zjistit, že politik nemá moc volného času. A s tím jsem si Víťu také brala. Lidé mají představu, že pracovní náplní poslance je spát v lavici. U někoho budiž, ale manžel třeba dneska (v pátek – pozn. red) ráno odjížděl v sedm a vrátí se v devět večer. Kampaň pokračuje i v sobotu, víkend nevíkend. Občas když to jde, jedeme s ním. To je moc fajn, člověk pozná nové lidi a podívá se do míst, kam by jinak nejspíš nejel. Letos o prázdninách jsme takhle vyrazili do jižních a západních Čech.
Ve výchově se shodnete?
Musím dávat pozor, abych Vítka nezdiskreditovala pro vyjednávání (smích). Ač se tak možná na první pohled nezdá, co se týče dětí, je určitě trpělivější a asi i v lecčem citlivější. Některé situace ustojí líp než já, není to zrovna přísný tatínek. Role zlého policajta většinou zbývá na mě. V tom jsme občas v rozporu u staršího syna. Ten má teď období vzdoru.
Chybí vám práce, nebo si užíváte být maminkou?
Studovala jsem na přírodovědecké fakultě klinickou biologii. To mě sice strašně bavilo, bohužel práce v zdravotnické laboratoři mě už tolik nenadchla. Přemýšlela jsem nad uplatněním v oblasti klinických studií, nicméně ještě před státnicemi jsem dostala nabídku jít pracovat do firmy, která v ČR distribuuje švýcarská sluchadla. V laboratoři mi chyběl kontakt s lidmi, tady jsem ho měla jak s lékaři, tak i přímo se zájemci o sluchadla. Ta práce mě bavila, naplňovala, měla jsem bezva kolegy i vedoucí. Doufám, že se k ní budu moct vrátit, až bude Jonášek větší. Ale upřímně teď bych uměla vyjmenovat i jiné věci, co mi chybí víc. Třeba taková návštěva kina či divadla, válení na pláži a obecně válení. Ovšem Matěj v září nastupuje do školky, takže jsem si na vlastní kůži ověřila, jak rychle to utíká. Pamatuju se, jak jsem se tehdy v šestinedělí div nesložila, že v tom domácím stereotypu budu žít tři roky. Takže u druhého syna si tu fázi miminka ze srdce užívám.
Rodila jste v dubnu v počátcích koronavirové krize. Manžel kvůli vládním opatřením nemohl být u porodu. Vadilo vám to?
Bylo mi to nejdříve líto, ale vnímala jsem to tak, že jde hlavně o bezpečí zdravotníků. Ze zahraničí se na nás hrnuly zprávy, jak nemocnice kolabují. Říkala jsem si, že je důležitější, aby byl u porodu doktor než manžel. První porod nebyl komplikovaný, proto jsem se až tolik nebála. Nakonec všechno proběhlo tak rychle, že jsem to ani neměla čas vnímat, stejně jako roušku na obličeji.
Nebojíte se, že se muž nakazí, když v rámci kampaně objíždí republiku?
Mám pocit, že je to v podstatě nevyhnutelné, že COVID-19 v dohledné době jen tak nezmizí. Jen doufám, že nebudeme v té skupině pacientů se špatným průběhem. Ale že bych z toho měla paniku, to ne. Bojím se jen o starší členy rodiny, zvlášť abychom je nenakazili my.
Marie Rakušanová, rozená Auerová, pochází z Kutné Hory. Studovala na přírodovědecké fakultě klinickou biologii, pracovala ve firmě, která v České republice distribuuje švýcarská sluchadla. Za šéfa hnutí STAN Víta Rakušana se vdala v září 2015. O dva roky později se jim narodil syn Matěj, letos v dubnu druhý syn Jonáš. Rakušan má z předchozího manželství dceru Agátu, se kterou mají dobré vztahy. Rakušanovi žijí v Kolíně.
