Do pěti let bude možné naprostou většinu agendy řešit s úřady elektronicky, tvrdí náměstek ministra vnitra Jaroslav Strouhal. Zdroj: CNN Prima NEWS
Česká republika se v digitalizaci veřejné správy inspiruje Dánskem. V posledních dvou letech jsme se podle hodnocení OSN posunuli mezi země s velmi rozvinutým eGovernmentem. Občanský průkaz nebo cestovní pas si ale do mobilních telefonů zatím nenahrajeme, u řidičáků je to na dobré cestě. Databáze úřadů se také brzy propojí, občané tak budou muset opět o něco méně papírovat. „Do pěti let budou Češi moci většinu služeb v komunikaci se státem vyřídit elektronicky,“ tvrdí Jaroslav Strouhal, náměstek ministra vnitra pro informační a komunikační technologie.
Tvrdíte, že Česká republika v digitalizaci veřejné správy už nepatří k podprůměru v rámci Evropské unie. Podle čeho se to dá vlastně posoudit?
Všechny země, které disponují nějakými elektronickými nástroji pro obsluhu agend veřejné správy, jsou hodnoceny podle takzvaného DESI indexu (Digital Economy and Society Index, pozn. red.), což je index digitální společnosti a ekonomiky zemí Evropské unie. Česká republika se v posledním roce posunula o dvě příčky vzhůru. V hodnocení vyspělosti eGovernmentu OSN jsme na 39. místě ze 193 hodnocených zemí. Během dvou let jde o zlepšení o patnáct příček a podle hodnoty ukazatele EGDI (E-Government Development Index, pozn. red.) jsme se posunuli mezi státy s „velmi rozvinutím eGovernmentem. Není to na velkou oslavu, ale pozitivní trend tam je patrný.
To je sice hezké, ale jak to mohl pocítit běžný občan?
V posledních dvou letech jsme občanům zpřístupnili řadu nástrojů, kterými mohou obsluhovat agendy veřejné správy. Zejména je to identitní prostředek, to znamená elektronický občanský průkaz. Na trhu jsou k dispozici i další identitní prostředky od soukromoprávních poskytovatelů, které lze využívat a kontrolovat prostřednictvím portálu veřejné správy. Cesta, jakým způsobem ty služby využívat, je v celku jednoduchá. Prostřednictvím elektronického občanského průkazu nebo jiného nástroje se identifikujete, systém rozpozná, že vy jste vy, a potom můžete využívat služby, které státní správa v tuto chvíli nabízí. Každé využití těch služeb ale souvisí s tím, jaké nástroje jsou k dispozici. Zejména ty identitní. Je potřeba vnímat, že se nakládá s osobními údaji českých občanů. V tuto chvíli je platná, od příštího roku bude účinná, úprava zákona o bankách, která umožní, že každý držitel účtu, pokud s tím bude souhlasit, tak prostřednictvím své bankovní identity bude moci tyto služby také využívat. Je to cesta, kterou jsme se inspirovali v zahraničí. Například Dánsko s tímto institutem přišlo už před osmi nebo deseti lety a je v tuto chvíli v rámci Evropské unie na špici eGovernmentu jako takového.
Ministerstvo vnitra momentálně velmi aktivně jedná s pěti největšími českými bankami a od příštího roku, na přelomu ledna a února, by měl být tento nástroj k dispozici.
Rozumím-li tomu správně, znamená to, že když využívám elektronické bankovnictví, tak se stejnými údaji se budu moci přihlásit k portálu občana a vyřizovat agendu s úřady elektronicky?
Velmi zjednodušeně – ano. Bankovní identita bude opravňovat ke stejným operacím, které v tuto chvíli umožňuje elektronický občanský průkaz.
Jestliže budeme moci s úřady komunikovat „přes banku“, dočkáme se někdy toho, že budeme mít běžné doklady nahrané v mobilu?
Ta věc je relativně komplikovaná z pohledu bezpečnosti. Je potřeba to rozdělit na dvě části. Jedny doklady jsou identitní, tedy občanský průkaz nebo pas. Těmi prokazujete svou totožnost a tam je tendence spíše taková, aby v nějakém mobilním zařízení nebyly. Pak jsou doklady, kterými prokazujete nějaké oprávnění, jako například řidičský průkaz nebo rybářský lístek. U řidičského průkazu v tuto chvíli velmi intenzivně jednáme s policejními sbory, celní správou a tak dále, abychom se shodli na nějaké úpravě v tomto směru.
