Generální stávka. Termín, kterým se v současnosti ohání odbory či opoziční hnutí, před více než 30 lety vyhnal do ulic československých měst statisíce lidí. Zastavily se továrny, doprava i služby – země byla na pár hodin prakticky ochromena. Další generální stávku už samostatná Česká republika nezažila, nejblíže k tomu měly odborové protesty v roce 2012. Například Francouzi se naopak mohou chlubit výrazně bohatšími zkušenostmi – za poslední půlrok absolvovali už deset generálních stávek, během nichž zablokovali mimo jiné letištní dopravu. „Nepřejme si situaci jako ve Francii,“ řekl redakci odborový předák Josef Středula.
„Uděláme všechno pro to, aby generální stávka po vzoru Francie nenastala – tím, že jsme schopni se domluvit. Ne tím, že to někomu zakážeme. Kritizují nás, co si to se stávkovou pohotovostí dovolujeme, buďme ale rádi, že takový nástroj existuje. Díky němu se v Československu změnil režim. To nicméně není náš cíl, když nyní máme svobodné volby. Chceme jen změny, které by zmírnily dopady vládních opatření na rodiny. Nepřejme si situaci jako ve Francii,“ zdůvodnil redakci Středula, proč vyhlásil stávkovou pohotovost.
Generální stávka se už v minulosti ukázala jako mocná zbraň. Když se komunistické vedení Československa v čele s Milošem Jakešem snažilo udržet svou moc i za použití represivních sil, veřejnosti došla trpělivost. Ačkoliv se se sametovou revolucí pojí především 17. listopad, pomyslným vrcholem změn bylo vyhlášení generální stávky. Ta se odehrála o deset dní později mezi 12. a 14. hodinou na celém československém území.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Nezodpovědnost, pustil se Fiala ostře do odborů. Vzneseme požadavky, řekl Středula
Výzvu ke generální stávce disidenta a později prezidenta republiky Václava Havla si přišlo 25. listopadu 1989 poslechnout (podle všeobecně používaných odhadů) asi 800 tisíc demonstrantů na Letenské pláni.
Podle průzkumu Ústavu pro výzkum veřejného mínění se generální stávky zúčastnilo 75 procent občanů. Zapojila se všechna města a obce, do ulic vyšly statisíce studentů, seniorů i pracovníků továren, podniků a institucí. Událost to byla masivní a mimořádná – poslední generální stávku Československo zažilo v únoru 1948.
Odbory vyhlásily stávkovou pohotovost. Vláda překročila všechny meze, zlobí se Středula
ČMKOS s okamžitou platností vyhlašuje stávkovou pohotovost. Na pondělní tiskové konferenci po jednání odborů to oznámil předseda Josef Středula. „Je to pro nás velmi vážná situace. Jsme přesvědčeni, že to, co se odehrálo ve čtvrtek, překročilo všechny meze, které jsme si uměli představit,“ vzkázal.
Podniky, ve kterých musel být nepřetržitý provoz, vyjádřily stávkujícím manifestačně solidaritu. Na náměstích po celé republice se konaly manifestace, které většinou organizovaly místní buňky Občanského fóra (OF). V Praze přestalo jezdit metro, jeho stanice se zavřely. Na Václavském náměstí se sešlo s transparenty a vlajkami asi na 300 tisíc lidí.
Na náměstí Republiky v Plzni se stávky zúčastnilo také přes 10 tisíc zaměstnanců Škody Plzeň, v Pardubicích naopak odmítli stávkovat zaměstnanci obchodního domu Prior, neboť chtěli splnit stanovený plán ročního obratu.
Na tehdejším náměstí Lidových milicí v Ostravě se shromáždilo přes 20 tisíc lidí, což bylo více osob než při vyhlášení Československé republiky v roce 1918. V Ostravě ovšem o dva dny později zorganizoval městský výbor KSČ protidemonstrace, jedné z nich se zúčastnilo zhruba osm tisíc lidí.
V den stávky 27. listopadu zazněly během dvouhodinové generální stávky první veřejné požadavky na zrušení vedoucí úlohy KSČ či vyšetření zásahu 17. listopadu a vypsání svobodných voleb.
