Přiznal, že o fotbalovém Slovácku nevěděl takřka nic. Ale za los, který svedl tým z Uherského Hradiště s jeho 1. FC Kolín nad Rýnem, je rád. Také proto, že rodina slovenského ofenzivního záložníka Ondreje Dudy to bude mít při odvetném utkání na stadion mnohem blíž. První zápas se Slováckem ale sehrají svěřenci německého trenéra Steffena Baumgarta doma v Kolíně.
Ve čtvrtek od 21:00 hodin dojde k prvnímu střetu mezi německým tradičním klubem s bohatou a až fanatickou fanouškovskou základnou a moravským týmem, který si poprvé v historii proklestil cestu do skupiny jedné z evropských soutěží.
Na duel druhého kola skupiny D Konferenční ligy mezi Kolínem a Slováckem dorazí 50 tisíc diváků. „Bude vyprodáno. Tak jako na všechny předchozí zápasy. Lidé klub milují a chodí na nás jako na jeho hráče, ne na soupeře. Nezáleží na tom, jestli je tu Bayern nebo Dortmund, i na Slovácko bude plno,“ vysvětluje v exkluzivním rozhovoru pro CNN Prima NEWS Ondrej Duda.
Ondrej Duda (27 let)
Slovenský fotbalista, hrající převážně na pozici ofenzivního záložníka, momentálně působící v německém prvoligovém klubu 1. FC Kolín nad Rýnem. Do něho přestoupil za sedm milionů eur z Herthy Berlín v létě 2020.
Narodil se v Snině na východním Slovensku nedaleko ukrajinských hranic. V juniorském věku působil v klubu MFK Košice, odkud v 19 letech odešel do polské Legie Varšava a po dvou sezonách se posunul do Berlína. Půl roku hostoval v klubu anglické Premier League Norwich City.
Za slovenskou reprezentaci nastoupil k 52 utkáním, ve kterých vstřelil pět gólů.
Odmítá, že by bylo Slovácko outsiderem skupiny, přestože má nejnižší rozpočet i desetkrát nižší hodnotu kádru než Kolín. Přesto však na dálku vzkazuje: „Ne, ne, u německého týmu nehrozí, že bychom Slovácko, nebo jakéhokoliv soupeře, podcenili.“
Zachytil jste výsledek a průběh prvního zápasu Slovácka doma s Partizanem Bělehrad? Co jste na něj říkal?
Ale ano, samozřejmě. Viděl jsem výsledek i průběh zápasu hned po našem utkání ve francouzském Nice. Vím, že Slovácko vedlo 2:0 a hrálo proti deseti, ale skoro prohrálo. Muselo to být dost divoké, zvlášť, když vyrovnali až tak na konci.
Co vám především ten průběh utkání před čtvrtečním duelem naznačil?
Že Slovácko hraje otevřený fotbal. Pro diváky to muselo být zajímavé a utkání se muselo líbit. Domácí fanoušci asi po tom průběhu byli nakonec rádi za bod. Myslím, že takový fotbal by se měl na evropské scéně hrát. Atraktivní pro diváky.
Víte tedy, že Slovácko může být nebezpečné, ale také že má slabá místa?
Každé mužstvo má dobré i slabší stránky. Ve středu jsme si hru Slovácka detailně rozebrali. Určitě mají svou kvalitu, když hrají základní skupinu Konferenční ligy, vyhráli národní pohár a prošli kvalifikací. Ve čtvrtek to bude zajímavé, protože oni mají bod z prvního utkání ve skupině, my také. Pro nás hraje výhoda domácího prostředí a budeme chtít zápas zvládnout, abychom si připsali tři body do tabulky.
Je pro slovenské fotbalisty zajímavější, když za soupeře dostanou tým z Česka?
Samozřejmě. Je to jiné než proti klubům z jiných států. Vždyť my Češi a Slováci jsme pořád bratři, pokud to tak mohu nazvat. Byl jsem rád, že jsme dostali soupeře ze sousední země, která je tak blízko Slovensku. Těším se na to, že rodina a známí budou moci přijet na domácí zápas Slovácka proti Kolínu, aby mě viděli a nemuseli tolik cestovat.
Hrozila mužstva, kam by se mi nechtělo cestovat nebo by to bylo výrazně komplikovanější. Ale Bělehrad, Nice i Uherské Hradiště jsou dobře dostupné. Myslím, že hlavně pro Slovácko je skupina velmi zajímavá.
Co jste říkal na složení skupiny?
Určitě atraktivní skupina pro diváky i pro nás samotné hráče. Přiznám, že hrozila mužstva, kam by se mi nechtělo cestovat nebo by to bylo výrazně komplikovanější. Ale Bělehrad, Nice i Uherské Hradiště jsou dobře dostupné. Myslím, že hlavně pro Slovácko je skupina velmi zajímavá. (smích) Když naši skupinu porovnám s tou, ve které je Slovan Bratislava (v základní skupině má švýcarskou Basilej, Žalgiris Kaunas z Litvy a arménský Pjunik, pozn. red.), tak ta naše je výrazně atraktivnější.
