Poslankyně Nina Nováková, zvolená za KDU-ČSL, přichází se značně konzervativním návrhem řešení rodinné politiky. Stát by podle ní měl podporovat vícegenerační bydlení, aby se rodiny mohly sestěhovat. Vyřešil by se tím podle ní jak problém s hlídáním dětí, tak i péče o seniory. V rozhovoru pro CNN Prima NEWS dále vysvětluje, proč by v ideálním případě chtěla zvýšit rodičovský příspěvek až na půl milionu korun a vrací se i k diskusi o fyzickém trestání dětí. Plácnutí potomka, ke kterému cítíte lásku, je podle ní v pořádku.
Paní poslankyně, v posledních dnech jste se dostala do povědomí veřejnosti tím, že nechcete, aby byl zákaz fyzických trestů na dětech součástí občanského zákoníku. Konkrétně jste tedy řekla, že vám v jistých případech nevadí plácnutí dítěte. Kdy je to tedy za vás akceptovatelné a proč?
Můj pozměňovací návrh k občanskému zákoníku chce zachování současného stavu. Vadí mi, že se vůbec v kontextu vztahu rodič a dítě bavíme o trestech. Nechci, aby tam bylo něco o fyzických trestech. Mají tam zůstat přiměřená výchovná opatření. A jedno z takových opatření nazývám korektivním fyzickým kontaktem, což nikdy mezi rodičem a dítětem nepovažuji za trest.
ČTĚTE TAKÉ: Další z porušených slibů vlády. Chtěla snížit počet státních úředníků, dělá přesný opak
Proč je problém, aby v občanském zákoníku bylo jednoznačně řečeno, že fyzické tresty na dětech jsou neakceptovatelné?
Stejně bych se mohla zeptat, proč je to tak důležité.
To myslíte vážně? Opravdu je nutné se ptát, proč je to tak důležité?
Ano, protože s tělesnými tresty se v občanském zákoníku vůbec nepočítá a já bych chtěla, aby to tak zůstalo. Fyzický kontakt, který by mohl být korektivní, neboli dával najevo – toto nesmíš dělat, jsme postupně ze společnosti vytlačili z těch oblastí, kde se nepředpokládá bezvýhradná láska. U rodiče předpokládám, že své dítě bezvýhradně přijímá. Nechci se nechat vmanipulovat do toho, že podporuji fyzické tresty. Podporuji, aby fyzické tresty vůbec nebyly v občanském zákoníku.
Jedině, když k dítěti cítím lásku, tak je v pořádku ho plácnout
Pořád mi není jasné, proč vám zmínka o nepřípustnosti fyzického násilí v zákoníku tak vadí.
Protože tam není odpověď, co je trest a já říkám, že korektivní fyzický kontakt pro mě není trest. Lidé, kteří se snaží žít slušně a občas udělají chybu, se budou bát plácnout dítě přes ruku, protože si to někteří jako trest vyloží.
Co je tedy podle vás korektivní fyzický kontakt?
Třeba to plácnutí přes ruku nebo přes zadeček. Jednoduše tam, kde to rozhodně nemůže děti ani potupit, ani jim způsobit fyzickou újmu. Rozhodně to neznamená, že mu naplácám deset ran na zadek – to už je bití.
MOHLI JSTE PŘEHLÉDNOUT: Kalouska rozlítil rozpočet. Švindly, lživá čísla a manipulace, tvrdí
K čemu má tedy plácnutí sloužit?
K upozornění a k ochraně dítěte. Vnímám rodinu jako ekosystém. Protože je v ní v bezpečí, učí se dítě vztahům a dostává odpovědi okolí na své jednání. Jde o fyzický kontakt, který má chránit dítě, aby neublížilo sobě nebo někomu jinému a aby danou věc neopakovalo.
