Hudební skladatel Zdeněk Barták, autor hitů Nonstop, Nenapovídej, Kamarád nebo Jen blázen žárlí, který psal písně pro Karla Gotta, Helenu Vondráčkovou, Hanu Zagorovou či Michala Davida, nedávno oslavil 70. narozeniny. Zažil éru skupiny Kroky Františka Janečka, spolupracoval se světovým tenoristou Andreou Bocellim a několik let působil i v komunální politice. Nejen o tom promluvil v rozhovoru pro CNN Prima NEWS.
Jako hudebník jste se nejvíce proslavil ve skupině Kroky Františka Janečka. Ten prý vládl pevnou rukou. Dokonce se tradovalo, že zpěváci, kteří pod ním hrávali, mu museli povinně chodit pomáhat se stavbou jeho vily. Je to pravda?
Každý kapelník musí vládnout pevnou rukou. My jsme jezdili třeba s pořadem Rodinná show, kde zpívalo až deset zpěváků, kapela čítala šest muzikantů, do toho technici, celkem asi dvacet lidí. Někdo tomu musí šéfovat, rozhodovat a zodpovídat za to. A v tomto případě úplná demokracie, že každý do všeho mluví, není zkrátka možná. No a ti, kteří se chtěli u Franty v tomhle pořadu udržet, mu chodili třeba pomáhat i na stavbu a někteří i rádi...
MOHLO BY BÁS ZAJÍMAT: Drsné praktiky v českém šoubyznysu za totality. Vládl Ladislav Štaidl, který měl největší páky. Jaké honoráře brali slavíci?
Vy také?
Tak to ne. Já je chodil jenom kontrolovat… (smích) Měl jsem trochu výsadnější postavení, protože jsem asi dva nebo tři roky jezdil někdy místo Františka i jako vedoucí souboru a měl jsem tak celou kapelu na hrbu.
Zdeněk Barták (70)
Hudební skladatel. Jeho písně zpíval Karel Gott, Michal David, Helena Vondráčková, Hana Zagorová nebo Marie Rottrová. Za LP Nonstop obdržel platinovou desku za milion prodaných kusů. Psal také hudbu k filmům a seriálům. Spolupracoval s Andreou Bocellim. Je ženatý, má dvě děti.
V osmdesátých letech v české pop music fungovaly takzvané hudební stáje. František Janeček, Ladislav Štaidl, Karel Vágner nebo Petr Hannig prý mezi sebou soupeřili a přebírali si talentované zpěváky a zpěvačky. Kdo z nich měl největší vliv a na potřebných místech nejlepší kontakty?
Největší páky měl asi Ladislav Štaidl. Bylo to dáno tím, že měl tu největší ikonu - Karla Gotta. A oproti nám taky náskok v tom, že v šoubyznysu působil daleko déle než my. V podstatě už ve svých osmnácti letech šéfoval Divadlu Apollo, takže si za ta léta vytvořil celou řadu důležitých kontaktů. My jsme se ale také neztratili. František Janeček, Karel Vágner nebo Petr Hannig měli talent najít ty správné interprety a následně jim poskytnout veškerý servis. Kdo chtěl být slavný, musel být prostě někde ukotvený. Přestože zmiňovaní pánové byli konkurenti, táhli za jeden provaz a neškodili si. My jsme měli čuch na super písničky a texty, které se staly hity a jsou jimi dodnes.
František Janeček objevil řadu nových tváří. Spíše než na zpěv se ale zaměřoval na jejich vzhled. Jak se vám spolupracovalo s Markétou Muchovou nebo Pavlem Horňákem?
No to bych zas až tak úplně neřekl… Zpěvák na jevišti by měl vypadat dobře a něčím své posluchače a diváky zaujmout. A oni byli oba skvělí a získali si své fanoušky. Markéta byla atraktivní holka, která se všem líbila a záhy se stala mužským idolem. No a když jsme třeba přijeli hrát do kasáren, vojáci šíleli. Natočila s námi elpíčko, které mělo velký úspěch. Pavel Horňák zase oslovoval děvčata, která ho obdivovala a milovala. Všude byl velmi oblíbený a každý ho měl rád. Byl to takový slušný, zábavný, bezproblémový kluk, který strašně oživil scénu. On byl pro ta děvčata takové koťátko. I proto první píseň, kterou jsme mu napsali, se jmenovala Kotě.
Jeden čas s vámi vystupovala také Iveta Bartošová. Jak na ni vzpomínáte?
