Rozhovor s trenérem psů Tomášem Nushartem: Jak správně socializovat
Výběr redakce
Když si člověk pořídí pejska, jednou z nejdůležitějších úloh je správná socializace. „Spousta majitelů si pod socializací představuje, že pes musí s všemi interagovat,“ říká Tomáš Nushart, trenér psů a zakladatel akademie Psíchologie. „Ale socializace znamená především zezvšednění situací – aby pes s přítomností zvuků, jiných psů i nových prostředí byl v pohodě.“
Co znamená socializace v praxi?
Nushart vysvětluje, že cílem není nutit pejska ke kontaktu s každým kolemjdoucím psem nebo za každou cenu spustit honičku v parku.
Nechci, aby se můj pes za každou cenu hrál se všemi cizími psy. Chci, aby překonával nové podněty – hluk tramvají, aut, lidí, a byl v tom klidný.
Pokud mluvíme o mezipsím kontaktu, trenér doporučuje volit velmi promyšlené situace, které mohou mladého psa něco naučit.
Raději menší počet kvalitních setkání s klidnějším, spolehlivě socializovaným psem, který může mladému pejskovi ukázat, jak se chovat, než chaos 20 minut běhání v parku.
„Místo volného vypuštění do smečky doporučuji paralelní procházku: dva psi jdou bok po boku, občas komunikují, nebo jen sdílejí prostor. To je pro štěně ideální.“
Socializace prostředí — nejen psi
Podle Nusharta socializace spíš než s jinými psy převažuje ta s okolím: „Beru pejska do metra, obchodu nebo na rušnější místo. Ale dáváme mu intenzitu, kterou zvládne.“ Pokud byste ho rovnou postavili těsně vedle projíždějícího vlaku, bylo by to šok. „Je lepší začít 20 metrů od kolejí, tam s ním interagovat, třeba hrát přetahovačku, nebo zapojit jeho pozornost pomocí pamlsků, tak, aby pochopil, že se nic neděje a hluk je normální.“
Podle Nusharta socializace převažuje v okolí Zdroj: Vygenerováno pomocí ChatGPT
Velmi pozvolna postupujte s pejsky z útulku nebo zachráněnými z nevyhovujících podmínek. Mohou se rychle vylekat, ideální je také začít na dvojitém jištění, kde je pejsek jištěn nejen vodítkem na obojku, ale i postrojem.
Praktický průvodce socializací:
Začněte v bezpečném prostoru – park, kde je klid, slabší podněty.
Vyberte parťáka – ideálně staršího, klidného psa, který je socializovaný.
Postupujte pomalu – nechte psa jen sdílet prostor, nenutit kontakt.
Zvyšujte intenzitu podle jeho odvahy – od tichých míst k mírně rušnějším.
Pravidelnost – socializace není jednorázový úkon, ale proces.
Socializace by měla probíhat pozitivní cestou, jako vše v tréninku, proto nezapomínejte na pamlsky, které tvoří nepostradatelnou část tréninku.
Proč na tom tolik záleží?
Špatně socializovaný pes často reaguje strachem, úzkostí nebo agresí, když se setká s nečekanou situací – jiným psem, hlučným prostředím nebo rychlým pohybem kolem. Nushart tvrdí, že pevný základ socializace zásadně ovlivní, jak bude pes reagovat v dospělosti – v mezipsí komunikaci i v běžném životě s vámi.
Čtěte také
Jsem redaktorka a moderátorka Prima mazlíčka. Zvířata miluju od malička a sice jsem se vydala studiem diplomacie jinam, ale stejně si mě našla! Naše rodina má 3 psy a já sama ještě 2 kočky. Všechna naše zvířata jsou adoptovaná, vím tak, jak důležité je pomáhat. (barbara.sykorova@iprima.cz))