Pokud si poslechnete psychology nebo odborníky, kteří se zabývají vývojem dítěte a vlivem fyzických trestů na výchovu, nikdo vám nejspíš neřekne, že takováto forma fyzického trestu je v pořádku. Zároveň jste mluvila o pocitu bezpečí a o tom, jak se děti učí. Děti se primárně učí nápodobou a pokud uvidí, že může rodič plácnout, tak proč by to poté nemohlo udělat dítě?
To jsou slova z příruček. Vždy vystartuji, když se nepřiměřeně omezuje autonomie rodiny a nechci, aby lidé žili podle příruček nebo podle pouček psychologů.
To nejsou poučky – je jednoznačně prokázáno, že fyzické tresty na dětech mají vliv na psychiku a vývoj.
Jak to můžete říct?
Jak vy víte, že to dítěti neublíží?
Mám jednoznačné kritérium. Když dítě miluju, a to dítě ví, že ho miluju, tak v okamžiku, kdy musím použít fyzický korektivní kontakt – třeba ho plácnu nebo strhnu zpět, aby nevběhlo do silnice, tak je to v pořádku. Kdyby nastala situace, že se mě dítě od té situace bojí, tak to je špatně a je to pro mě důležitá zpráva, že to byl špatný výchovný prostředek. Jde o vztah důvěry i o to si to zpětně vyříkat a vysvětlit. Jsem prostě přesvědčená, že když jednáme v lásce a důvěře, má se volba výchovných opatření nechat na rodičích a na dětech to negativní stopy nezanechá.
Jedině, když k němu cítím lásku, tak je v pořádku ho plácnout. Nesmí to být ve vzteku nebo v afektu. Rodina má pro mě vysoký stupeň autonomie a jsou možná rodiny, kde jsou na sebe zvyklí křičet. Netroufla bych si toto předepisovat. Nechci rodinám předepisovat, jak se mají chovat v ložnici, ani ve výchově svých dětí kromě toho, že v žádném případě jim nesmějí ubližovat.
OK, posuňme se dál… Na jednu stranu říkáte, že je pro vás zásadní autonomie a svoboda rodiny, na druhou stranu byste ráda, aby platilo omezení pro rodiny v oblasti skloubení práce a výchovy dětí. Podle vašeho pozměňovacího návrhu k novele zákona o dětských skupinách by rodiče pobírající rodičovský příspěvek mohli pracovat pouze 92 hodin měsíčně. Proč, když maminky samy pracovat chtějí a často i musí
Nepředpokládám, že můj návrh projde. Je připraven kompromisní, aby rodiče měli možnost pracovat 120 hodin měsíčně, s čímž také souhlasím.
Dodejme, že podle původního návrhu by mohli pracovat neomezeně.
S tím nemohu souhlasit a mám na to právo.
Jsem přesvědčená, že většinová společnost nechce, aby bylo v občanském zákoníku řečeno, že se mají zakazovat fyzické tresty.
Proč jste tedy s návrhem na 92 hodin vůbec přišla, když sama tvrdíte, že nepředpokládáte, že projde.
Občas je třeba zaprorokovat a připomenout, že dítě potřebuje mateřskou péči. Chtěla jsem upozornit, že bychom se měli zamyslet nad tím, jestli má stát finančně podporovat čím dál tím větší vzdávání se nejbližší osoby na péči o dítě.
Co má tedy maminka dělat, když nemá peníze?
Nemá tatínka?
I kdyby ho měla. Dnes je finanční situace mladých rodin velmi napjatá. Co má maminka dělat – sedět doma, být chudá a v depresi?
Ale ona nesedí doma, dělá užitečnou práci v tom, že vychovává dítě.
Ale když na to nemá?
Tak mu koupí o jednu bundu míň.
To přeci není o bundě. Potřebujete zaplatit nájem, jídlo, mít peníze na kroužky…
Jsem hodně v kontaktu s Národním centrem pro rodinu, kde někteří uvažují hodně ekonomicky a ptají se, proč ti, kteří se uskromní, dávají přednost péči o dítě a nejdou na mnoho hodin pracovat, mají být v nevýhodě?