Iveta s námi jednu sezónu zpívala ještě s Petrem Sepešim. Pak se bohužel stala ta tragédie, kdy Petr zemřel. Po této tragédii u nás další sezónu zpívala jako sólová zpěvačka a začal se připravovat její nový repertoár. Františkovi se pro ní povedlo napsat opravdu velký hit píseň Léto, následně vznikl duet s Michalem Davidem nazvaný To je naše věc nebo Konto štěstí a další pecky. V té době jsem Ivetu a Michala na koncerty vozil v jednom autě, jezdívali jsme ve třech. Nakonec nám Ivetu odlákal Láďa Štaidl.
S Ivetou Bartošovou jsme prožili krásné věci. Byla to strašně hodná bytost, lidé ji milovali, bohužel ji zničily vztahy. Říkám si, že se možná rozhodla zemřít stejným způsobem jako Petr Sepeši, aby mohli být spolu. Často na ní myslím a vzpomínám.
O mnoho let později jste ji pak dělal manažera, jak k tomu došlo?
Dlouhá léta jsme se neviděli, až někdy v roce 2003 na filmovém festivalu v Karlových Varech. Iveta mě tam poprosila, zda-li bych ji nedělal manažera. Naše spolupráce trvala necelé dva roky a byla velmi úspěšná. Iveta se opět postupně dostávala na vrchol. Pak se ale zamilovala do Daniela Bartáka, tak se paradoxně jmenuje i můj syn, ale byla to jen shoda jmen, a byl konec. Je mi hrozně líto, jak dopadla. Prožili jsme spolu krásné věci. Byla to strašně hodná bytost, lidé ji milovali, bohužel ji zničily vztahy. Říkám si, že se možná rozhodla zemřít stejným způsobem jako Petr Sepeši, aby mohli být spolu. Často na ni myslím a vzpomínám.
Jaké jste v osmdesátých letech měli honoráře?
Každý hudebník byl honorován podle takzvaných přehrávek neboli kvalifikačních zkoušek. Kdo měl první třídu, inkasoval za vystoupení 120 korun, kdo druhou třídu 240 korun, za nejvyšší třídu se bralo 400 korun, což byly ve své době sice velice slušné peníze, nikdo už ale neviděl, že jsme byli 20 až 25 dní v měsíci mimo domov na cestách a bez jakéhokoliv soukromí. Třeba Michal David dlouhá léta hrál a zpíval jako hlavní zpěvák skupiny za 120 korun, později za 240 korun. Proto mu moc přeji, jak je honorován v dnešní době. Za to co umí, za svou píli, vytrvalost, talent a letitou popularitu u všech generací si to určitě zaslouží.
Kolik jste jako autoři a interpreti inkasovali za prodej desek?
Co se týče desek, za jednu skladbu na albu, která se prodala, měl autor asi 30 až 40 haléřů. No, při milionových prodejích to nebylo špatné. Ale jinak nic moc. Hold tě to nutilo psát šlágr. (smích)
Po sametové revoluci jste koncertní činnost ukončil a začal se naplno věnovat komponování především filmové hudby. Na jakou píseň, dílo jste nejvíce pyšný?
Na všechny. Měl jsem to štěstí, že mi zatím vyšlo u nás i po celém světě asi 2500 písní na různých nosičích. Všechny ty skladby jsou moje děti. To, že se z řady z nich staly známé písně či šlágry z filmů nebo seriálů, je vlastně takový bonus, kterého si velmi vážím.
Několik písní jste napsal pro Karla Gotta. Máte s ním spojený nějaký zážitek či historku?
Když jsme jednou o letních prázdninách připravovali s Františkem Janečkem pro agenturu GOJA jedno z jeho alb, scházeli jsme se u něj doma na Bertramce, vybírali písně a plánovali, jak bude celá deska vypadat. On povídá, tuhle píseň by mohl otextovat Eduard Pergner, zavolal mu, ale vzala to jeho žena a říká mu: Eda je na houbách. Pak zavolal kolegu z kapely vynikajícího klavíristu Pavla Větrovce. Na druhém drátě se ozvalo: Není doma, je na dovolené. Karel povídá: To není možné, my tu desku prostě nedáme dohromady. On nesnášel volno, z volna byl v podstatě nešťastný. Žil jen prací, kterou miloval a podřídil ji celý svůj život. Byl to nesmírně slušný, vzdělaný, elegantní, uctivý a velmi vtipný člověk. Naprostý profesionál.
Spolupracoval jste se také se světově proslulým tenoristou Andreou Bocellim. Jak k tomu došlo?