Kolín asi nemůže mít jiný cíl než postup ze skupiny…
To ne. Ale naší prioritou zůstává domácí bundesliga. Nechci tím říct, že by evropské poháry pro nás nebyly důležité, ale… Ano, patří do této sezony, dost jsme se na ně nadřeli. Uděláme samozřejmě vše proto, abychom v Konferenční lize postoupili do play-off.
Hodnota celého kádru Slovácka činí téměř devět milionů eur, Kolína je desetkrát vyšší. A současná cena defenzivního záložníka Ellyese Skhiriho dosahuje 13,5 milionu eur.
To nás hráče vůbec nezajímá. To není měřítko. Myslím, že jde spíš o mediální „hrátky“ v porovnávání. Ale ano, může to být zajímavé i pro fanoušky, jaké jsou rozdíly mezi kluby. Ale rozhoduje se na hřišti a tam se rozdíly mažou.
Nehrozí u vás ve čtvrtek podcenění soupeře?
Z naší strany určitě ne. Zvlášť pokud znáte a znají na Slovácku německou mentalitu. Všichni v klubu, od trenérů přes nás hráče až po celý realizační tým, nepodceňují žádného soupeře. Jen připomenu a zopakuji, že pokud Slovácko hraje v evropské soutěži, tak musí mít kvalitu.
Vyptával se vás trenér nebo spoluhráči na Slovácko? Přece jen z národnostního hlediska k němu máte blíž než Němci.
Ano, ptali se. Ale musel jsem jim říct, že nevím skoro nic. (smích) Nikdy jsem proti Slovácku nehrál, ani proto žádnému jinému českému týmu v evropských pohárech. Myslím, že trenéři vědí daleko více než já. Takže oni mi budou předávat informace.
Váš Kolín remizoval v prvním utkání v Nice 1:1. Lze to označit za dobrý vstup do Konferenční ligy? Remíza na hřišti favorita skupiny…
Ano, bod z venku se vždy počítá. Šlo o zaslouženou remízu, protože první poločas byl z naší strany výborný, kdy jsme měli mnoho šancí vstřelit ještě další branky a utkání kontrolovat. Přiznám, že ve druhé půli nás Nice přehrálo. Ale to je zase věc médií, že Nice označila za favorita skupiny.
Je těžké označit skutečného favorita této skupiny. Zvlášť proto, že v evropských pohárech dochází k hodně překvapivým výsledkům.
Vy tedy Nice neberete jako favorita skupiny? Je jím Kolín nad Rýnem?
(smích) Jen jsem se tomu pousmál. Podle mě je těžké označit skutečného favorita této skupiny. Zvlášť proto, že v evropských pohárech dochází k hodně překvapivým výsledkům. Ale připustím, že papírově by Nice asi mělo být favoritem. Ale fotbal je nevyzpytatelný, tak uvidíme, jak to celé proběhne.
V Nice jste odehrál 56 minut. Byl jste spokojený se svým výkonem?
V každém utkání se dá něco vylepšit. Málokdy jsem spokojený. Ale myslím, že jsem odehrál dobrý zápas. Škoda, že šance, které jsem i já vypracoval, jsme nedotáhli do konce. Kdyby se to podařilo, tak by i hodnocení mého individuálního výkonu vypadalo lépe.
Jak na hráče na hřišti působí to, co se událo v hledišti? Bitky, nepokoje, kvůli tomu odložení úvodního hvizdu…
Já jsem byl na podobné věci zvyklý z Legie Varšava. Ta měla a má vynikající fanoušky, ale chuligáni jsou skutečně nebezpeční. Takže pro mě nebylo nic nového, když teď v Nice byl bordel na tribunách. Ale vím, že někteří spoluhráči něco takového prožili poprvé v životě. Ale mě ani je to na výkonu nijak neovlivnilo. Nepříjemnější bylo, že se to stalo po rozcvičce, takže jsme museli čekat v šatnách na to, co se stane. Jestli se bude hrát, nebo ne. Jasně, na stadiony nic takového nepatří. Ale… Vždyť s námi cestovalo osm tisíc fanoušků. Nejde uhlídat všechny. A vše pokazilo pár jednotlivců, kteří tam takto řádili.
Tušíte, já bude návštěva na domácí zápas se Slováckem?
Vím to úplně přesně. Bude padesát tisíc lidí, takže vyprodáno. U nás je jedno, proti jakému soupeři hrajeme. Jestli je to Slovácko v Konferenční lize nebo Bayern či Dortmund v bundeslize. Lidé chodí na nás, ne na soupeře.
V Kolíně nad Rýnem je tedy hlad po špičkovém fotbale, zvlášť po návratu z druhé ligy?
Pozor, tady nejde o to, jestli se hrají evropské poháry či bundesliga. Jen připomenu, že když Kolín hrál druhou ligu, tak i tehdy byl stadion pořád plný, vždy chodilo 50 tisíc lidí. Oni klub milují a až fanaticky stojí za ním. A je vlastně jedno, v jaké soutěže a proti komu hrají.