Oproti komu?
Proti těm, kteří pracovat jdou.
Takže ty maminky, které se rozhodnou jít pracovat, a přitom se starají o děti, jsou podle vás ve výhodě?
Ano, protože zároveň pobírají rodičovský příspěvek, a ještě mají podporu, když dají dítě do dětské skupiny.
Jakou mají podporu?
Stát jim platí dětskou skupinu a provozovatel té skupiny má ještě podporu státu.
Stát na chod přispívá, to je pravda, ale rozhodně ne tolik, aby se skupiny uživily samy. Víte, kolik se dnes za dětskou skupinu platí?
To nevím, to bude otázka dohody.
Byla bych raději, abychom dali mamince půl milionu a ona s tím mohla svobodě zůstat s dítětem doma.
Je to třeba 10 tisíc korun za měsíc. A to mluvím o těch levnějších. Stále přemýšlím, kde ta výhoda je…
Vzpomínám si, když jsem řešila vznik dětské skupiny jako místostarostka u nás na městě. Maminkám jsem říkala, aby přemýšlely o tom, které okamžiky s nimi jejich děti neprožijí.
Přijde mi, že v tomto případě máte tendenci diktovat rodinám, jakým způsobem by měly děti vychovávat.
Bavíme se přeci o tom, kdy náleží dětský příspěvek, tedy státní peníze, rodinám. A pokud maminky chodí do práce, tak už se nebavíme o rodičovské péči. Pokud se maminka nestará o své dítě, tak nemohu říct, že ona je ta, která zajišťuje rodičovskou péči.
Takže byste podpořila návrh, aby byl rodičovský příspěvek jen do dvou let věku dítěte a následně by šly maminky do práce?
Ne. To bych nepodpořila. Víme, že hodně maminek chce být s dítětem do tří let, je to pro naši společnost celkem typické.
Z jakých zdrojů čerpáte?
To je ze Zprávy o rodině z MPSV.
Doba už se posunula, nemáme maminky pouze dvacetileté holky na začátku kariéry, ale často ženy, které už za sebou vybudovanou kariéru mají, mají rádi svou práci, vybudovaly firmy atd. Chtějí skloubit mateřství, práci i rodičovství a jsem přesvědčená, že stát by jim v tom měl vyjít vstříc. Navíc je potřebuje.
On jim také vychází vstříc tím, že jim dává třeba rodičovský příspěvek. Mohli bychom se hádat o to, že 350 tisíc korun je málo. Byla bych raději, abychom dali mamince půl milionu a ona s tím mohla svobodě zůstat s dítětem doma.
Říkala jste to panu ministru Jurečkovi?
Ano. Řekl mi, že na to absolutně nejsou peníze. Rozumím tomu, ale kdybyste se mě ptala na ideál, dala bych víc peněz maminkám nebo tatínkům, kteří chtějí být s dítětem doma třeba do tří let s tím, že bych upozorňovala, aby se dítě mezi druhým a třetím rokem začalo socializovat.
Neříkám sestěhujme se, ale motivujme rodiny, aby to dělaly. Kdybyste měla babičku v jedno městě nebo v jednom domě, pomůže to celé rodině
Takže mezi druhým a třetím rokem už je za vás v pořádku, když dítě do dětské skupiny jde.
Ano, já mám strach o ta půlroční, roční skoro ještě miminka. Problém vidím také v tom, že celá debata se vede kolem toho, co chtějí maminky a už se nebavíme o tom, kolik hodin je bezpečných, aby bylo dítě bez péče té nejbližší osoby. Bavíme se o tom, kdo bude hlídat děti, ale už se nebavíme o fungování a kooperaci rodiny. Dřív bylo běžné, že hlídali babičky, dědečkové atd… Neměli bychom se třeba bavit o tom, proč nepodpoříme výstavby vícegeneračního bydlení tak, aby lidé měli plné soukromí a zároveň měli rodinu blízko?
