Exkluzivní zpověď Margity: Hance jsem lhal. Sehrál jsem před ní nejhorší životní představení

Operní pěvec Štefan Margita poskytl redakci Showtime exkluzivní rozhovor.

Exkluzivní zpověď Štefana Margity

Štefan Margita prožívá nejbolestivější chvíle svého života. Už šest týdnů po jeho boku chybí manželka Hana Zagorová. Se zpěvačkou prožil šťastných 30 let. Redakci Showtime teď exkluzivně popsal, jak se mu daří. Vzpomněl i na poslední chvíle, které s manželkou strávil a vyvrátil i některé spekulace.

Štefane, aktuálně prožíváš největší bolest svého života. Co ti pomáhá překonat tak velkou ztrátu?
Lidé, jako jsi ty (redaktorka Martina Jandová, pozn. red.). Musím se přiznat, že jsem nedával žádné rozhovory a ani nedávám. Ty jsi jediná, které jsem slíbil, že až budu schopný mluvit, ten rozhovor ti dám. Teď to bude šest týdnů, co Hanka odešla. Není to lehké. Naše manželství bylo bez mráčku. A na to se nedá zapomenout.

Nehádali jsme se. Bylo to opravdu nádherné. Pořád na ni myslím. Hlavně tady v bytě. Tohle bylo její křeslo, na kterém vždycky seděla. Vidím ji, když se podívám na obraz i kytku. Budete se smát, ale řeknu to naprosto upřímně. Otevřu mrazák, kde všechno krásně skládala, aby se vešlo. Všude vidím Hanku. Je to strašné. A stále tomu nechci uvěřit. Chtěl bych se probrat a říct si: „Ježíš, to byl strašný sen.“ Ale bohužel to sen není. A ty její nádherné ruce. Schází mi, strašně mi schází.

Nepřemýšlel jsi, že se odstěhuješ?
Ne, protože je tady její šatna, které se netknu. Všechno v ní nechávám. V té šatně si s Hankou povídám a doufám, že na mě kouká a chrání mě. Pořád ji miluju a vždy budu milovat.

I po třiceti letech byla láska, kterou jste spolu měli, hmatatelná. Pro tebe to musí být o to těžší…
Pro mě to bylo o to těžší a horší. Musím se přiznat. Když Hanka ležela v nemocnici, páni doktoři mě předem upozorňovali, že je její stav hodně špatný. Bylo to moje nejhorší životní představení, které jsem musel zahrát. Zahrát v tom smyslu, že když Hanka ležela, vždy jsem za ní přišel a ptal se, co bude jíst. Chtěla strašně kuřecí polévku, tu si denně dávala. Vždy si dala i jeden indiánek. Ale pak mi páni doktoři řekli, že se její stav zhoršuje a že to není dobré. Že musím počítat se vším. Asi za pět sekund jsem vstupoval do jejího pokoje a neustále si opakoval, že se musím usmívat a nesmím to dát najevo. Někdy to na mně poznala a ptala se, jestli se něco stalo. Tvrdil jsem, že ne a že pan doktor říkal, že má lepší výsledky. To ji uklidňovalo.

Uklidňovalo ji také, že jí posílali nové písničky na desku. I to, že jsme mluvili o koncertu, kde se měla ukázat v O2 aréně. Když jsem pak šel z nemocnice domů, poprosila mě, ať doma vyfotím její červené šaty. Že by si je vzala.

Poté jsem pobýval čtyři dny 24 hodin v kuse v nemocnici a to jí ze začátku nešlo do hlavy. Říkal jsem, že je mi doma už smutno a chci být s ní. Uvěřila mi. Stále se vyptávala, co budeme dělat. Jestli půjdeme na Slavíka. Prostě netušila, že se to stane. Byla velice pozitivní, ale pak se to najednou začalo hodně zhoršovat. Hodně spala, chudinka. Pak už ani neměla chuť do jídla. A víš, co je strašné? Zažívají to tisíce a tisíce lidí. Sedíš vedle milované osoby a víš, že třeba už zítra nebude. Je katastrofa na tohle čekat. Byl to pro mě nejhorší moment. To, že nemůžeš pomoct. Nikomu to nepřeju zažít.

