Váš pes nemusí každého očichávat. Trenér radí, jak ho učit ignorovat jiné psy

Výběr redakce


Jak má vypadat ideální kontakt mezi psy na hřišti nebo na procházce? A proč je klíčové, aby měl majitel psa jasno – ideálně už pár metrů před setkáním? Psí trenér Tomáš Nushart vysvětluje, že problémy vznikají i z nerozhodnosti majitelů. Přináší praktické rady, jak se rozhodovat, kdy jít do kontaktu a kdy raději pokračovat dál. Důležitou roli přitom hraje i tak jednoduchá věc jako odměna – správně zvolený pamlsek.

Ne každý pes musí každého očichat.

Mnozí majitelé psů mají pocit, že psí hřiště slouží k tomu, aby si jejich mazlíček „vyblbnul“. Podle zkušeného trenéra psů a zakladatele akademie moderního tréninku Psíchologie Tomáše Nusharta ale právě takový přístup může vést k potížím. „Tohle bych dělal výjimečně – třeba když mám štěně a chci mu dopřát kontakt s podobně starým psem. Jinak ale platí, že většina kontaktů mezi psy by měla být řízená,“ vysvětluje.

Ve své praxi často doporučuje úplně jiný přístup: využít psí hřiště ke kontrolovanému tréninku, ne k nekontrolované hře. „Mnohem častěji radím klientům, aby kolem hřiště jen procházeli a učili svého psa, že se na jiné psy nereaguje,“ říká Nushart.

K tomu se hodí hřiště, která mají oplocení – pes pak nemůže volně běžet k jiným psům, což bohužel ve městech jako Praha není vždy samozřejmostí. „Můžeme využít toho, že pes je za plotem, a my učíme toho svého, že není nutné na každého psa reagovat,“ dodává.

Kvalitní kontakt ano, ale promyšleně.

Pokud už se rozhodnete svého psa na hřišti pustit, neměl by být prostor přeplněný.

Typicky vybírám situaci, kdy je tam jeden pes, který se mi líbí svým chováním a myslím si, že by mohl být vhodným kontaktem pro toho mého.

Obecně platí, že nejlepší kontakt je jeden na jednoho a ideálně s předchozím pozorováním druhého psa. Tedy: jak se chová, jak reaguje, jestli je uvolněný. Rozhodně není vhodné vypouštět psa do skupiny pěti nebo deseti jiných zvířat bez kontroly – tam už hrozí konflikty, hádky nebo i fyzické útoky.

Včasné rozhodnutí – základ každého setkání

Mnoho nedorozumění mezi psy na procházkách nevzniká z agresivity, ale z váhání páníčků. „Typický scénář: jdeme, vidíme jiného psa, nevíme, jestli je to v pohodě. Ani druhý majitel neví. Psi se potkají, očichají a pak se buď ‚vyštěkají‘, nebo ne. A z toho může být problém,“ říká Nushart. Tomáš také upozornil, že většina trenérů své psy učí, na ostatní psy nereagovat.

Základní pravidlo? Rozhodnout se včas. Ne v momentě, kdy už jsou psi čumák na čumáku, ale v momentě, kdy váš pes ještě vnímá vás – což může být 3, 10 nebo klidně 20 metrů před setkáním, podle temperamentu a trénovanosti.

Pokud nechcete kontakt, psa si přivolejte, získejte jeho pozornost (může to být hlasem, hračkou, ale nejlépe pamlskem) a udělejte obchvat – „bublinu“, ve které váš pes projde bez stresu kolem. Pokud kontakt chcete, jděte ke druhému psovi pomalu, klidně a po domluvě s druhým majitelem. „Nikdy si sám neřeknu ‚to je super pes‘ a pustím svého – vždy se nejdřív zeptám, jestli ten druhý chce kontakt,“ zdůrazňuje Nushart.

Odměna jako komunikační most

Trénink není jen o povelech, ale i o správné motivaci a odměně. Jednoduchým a velmi efektivním nástrojem jsou pamlsky. „Když pes zvládne zareagovat, dát mi pozornost, projít kolem jiného psa v klidu – musím ho za to odměnit,“ vysvětluje Nushart. Pro někoho je odměnou přetahování o hračku, pro někoho pohlazení, ale pamlsek bývá nejoblíbenější variantou a ujištěním, že pes udělal něco správně. Mít tak v kapse pár kousků oblíbených dobrot je nejen praktické, ale i zásadní pro budování poslušnosti a důvěry každý den.

Kdo rozhoduje o kontaktu? Vy.

Na závěr jedna z nejdůležitějších lekcí: o kontaktu mezi psy nerozhodují psi, ale lidé. Vy jako majitelka či majitel znáte svého psa nejlépe – víte, co potřebuje, co zvládá, co mu dělá dobře a co ho stresuje. „Rozhoduji já jako majitel – ale stejně tak rozhoduje i ten druhý. A rozhodujeme vždy podle toho, jak známe své psy,“ shrnuje Tomáš Nushart. Ať už tedy jdete na hřiště, do parku nebo jen na krátkou procházku, mějte plán, pozornost svého psa – a ideálně i pár pamlsků v kapse. Výsledkem bude spokojený pes, klidná procházka a méně stresu pro všechny zúčastněné.