Již den před stávkou byl zahájen dialog mezi špičkami režimu a opozicí a mimořádná schůze Federálního shromáždění poté 29. listopadu schválila změny Ústavy ČSSR. Byly zrušeny články o vedoucí úloze KSČ ve společnosti a v Národní frontě a o marxismu-leninismu jako státní ideologii. Desátého prosince pak vznikla „vláda národního porozumění“ v čele s Mariánem Čalfou a v samotném závěru roku 1989 byl prezidentem zvolen Václav Havel. První svobodné volby se konaly v červnu 1990.
Ochromené letiště, zavřené školy a odpadky v ulicích
Ve srovnání s Francií se mají čeští odboráři ale stále co učit. Od letošního ledna tamní zástupci zaměstnanců zorganizovali hned deset generálních stávek, další se plánuje na začátku června. Hlavní důvod je podobný – veřejnost brojí proti nepopulární důchodové reformě, která by Francouzům oddálila odchod do penze.
První generální stávka se konala 19. ledna, zúčastnilo se jí podle odhadů 1,2 milionu lidí. V následujících měsících přišly další masivní protesty, kterých se vždy zúčastnilo okolo milionu lidí. Francouzští pracovníci během nich například zablokovali pařížské letiště a zcela ochromili i železniční dopravu. Řidiči aut na tom nebyli o nic lépe, stávkaři zatarasili vybrané pozemní komunikace velkých měst.
Paříž zasaženou stávkou popelářů hyzdily tisíce tun odpadků, které večer sloužily jako palivo pro skupiny výtržníků. Blokády a demonstrace narušily rovněž dodávky pohonných hmot v některých francouzských regionech a zasáhly fungování logistických skladů. Nejméně šest ze sedmi rafinerií přestalo na chvíli fungovat, blokovaly se také terminály na zkapalněný zemní plyn (LNG).
Neméně bouřlivou generální stávku měla za sebou i Belgie, a to loni v listopadu. Jednodenní událost s cílem dosáhnout zvýšení platů zaměstnanců kvůli dopadům inflace rovněž ochromila veřejnou dopravu. Belgické dráhy například předem informovaly, že vyjede jen každý čtvrtý vlak. Na bruselském letišti Zaventem byla zrušena více než polovina letů, letiště Charleroi jižně od Bruselu pro změnu neodbavovala žádná letadla.
Musíme vyhlásit generální stávku. Fialova vláda je totálně neschopná, má jasno Okamura
Kritika opozice ke konsolidačnímu balíčku neutichá, předseda SPD Tomio Okamura naopak volá po generální stávce. V pořadu K věci na CNN Prima NEWS označil Fialův kabinet za neschopný. I řada odborníků má k úpravám koalice výhrady, najdou se ale i zastánci. „Jsem ráda, že existuje ozdravný balíček, který zastaví zadlužování státu,“ uvedla například hlavní ekonomka Raiffeisenbank a členka Národní ekonomické rady vlády (NERV) Helena Horská.
Kromě toho vyjelo méně autobusů, tramvají a vlaků metra než v běžný pracovní den. Kvůli špatným pracovním podmínkám se ke stávce připojili i zdravotníci v mnoha nemocnicích v Bruselu a ve Valonsku. Pohotovostní službu lékaři ovšem zajistili.
Neustoupíme, vzkázal Fiala
Ale zpět do našich končin. Další opravdové generální stávky se už Československo nebo samostatná Česká republika nedočkaly. Nejblíže k tomu měly masivní odborové protesty v Praze, která se svolaly proti vládě Petra Nečase (ODS) na sobotu 21. dubna 2012. Mělo jít o největší shromáždění po roce 1989. Podle organizátorů přišlo na Václavské náměstí volat po demisi vlády až 150 tisíc lidí, policie odhadla počet demonstrantů na 90 tisíc.
V posledních dekádách se v ČR sešlo více lidí na jednom místě jen výjimečně. Vůbec největší demonstrace se konaly v červnu a listopadu 2019, kdy na Letnou dorazilo protestovat proti premiérovi a šéfovi hnutí ANO Andreji Babišovi pokaždé přes čtvrt milionu lidí.
Odborový předák Josef Středula v pondělí vyhlásil stávkovou pohotovost v reakci na důchodovou reformu a konsolidační balíček vlády Petra Fialy (ODS). Ten ovšem vzkázal, že neplánuje ustoupit podobným nátlakům ze strany odborů. Po generální stávce volají někteří představitelé opozice. Podle odboráře Romana Ďurča je ve stávkové pohotovosti přes 100 tisíc lidí.
