Spisovatel Michal Viewegh Zdroj: Profimedia.cz/ČTK
Autor řady bestsellerů Michal Viewegh v pořadu Povídej zavzpomínal na své kariérní začátky. Přiznal, že se v mládí u žen velké oblibě netěšil a prozradil také, o čem byla jeho první povídka.
Dříve než se Viewegh začal plně věnovat psaní, zkoušel to se sportem. „V atletice jsem věru žádných úspěchů nedosáhl. Ve fotbale to bylo snad ještě horší, a tak jsem si musel najít jinou oblast. Navíc jsem nikdy nebyl třídním playboyem, ale spíš bavičem. Což možná naznačovalo moje budoucí směřování. Uměl jsem holky rozesmát, ale tím mé dovednosti končily,“ přiznal slavný spisovatel.
Ani u psaní to ovšem zprvu nevypadalo na velký úspěch. „Začátky jsou vždycky trochu trapné. Moje první povídka byla o ztrátě panenství 18leté dívky. Psal jsem ji v době, kdy jsem byl sám panic, a když jsem ji poprvé přinesl ukázat mámě, zeptala se mě, jestli nechci jít raději malovat. Takové chvíle vám prostě sebevědomí nezvednou,“ svěřil se Viewegh.
ČTĚTE TAKÉ: Matragi obléká nejbohatší dámy planety. Co prozradila o svém muži a čeho nejvíc lituje?
Slavný spisovatel také přiznal, že v mládí po slávě vůbec netoužil. Jeho největší ambicí bylo napsat povídku, kterou by mu otiskli v časopise Mladý svět. „Byla to jediná realistická varianta, kterou jsem si uměl představit,“ řekl.
Když se mu jeho přání splnilo, přišel na řadu další krok. „Poté, co jich vyšlo pět nebo deset, jsem si řekl, že bych mohl zkusit malou knížku Názory na vraždu. Tehdy si jí ovšem nikdo nevšiml,“ popsal umělec. První úspěch mu přinesl až jeho druhý román Báječná léta pod psa, který vydal v roce 1992 a jehož se prodalo přes 100 tisíc výtisků. Celkem je Viewegh autorem více než tří desítek knižních titulů.
V rozhovoru s moderátorkou Radkou Červinkovou Viewegh promluvil také o svých zdravotních problémech, které ho potkaly v roce 2012. Po prasknutí aorty přišel slavný spisovatel o krátkodobou paměť, rozpadla se mu rodina a navíc bojoval s depresemi. „Připadal jsem si ukřivděný,“ přiznal v pořadu Povídej. Podle svých slov si zasloužil od života drobnou lekci, ale nikoliv „takový pád na dno a zničený život na mnoho let“.
„Kromě toho, že jsem nebyl stoprocentně věrný, jsem se ale choval hezky ke všem přátelům a rodině. Ačkoliv to může znít paradoxně, jsem rodinný typ. Také jsem pracoval pro UNICEF, jezdil do Afriky, dával nemalé částky na charitu a pomáhal lidem. Kdybych si měl nasčítat všechny dobré skutky, tak si myslím, že by to byl poměrně dlouhý seznam, a připadalo mi nefér, že mě osud tak strašlivě ztrestal,“ uvedl.
Celý rozhovor si můžete poslechnout ve videu.
