Rudá armáda

Srp a kladivo patří jen do učebnic, nemají být symbolem hrdosti v ulicích, uvedl pro CNN Prima NEWS europoslanec Tomáš Zdechovský (KDU-ČSL). Komentoval tak svou výzvu Evropské komisi (EK), aby zavedla plošný zákaz symbolů nejen Sovětského svazu, ale i znaků reprezentujících agresi na Ukrajině – jmenovitě písmena „Z“.

Ústeckým historikům se podařilo získat dosud neznámé dokumenty o válečné minulosti komika Felixe Holzmanna. Sloužil jako voják u nacistického námořnictva, narukovat musel jako příslušník německé národnosti. Z vojenské karty historici zjistili, že nepatřil k těm, kteří by šli bojovat za říši s nadšením, označen byl za nevhodného k povýšení. O konci války se dozvěděl v Lotyšsku, kde ho sovětská armáda zajala a poslala na Sibiř. Novinářům to v pátek řekl vedoucí historického oddělení ústeckého muzea Martin Krsek.

Zatím neznámý pachatel zničil v noci na 7. května pomník věnovaný vojákům Rudé armády v Teplicích. Monument byl vztyčen v roce 1955 jako poděkování Sovětům za vítězství nad nacismem a osvobození Československa v roce 1945. Informuje o tom web Deník.

I když dostal několik pozvání, návštěvu Česka papež František nestihl. V září 2021 ale spatřil Slovensko, a to i jeho odvrácenou tvář. V romském ghettu na sídlišti Luník IX v Košicích odsoudil segregaci tamní minority: „Příliš často jste byli předmětem předsudků a nemilosrdných soudů, diskriminačních stereotypů, hanlivých slov a gest.“ Slovákům vyčetl i holocaust, na kterém se aktivně podíleli, ale kritizoval i sexuální násilí Rudé armády při osvobozování Československa v roce 1945.

CNN Prima NEWS sledovala osudy Josefa Bialase (1927-2025) z Hlučína téměř pět let. S veteránem jsme se měli znovu potkat počátkem května, v té době už ale bude odpočívat na místním hřbitově. „Byl to poslední veterán wehrmachtu minimálně na Hlučínsku, což je specifický region, kde všichni muži v branném věku museli narukovat do německé armády. Po válce zde ale prakticky nedošlo k odsunu,“ vysvětluje historik Jiří Neminář. A zřejmě šlo i o posledního veterána německé armády s trvalým bydlištěm na území dnešního Česka. „Je mi líto, jak zemřel. Nedávno přišel o psa, a pak mu v noci shoří barák,“ přemítá historik.

Rudoarmějci mu v dubnu 1945 vzali náramkové hodinky, ale mohli ho i zastřelit. „Odbouchli třeba bráchu a mámu mého dobrého kamaráda Ládi Mazánka,“ vypráví Erich Veselý z Brna-Jundrova, kterému příští rok bude 100 let. „Nic dobrýho z nich nebude. Přesně tohle prohlásil otec, když se v naší ulici objevili první ruští vojáci,“ pokračuje vitální pamětník. A nic dobrého z toho opravdu nebylo, stejně jako když Rusové roku 2022 vtrhli na Ukrajinu. „Rodiče museli rudoarmějcům vyklidit ložnici a oni si k nám přivezli holky,“ vzpomíná Veselý v rodném domě. Ta děvčata se osvoboditelům asi nepodvolovala dobrovolně. „Na osvobození nemám dobré vzpomínky,“ shrnuje starousedlík a elektromechanik, který je stále aktivní. „Dokončuji koloběžku,“ ukazuje.

Až 25 tisíc mrtvých a velká část města prakticky srovnaná se zemí. Taková byla bilance spojeneckých náletů na německé Drážďany, které začaly 13. února 1945. Bombardování „Florencie na Labi“, jak se městu díky četným památkám přezdívalo, dodnes vyvolává otázky, nakolik bylo eticky ospravedlnitelné.

Nacistická chlouba, vlajková loď „flotily míru“ – obrovský parník Wilhelm Gustloff, se měla před 80 lety stát útočištěm pro více než 10 tisíc lidí, převážně žen a dětí, kteří prchali z polské Gdyně před postupující Rudou armádou. Jenže i kvůli tragickým chybám německých důstojníků našlo na 9 400 uprchlíků po zásahu sovětskými torpédy svou smrt v ledových vodách Baltského moře. Zkáza lodi Wilhelm Gustloff je největší námořní katastrofou všech dob – počtem obětí překonala legendární ztroskotání Titaniku zhruba šestkrát.

Před 80 roky sovětská armáda osvobodila vyhlazovací tábor Osvětim. V obávané „továrně na smrt“ zahynulo téměř 1,5 milionu lidí, našli se však i vězni, jimž se z děsivého pekla povedlo utéct. Zpětně víme o 144 úspěšných uprchlících, dalších 327 bylo při svém pokusu chyceno a o 331 nejsou žádné informace. K osvětimským útěkům patří spousta pozoruhodných příběhů.

Je tomu již 80 let, kdy blízcí naposledy spatřili Raoula Wallenberga – švédského diplomata, který se za druhé světové války v Maďarsku zasadil za záchranu desítek tisíc Židů. Hrůzy, které se zapsaly do historie, přežil, osudnými se mu stali „osvoboditelé“: sovětská Rudá armáda. Zatčen byl 17. ledna 1945 v Budapešti, patrně pro podezření ze špionáže pro USA. „Nejsem si jist, zda odjíždím jako host, nebo vězeň. Ale do osmi dnů se vrátím.“ Tak zněla poslední Wallenbergova slova jeho blízkým. Dodnes se neví, kdy a kde přesně zemřel, ostatky rodina nikdy nezískala. Hrdina, který nikdy nepoužil zbraň, má sice památníky napříč světem, chybí však hrob.

Zní to jako scénář nějakého bláznivého romantického snímku, ale příběh Julie Lemigovové napsal sám život. Dcera sovětského plukovníka a vicemiss (podle některých zdrojů dokonce miss) Sovětského svazu 1990 se po nejrůznějších ranách osudu vdala za legendární tenistku českého původu Martinu Navrátilovou. V polovině prosince slavil pár deset let od svatby.

Ruská invaze na Ukrajinu je bezpochyby nejkrvavějším konfliktem v Evropě od druhé světové války. Součástí ničivé agrese, která se naplno rozjela v únoru 2022, jsou i kuriózní, až bizarní situace. CNN Prima NEWS přináší čtvrtý díl třetí série Momentů války.