Myslíte si, že o to dnešní rodiny stojí?
No možná ne, ale ať si potom nestěžují, že nemají zadarmo babičku na hlídání. Kdybyste měla babičku v jedno městě nebo v jednom domě, kde máte zvláštní vchod, pomůže to celé rodině. Vám v hlídání dětí a až budou vaši rodiče starší a nemohoucí, tak o ně budete moct pečovat. Jsem člověk, který velmi dbá na své soukromí, ale dokázala jsem žít s rodiči mého manžela v jednom domě s tím, že můj manžel vytvořil skvělé podmínky.
Jste tři roky poslankyní, proč jste něco takového nepředložila?
Není to má agenda, ale v kampani jsem to říkala a myslím si, že by to bylo velmi správné.
Jak by to tedy mělo vypadat? Jaká by měla být podpora státu?
Nedokážu říct přesně, jen připomínám variantu, kterou znám a která kdysi byla. Jde o podporu vícegeneračního bydlení. Teď dáváme dotace v rámci programu: Oprav dům po babičce. Kdyby součástí bylo třeba vytvoření bytové jednotky, která bude samostatná a mohou tam žít prarodiče… V podpoře, kterou ministerstvo životního prostředí dělá, klidně něco takového mohlo být.
Jsou to všechno vaši straničtí kolegové, proč jste si to s nimi neřekla?
Nenesu za ně odpovědnost. Navíc se mě ještě pan předseda zříká, že jsem řekla, že chci vynechat tělesné tresty. Já si na tomto ale trvám. Koresponduje to i se záměrem podporovat péči o rodiče a budovat mezigenerační solidaritu. Budu to hučet do pana poslance a místopředsedy KDU-ČSL Jiřího Horáka, který se chce oblasti bydlení hodně věnovat. Kdyby byla možnost podpořit rodiny tím, aby jim dal stát peníze na společné vícegenerační bydlení, pomohlo by to péči a nemusely by se stavět nové domovy pro seniory, tak by to bylo skvělé.
Jednoznačně se distancuji od návrhu paní poslankyně. S nikým z vedení @kducsl něm nehovořila. Považuji to za porušení pravidel našeho poslaneckého klubu.
— Marek Výborný (@MarekVyborny) November 19, 2024
Toto deklarativní vyjádření nejí důvod ze zákona vypouštět. Děti si zaslouží naši ochranu. https://t.co/nHG2yG2KqD
Jedna z hlavní myšlenek Marka Výborného po jeho zvolení novým předsedou lidovců byla: Přestaňme lidem kecat do života a vyjděme jim vstříc v tom, jak chtějí žít. Pak přijdete vy a řekne, ať se rodiny sestěhují nebo ať maminky tolik nepracují. Jak to jde dohromady?
Neříkám sestěhujme se, ale motivujme rodiny, aby to dělaly. Vždy, když řeknu, že vůbec nebudu kecat lidem do života, měla bych říct B, že jim dám minimální daně a nebudu je podporovat. To je ale veskrze pravicový přístup, který by byl ideální. V takové situaci ale nejsme.
Myslíte, že pomůžete lidovcům, aby se odrazili od toho pomyslného dna tří procent, které vám v průzkumech dlouhodobě vycházejí?
Podle lidovců ve Středočeském kraji to pomáhá, mám od nich velmi pozitivní zpětnou vazbu. Úvahy o fyzických trestech nemohou lidovcům ublížit. Jsem přesvědčená, že většinová společnost nechce, aby bylo v občanském zákoníku řečeno, že se mají zakazovat fyzické tresty.
MOHLI JSTE PŘEHLÉDNOUT: Důchody? Blýská se na lepší časy, tvrdí Vaňková. Reforma útočí na příjmy seniorů, zní z ANO