Děláte si průzkumy, jak jsou lidé se službami eGovernmentu spokojení, respektive jak moc je využívají?
V tuto chvíli si samozřejmě nějaké interní průzkumy děláme, ale ta věc samozřejmě souvisí s propagací těch služeb. Je potřeba vnímat, že každá reklama a PR něco stojí. My jsme v loňském roce nedisponovali nějakými závratnými finančními prostředky, nicméně pro letošek se nám podařilo získat z Evropských fondů nějaké finanční prostředky a v podstatě na podzim letošního roku, někdy v průběhu října, listopadu, by se měla rozjet poměrně masivní mediální kampaň, která bude občanů představovat, co je v tuto chvíli možné vyřídit elektronicky. V současnosti je portál občana napojen na řadu úřadů. Namátkou na služby České správy sociálního zabezpečení, na ministerstvo financí, dopravy, průmyslu a obchodu, Úřad práce a další. A ta plejáda služeb se samozřejmě bude rozšiřovat. Rád bych poznamenal, že v únoru 2020 nabyl účinnosti zákon o právu na digitální služby. Velmi zjednodušeně řečeno je filosofií tohoto zákona nejdéle do pěti let českým občanům nabídnout možnost většinu služeb v komunikaci se státem vyřídit elektronicky.
Když se eGovernment zaváděl, říkalo se, že cílem je, aby po úřadech obíhaly papíry a data, nikoli občané. Z kolika procent je tento cíl naplněn?
Já doufám, že jsme třeba už na čtyřiceti procentech. Ta věc, o které hovoříte, se jmenuje propojení datových fondů a velkou dynamiku by této věci měla přinést rozsáhlá novela, která se týká více než 150 zákonů. Poté by měla být umožněna komunikace úřadů mezi sebou a přístup občanů k informacím z různých informačních systémů. V tuto chvíli je český právní řád postaven na tezi, že s daty hospodaří jenom ten příslušný úřad, to příslušné ministerstvo v rámci své kompetence. A to by se mělo fatálně zjednodušit.
Narážím i na to, že když se řešilo, jak co nejrychleji poskytnout nějakou ekonomickou podporu firmám postiženým koronavirem, ministerstva argumentovala tím, že je snazší jít cestou formulářů, podávání žádostí, protože si právě mezi sebou nemohou předávat data o firmách. A odvolávala se na to, že jim to neumožňuje legislativa. Toto by tedy mělo do budoucna odpadnout?
Přesně tak. Je to sněmovní tisk 756, který je před druhým čtením v Poslanecké sněmovně. Ministerstvo vnitra právě na vámi zmíněnou výtku reagovalo, takže tento nonsens by se měl touto novelou odstranit.
Co brání masivnějšímu rozšíření digitalizace, abychom se z těch čtyřiceti procent posunuli dál? Je to právě absence legislativy, nebo je to nedůvěra občanů v digitální stát?
Je tam spíše to, o čem jsem hovořil v úvodu, tedy poměrně úzké možnosti, jak se občané mohou při elektronické komunikaci s úřady kvalifikovaně identifikovat. Systém musí vědět, že vy jste vy. V tuto chvíli máme asi 300 tisíc aktivních uživatelů elektronických občanek. Věříme, a je to oprávněná víra čerpající ze zahraničních zkušeností, že pokud vznikne institut bankovní identity, výrazně se počet uživatelů zvýší. Ministerstvo vnitra momentálně velmi aktivně jedná s pěti největšími českými bankami a od příštího roku, na přelomu ledna a února, by měl být tento nástroj k dispozici.
Budeme v dohledné době hlasovat ve volbách elektronicky?
To je spíše otázka na politiky. Já jsem odborný úředník a tato věc se skloňuje dlouhá léta. Tento institut v Evropě nenašel velkou oblibu, a jak říkám, je to politická otázka. Víc na to neumím, nebo nechci, odpovídat.
Ani z odborného hlediska – argumenty, že to není bezpečné, nebudete komentovat?
Raději ne. Primárně to vnímám jako politickou otázku pro politickou reprezentaci této země.
Jaroslav Strouhal (45)
Na ministerstvu vnitra působí od února 2014 jako náměstek pro informační a komunikační technologie. Předtím zastával funkci prvního náměstka generálního ředitele Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, byl předsedou Rady vlády pro informační společnost, členem dozorčí rady České pošty nebo Národní agentury pro komunikační a informační technologie. Má za sebou také advokátní praxi. Vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy.