Přišel za mnou můj producent s tím, že Andrea připravuje novou desku a chce dát příležitost mladým začínajícím skladatelům z celého světa, aby mu na ni přispěli nějakou písní. Zkrátka vyhlásil anonymní soutěž, do které přišlo 860 písní autorů z celého světa. Já jsem tam jako mladý skoro padesátiletý, začínající autor (smích) poslal své dvě písně. Skoro po roce, když už jsem na tu soutěž takřka zapomněl, najednou telefon - volali z Itálie, že se obě moje skladby dostaly do finálové šestky a jedna z nich dokonce vyhrála. Pak moji píseň jako demo snímek Andrea nazpíval, poslal mi ji, a já dostal šok. Chtěl vědět, jak se mi to líbí a jestli jsem s tím takhle spokojený. Klobouk dolů před jeho absolutně profesionálním přístupem. S Andreou Bocellim mám ještě jednu příhodu.
Povídejte...
Hudbu ke svému albu se rozhodl natáčet v Praze a oslovil mě ke spolupráci na této produkci. Měl tam přijet jeho dirigent, který měl přivézt noty. Den předtím nocoval v Německu a dostal infarkt. Ráno mě volali, že natáčení musíme zrušit. Ve studiu přitom bylo připraveno osmdesát hudebníků. Byly to hrozné chvíle. Nakonec jsem svého manažera poslal na hranice, aby vyzvedl noty, a já mezitím sháněl náhradního dirigenta. Natočili jsme to. Andrea Bocelli byl nadšený, poděkoval mi a ještě nám navýšil honorář.
Před několika lety jste se aktivně zapojil do komunální politiky a v Praze kandidoval za TOP 09. Co vás k tomu vedlo?
Myslel jsem si, že je to správná cesta, ale brzy jsem zjistil, že to byl velmi špatný krok. Co mě v komunální politice bavilo, bylo oddávání. Za těch osm let jsem, převážně na Staroměstské radnici v Praze, oddal skoro neuvěřitelných 2047 manželských párů. Mimo jiné dceru mojí kamarádky herečky Elišky Balzerové, nevlastního syna Michala Davida nebo mého zásadního textaře Edu Krečmara, také naší nejúspěšnější horolezkyni, která vystoupala na skoro všechny osmitisícovky, Kláru Kolouchovou, a celou řadu dalších. To by byl dlouhý výčet. Vedl jsem také kulturní komisi a spolu s mými kolegy jsem tak měl možnost rozdávat finanční prostředky na smysluplné kulturní projekty a dělat tak radost šikovným lidem.
Jak ukazují poslední průzkumy, TOP 09 se pohybuje na hraně pěti procent. Čím to podle vás je a jak hodnotíte její předsedkyni Markétu Pekarovou Adamovou?
K paní předsedkyni a ani k ostatním členům ve vedení se nechci vůbec vyjadřovat. Pro mě je to jednou pro vždy uzavřená kapitola.
Zakladatel TOP 09 a její někdejší předseda Miroslav Kalousek zřejmě založí novou politickou stranu. Vítáte to?
S Miroslavem Kalouskem se osobně znám, je to vzdělaný a šikovný politik. Třeba může mít šanci uspět. Uvidíme…
Jak jste oslavil životní jubileum?
Sedmdesátiny jsem oslavil se svou manželkou Lídou se synem Danem, dcerou Petrou a s rodinnými přáteli, Mariánem Vojtkem a panem doktorem Richardem Holým, při dobrém obědě v naší oblíbené restauraci. Bylo to moc fajn.
Co vás v nejbližší době čeká?
11. ledna 2025 v O2 Universum v Praze se od 19:00 uskuteční můj narozeninový galakoncert, na který tímto srdečně všechny zvu. Vystoupí na něm opravdu hvězdná sestava. Přátelé a kamarádi, kterým jsem měl možnost napsat celou řadu písní. Helena Vondráčková, Michal David, Monika Absolonová, Marián Vojtko, Tereza Mašková, Petra Černocká, Jakub Smolík, Chlapecký sbor BONI PUERI a celá řada dalších interpretů. Přichystáno je i jedno velké překvapení, které zatím nemůžu prozradit. Bude to velký mejdan, na který se moc těším a kde zazní také moje hudba, kterou jsem napsal pro celou řadu celovečerních filmů a úspěšných seriálů. Je to určité zakončení jedné mojí životní kapitoly a zároveň oslava české hudby. Další začíná. Jsem plný energie a ještě všem ukážu, zač je toho loket. (smích)
MOHLO VÁM UNIKNOUT: Jaroslav Suchánek, legendární televizní komentátor a otec herce Michala Suchánka: Prožívám nejblbější část života, zůstal jsem úplně sám
