Samoživitelé si musejí půjčovat na jídlo, oblečení nebo zdravotní zákroky

„Nájem platím sedmnáct tisíc korun měsíčně, a kdyby mi nepomohla mamka s přítelem, tak by mi zbývalo přesně 1 500 korun na jídlo,“ popisuje svoji situaci Zuzana. Má dva syny, jednomu jsou čtyři roky a chodí do školky, druhý je ve třetí třídě, tedy na distanční výuce. Bez rodičů by musela vystačit s osmnácti a půl tisíci korun na měsíc, a to včetně alimentů.

A právě její příběh ilustruje situaci většiny domácností rodičů samoživitelů. Ti, stejně jako Zuzana, často živí jedno nebo dvě děti. Čistý měsíční příjem má polovina z nich do 20 tisíc korun a pětina do 12 500 korun. Chybí jim finanční rezervy na neočekávané výdaje a šest z deseti samoživitelů rozhodně nezvládá spořit a nemělo by rezervy na neočekávaný výdaj přes 10 tisíc korun.

Třetině rodičů samoživitelů nestačí peníze na oblečení (35 %), na kvalitní stravu (33 %) nebo mají neúnosné výdaje na bydlení (36 %). „Jenom v lednu jsme pomohli více než 100 rodinám celkovou částkou přes 800 tisíc korun a rozeslali více než čtvrt tuny oblečení,“ dodává k výsledkům průzkumu ředitelka Klubu svobodných matek Dana Pavlousková.

Narostl podíl samoživitelů, kteří vycházejí obtížně s příjmem – z původních 54 % v období před koronavirovou krizí na současných 62 %. Až dvě pětiny samoživitelů hodnotí svou finanční situaci jako horší než před rokem, konkrétně u více než třetiny došlo ke snížení příjmu.

Kdo šetří, má za tři? Někdy to jednoduše nejde

Celkově problematickou finanční situaci domácnosti samoživitelé a samoživitelky v uplynulém roce nejčastěji řešili úsporami na jídle či provozu domácnosti. Více než polovina samoživitelů byla nucena vzít si půjčku (34 % od příbuzných, 13 % od bank, 8 % od nebankovních institucí). Třetina odkládala placenou zdravotní péči. Čtvrtina dotázaných (25 %) má v současnosti zásadní problémy se splácením svých dluhů.

Pánek: My se s krizí vyrovnáme, ale mnoho lidí žije z ruky do pusy, práci nedostanou

K věci

Koronavirová pandemie uvrhla a ještě uvrhne do problémů velké množství lidí. Pomoci se jim snaží nezisková organizace Člověk v tísni. Od počátku pandemie distribuuje potravinové balíčky či pomáhá pro děti zorganizovat distanční výuku, řekl v pořadu K věci zakladatel a výkonný ředitel společnosti Člověk v tísni Šimon Pánek.

Zuzana sama říká, že má štěstí, protože její bývalý manžel posílá výživné spolehlivě. Na dva kluky jí do konce minulého roku posílal čtyři tisíce korun a od ledna šest tisíc. Ale téměř třetina samoživitelů a samoživitelek se musela v roce 2020 potýkat s problémem výpadku výživného, přičemž pro pětinu (20 %) platí, že rodič dítěte vůbec neplatil.

Pomoc v hmotné nouzi dostala polovina žadatelů

Zuzana, stejně jako pětina dalších rodičů samoživitelů, požádala o pomoc stát, a to konkrétně o dávky v hmotné nouzi. Nicméně napoprvé s žádostí neuspěla, stejně jako polovina samoživitelů a samoživitelek. Důvodem zamítnutí její žádosti byla výše zmíněná finanční injekce od rodičů.

O dávky v hmotné nouzi během posledního roku častěji požádaly samoživitelky (23 %), respondenti s nižším vzděláním (36 %), s malými dětmi a dále ti, kteří nemají podporu příbuzných či známých (34 %). Šlo také častěji o ty, kteří pracují na DPČ nebo DPP, jsou na mateřské nebo rodičovské a především nezaměstnané.

Nižší příjmy nutí samoživitele ke stěhování

Třetina respondentů se musela v důsledku pandemie vyrovnat s následky změny své pracovní situace, konkrétně třináct procent samoživitelů a samoživitelek se stalo nezaměstnanými, dalších šest procent přišlo o práci na dohodu a desetině byla snížena mzda.

A právě finanční dopady pandemie na domácnost vedly u šest procent k nutnosti se přestěhovat, většinou do levnějšího bytu nebo k příbuzným či známým.

O stěhování uvažuje i Zuzana. Od října, kdy jí skončila rodičovská dovolená, totiž nenašla práci. Pochází ze severních Čech, v Praze bydlí krátce a nemá tu rodinu nebo někoho jiného, kdo by jí mohl pohlídat děti, až začne pracovat.

„Mamka na mě trochu tlačí, ať se vrátím na sever, ale je to jako začarovaný kruh. Tady aspoň nějaké nabídky jsou a je kam posílat životopisy. Na severu je situace kolem nezaměstnanosti horší,“ říká s tím, že když se opozdí příspěvek na bydlení, bude pro ni opravdu nepříjemné majiteli bytu vysvětlovat, že se opozdí s placením nájmu. „Už mi říkal, že si sem dá někoho jiného, protože nemůže čekat na konec měsíce,“ dodává Zuzana.