Musím ale poděkovat novinářům a lidem, kteří psali články. Chovali se krásně a psali o Hance krásné věci. Jednu věc ale musíme dementovat. Vyšel text. To mě strašně mrzelo, že mi nikdo nezavolal a nezeptal se. Psali, že Hanka zemřela na těžkou mrtvici. To ale není pravda. Hanka zemřela na tu svou nemoc, kdy opravdu neexistovala možnost. Vyčerpala všechny, které v medicíně jsou. Bohužel nešlo nic dělat. Byly tam nepříjemné zápalové hodnoty a doktoři věděli, že je zle a upozornili mě, že se mám připravit na nejhorší. Člověk jim ale nechce věřit. Chodil jsem za ní odpoledne do nemocnice a nosil jí jídlo. Pak jsem se vrátil domů a asi dvacetkrát jsme spolu telefonovali. Vždy jsem doufal, že když přijdu následující den za ní na návštěvu, řeknou, že se to zlepšilo. Ale to mi bohužel říct nemohli. Nebyla to pravda.

Ve čtvrtek kolem páté se ještě probrala, koukla na mě a řekla: „Pusinku.“

Abychom zamezili spekulacím, shrnula bych alespoň poslední dny. Hanka tedy zkolabovala a odvezli ji zpět do nemocnice?
Dostala vysokou horečku. Volal jsem doktorovi, co mám dělat. Ptal se jak vysoká byla. Tehdy měla asi 37,5. Ale za ta léta jsem už věděl, že půjde nahoru. Dal jsem jí okamžitě paralen. Ale ona po dvou hodinách měla téměř 39 a přestala komunikovat. Strašně jsem se lekl. Volal jsem do nemocnice a tam mi řekli, ať ji přivezu. To bylo čtrnáct dnů před tím, než umřela. Pak mi pan doktor řekl, že se asi už domů nedostane.

Poté jsi se tam nastěhoval?
Ano. Ona zemřela v pátek. A ve čtvrtek kolem páté se ještě probrala, koukla na mě a řekla: „Pusinku.“ Pak už spala až do rána a v 11 dopoledne umřela. Já se vždy ptal, jestli nemá bolesti, a říkala, že ne. Takže v podstatě spinkala. Poté zařizuješ věci a pak padneš. Nebreč! Hanka se na tebe dívá, kopne tě.

Obdivuji tvou statečnost, protože se dokážu alespoň částečně vžít do toho, jak ti muselo být...
Pomáhají mi bráchové, kamarádi a denně mi volají kolegové a různí lidé. Ivanka Gottová, Dáša Havlová, Barunka s Michalem a jejich malá, která když přijde, alespoň mě rozveselí.

Hanka byla strašně hodný člověk. Byla úžasná, stále je úžasná.

Hanička už je na Vyšehradě?
Ne. Zatím ji tam nemůžu dát. Mám ji doma. Myslím, že ještě dlouho nebude. Tady je její domov. Všechno už je zařízené, ale já to zatím necítím. Každý se na mě může zlobit, nebo ne. Člověk ale musí udělat to, co cítí. A když s někým žiješ nádherný život třicet let, nechceš ji pryč z toho bytu.

Hanku milovali všichni, kdo ji znal osobně. Milovali ji i fanoušci, kteří ji znali prostřednictvím písní. Ty jsi ji znal nejlépe. Co bys řekl, jaký je tady její odkaz? 
Tolik lásky, co ona dávala lidem. Neznal jsem a neznám takového člověka. Za třicet let jsem nikdy neslyšel, aby pomluvila nějakého kolegu. Byla strašně hodný člověk. Měla tolik citu a lásky. Byla úžasná. Stále je úžasná.

Štefane, moc ti děkuju za tu zpověď a přeju ti hodně sil, protože je ještě budeš potřebovat. Moc děkuju i tobě. Opravdu jste jediná televize, které jsem rozhovor dal, a nebudu žádné další rozhovory dávat, protože jsme si řekli všechno. Tady už není co rozebírat. To jsou pravdivé informace z posledních chvil a pravdivé informace o tom, jak jsme prožívali těch třicet let.

Celou zpověď Štefana Margity si poslechněte ve středečním speciálním vysílání CNN Prima NEWS, které startuje ve 20:15.

Tagy: