Rudá armáda

Až 25 tisíc mrtvých a velká část města prakticky srovnaná se zemí. Taková byla bilance spojeneckých náletů na německé Drážďany, které začaly 13. února 1945. Bombardování „Florencie na Labi“, jak se městu díky četným památkám přezdívalo, dodnes vyvolává otázky, nakolik bylo eticky ospravedlnitelné.

Nacistická chlouba, vlajková loď „flotily míru“ – obrovský parník Wilhelm Gustloff, se měla před 80 lety stát útočištěm pro více než 10 tisíc lidí, převážně žen a dětí, kteří prchali z polské Gdyně před postupující Rudou armádou. Jenže i kvůli tragickým chybám německých důstojníků našlo na 9 400 uprchlíků po zásahu sovětskými torpédy svou smrt v ledových vodách Baltského moře. Zkáza lodi Wilhelm Gustloff je největší námořní katastrofou všech dob – počtem obětí překonala legendární ztroskotání Titaniku zhruba šestkrát.

Před 80 roky sovětská armáda osvobodila vyhlazovací tábor Osvětim. V obávané „továrně na smrt“ zahynulo téměř 1,5 milionu lidí, našli se však i vězni, jimž se z děsivého pekla povedlo utéct. Zpětně víme o 144 úspěšných uprchlících, dalších 327 bylo při svém pokusu chyceno a o 331 nejsou žádné informace. K osvětimským útěkům patří spousta pozoruhodných příběhů.

Je tomu již 80 let, kdy blízcí naposledy spatřili Raoula Wallenberga – švédského diplomata, který se za druhé světové války v Maďarsku zasadil za záchranu desítek tisíc Židů. Hrůzy, které se zapsaly do historie, přežil, osudnými se mu stali „osvoboditelé“: sovětská Rudá armáda. Zatčen byl 17. ledna 1945 v Budapešti, patrně pro podezření ze špionáže pro USA. „Nejsem si jist, zda odjíždím jako host, nebo vězeň. Ale do osmi dnů se vrátím.“ Tak zněla poslední Wallenbergova slova jeho blízkým. Dodnes se neví, kdy a kde přesně zemřel, ostatky rodina nikdy nezískala. Hrdina, který nikdy nepoužil zbraň, má sice památníky napříč světem, chybí však hrob.

Zní to jako scénář nějakého bláznivého romantického snímku, ale příběh Julie Lemigovové napsal sám život. Dcera sovětského plukovníka a vicemiss (podle některých zdrojů dokonce miss) Sovětského svazu 1990 se po nejrůznějších ranách osudu vdala za legendární tenistku českého původu Martinu Navrátilovou. V polovině prosince slavil pár deset let od svatby.

Ruská invaze na Ukrajinu je bezpochyby nejkrvavějším konfliktem v Evropě od druhé světové války. Součástí ničivé agrese, která se naplno rozjela v únoru 2022, jsou i kuriózní, až bizarní situace. CNN Prima NEWS přináší čtvrtý díl třetí série Momentů války.

Mlýnek na maso, který v závěru druhé světové války nešetřil nacisty, Sověty ani prosté německé civilisty. Bitva o Berlín se stala chmurným symbolem konce dosud největšího lidského konfliktu v moderních dějinách. Ačkoliv boj o srdce Třetí říše skončil na začátku května (a nacistická posádka formálně kapitulovala 8. května 1945), ve městě střelba ustala až o několik dní později. Třebaže Rudá armáda měla neoddiskutovatelnou početní převahu, zoufalá a zarputilá obrana Berlína způsobila Sovětům nemalé ztráty.

Pořád pěstuje brambory, pórek i jahody. A v televizi sleduje válku na Ukrajině. „S Ruskem se bojuje těžko, já to zažil,“ říká veterán wehrmachtu Josef Bialas z Hlučína ve Slezsku. Do německé armády rukoval pár dnů po 17. narozeninách. „Narodil jsem se 1. června 1927, za chvilu mi bude 97, ale chcu dožit aspoň tu stovku,“ říká pro CNN Prima NEWS. Druhá světová válka v Evropě skončila 8. května 1945, před 79 lety. Muži z takzvaného Hlučínska mezi Ostravou a Opavou ji ale museli prožít v německých uniformách. V následujícím textu připomínáme tři válečné osudy právě z Hlučína.

Ve věku 100 let zemřel 6. ledna veterán druhé světové války Vladimír Hrozný, svá poslední léta prožil v Brně. O úmrtí informoval vedoucí Spolku vojenské historie Renata Dan Urbánek. Poslední rozloučení se bude konat v sobotu od 13:00 v obřadní síni Nostalgie v Modřicích u Brna. Podle odboru pro válečné veterány ministerstva obrany v současné době žije 82 veteránů z druhé světové války, uvedl mluvčí ministerstva Karel Čapek.

Ulici Vladimíra Iljiče Lenina nebo Klementa Gottwalda na mapě České republiky nenajdete. U východních sousedů je pořád mají. Jaké je Slovensko více než dva měsíce po vítězství Roberta Fica (Směr-SD) v parlamentních volbách? V době, kdy vláda ruší Úřad speciální prokuratury, který stíhal i korupci spjatou právě se stranou Směr? Reportér CNN Prima NEWS se ptal v ulici Rudé armády, ve Fučíkově, Leninově i Gottwaldově ve čtyřtisícové obci Šoporňa nedaleko Nitry. Tak trochu se tam zastavil čas v éře Husákovy normalizace.

Přesně před 80 lety začala bitva, která nemá v dějinách obdoby. Zoufalá snaha nacistického Německa zvrátit druhou světovou válku na východní frontě skončila pro Třetí říši neúspěchem – i přesto, že na straně Rudé armády padlo u města Kursk výrazně více vojáků. Monumentální střet, kdy obě strany vyrukovaly s tou nejlepší válečnou technikou a dvoumilionovou lidskou masou, si vyžádal statisíce mrtvých. Krvavý výsledek ovšem definitivně zajistil iniciativu Sovětskému svazu a zpečetil osud Hitlerovy armády na východním bojišti.

Rozlohou největší stadion na světě v Praze na Strahově zažil sokolské slety i spartakiády, koncerty kapel Rolling Stones i AC/DC, papežskou bohoslužbu, ale i velmi temné okamžiky. V květnu 1945 se napřed proměnil v internační tábor pro válečné zajatce, záhy pak i pro tisíce pražských německých civilistů. Mužů, žen, dětí i starců. „Znovu se zrodil temný středověk. I když se Němci v posledních letech hrozně provinili, musí snad i jiný národ jednat stejně?“ zapsala si na Strahově do svého tajného deníku internovaná Margarete Schellová z Prahy, tehdy jí bylo 34 let.