To je dost rozdíl od toho, co jste zažil ve Herthě Berlín…
To ano. Pamatuji si, že jsme hráli doma na Olympijském stadionu s kapacitou 75 tisíc diváků proti Atlétiku Madrid a přišlo deset tisíc lidí. To vypadalo jako na tréninku. Mentalita kolínských fanoušků je zcela jiná.
Byl pro vás přestup z Herthy Berlín vysvobozením? Také proto, že se tam trenéři dost střídali…
Ani nemám nic proti fanouškům Herthy, ale tehdy se tam Evropská liga nebrala až tak s velkým nadšením jako nyní v Kolíně. A vysvobozením jen z toho důvodu, abych se dál fotbalové rozvíjel. Za krátkého působení trenéra Jürgena Klinsmanna jsem šanci nedostal, takže jsem musel odejít na hostování do Norwich City v Premier League. Po půl roce jsem se vrátil a Kolín o mě měl zájem. Navíc jsem věděl, že budu hrát, což pro mě bylo klíčové. Jsem rád, že jsem tady a fanoušci jsou krásný bonus.
Když už jste jednou byl v Premier League, o které se říká, že je momentálně nejlepší soutěží na světě, nechtěl jste tam zůstat delší dobu?
Přišel jsem tam v těžké situaci, kdy byl Norwich na posledním místě tabulky a byla jen malá šance, že se klub zachrání. Odehráli jsme pár zápasů a vše přerušila pandemie koronaviru. Norwich nakonec sestoupil, takže jsem nechtěl jít do druhé ligy. Ale přiznám, že kdybych zůstal v Premier League, tak by to bylo super. Nedostal jsem však takovou nabídku. Proto jsem rád, že jsem v bundeslize, což je pro mě jedna z nejlepších soutěží.
V probíhajícím ročníku bundesligy jste nastoupil do čtyř ze šesti utkání. Je to záměr trenéra Steffena Baumgarta rozložit síly vzhledem ke startu v Konferenční lize?
Rotace hráčů je výrazně větší než v minulé sezoně. Každý hráč už zasáhl do nějakého utkání, ať už v bundeslize nebo Konferenční lize. Pro nás je těžké odhadnout, kdo bude hrát, nevidíme trenérovi do hlavy. Proto jsme všichni připravení na sto procent. Nikdo si nemůže být jistý tím, že bude hrát. Už jsme odehráli dost zápasů a do dalších půjdeme v rychlém sledu, takže očekávám, že střídání hráčů bude pokračovat.
Je vždy lepší, když vedle sebe máte někoho, s kým si můžete popovídat v mateřském jazyce. Vždyť čeština je nám Slovákům pořád velmi blízká. Ať už to byli Vladi (Darida) nebo Tomáš (Ostřák), tak to byli skvělí kluci, ať fotbalisté nebo jako lidé.
Může mít před čtvrtečním duelem proti Slovácku nějaký dopad nedělní prohra 0:1 s Unionem Berlín 0:1?
Na pondělním tréninku bylo ještě trochu vidět zklamání. Ano, porážka, zvlášť před domácím publikem, bolí, ale od úterý už všechno probíhalo normálně a dopad na čtvrteční zápas to nebude mít žádný. Je třeba říct, že Union Berlín byl velmi těžkým soupeřem. Škoda, že jsme nedokázali aspoň uhrát remízu. Jde o naši první prohru v tomto ročníku bundesligy, takže se s tím musíme vyrovnat. A dá se čekat, že ještě nějaká přijde, takže tato nebyla ani první ani poslední. Uděláme však vše proto, aby se to hlavně doma neopakovalo.
MS ve fotbale 2022
V Kolíně jste načal třetí sezonu. V čem je kouzlo trenéra Baumgarta?
Že z hráčů dostane maximum. Ví, jak má s kterým hráčem pracovat. A zakládá si na disciplíně, která je tu na prvním místě. Proto nikdo nemá jisté místo v sestavě, každý o něj bojuje. A protože každý chce hrát, tak je to boj na každém tréninku, v každém zápase.
Jak byste kouče Baumgarta pojmenoval? Psycholog, odborník, motivátor?
Kdyby to šlo, tak vším dohromady. Je však těžké ho pojmenovat jednom slovem. Má od každého něco. Je jak dobrým psychologem, tak i motivátorem. Protože přesně ví, co dělá, tak je samozřejmě i odborník.
Jak v Berlíně, tak i v Kolíně jste měl českého spoluhráče. V Herthě Vladimíra Daridu, před sezonou jste přišel o Tomáše Ostřáka. Chybí vám, že si nemůžete tzv. pokecat česko-slovensky?
Sem tam ano. Je samozřejmě vždy lepší, když vedle sebe máte někoho, s kým si můžete popovídat v mateřském jazyce. Vždyť čeština je nám Slovákům pořád velmi blízká. Ať už to byli Vladi nebo Tomáš, tak to byli skvělí kluci, ať fotbalisté nebo jako lidé. Měl jsem s nimi výborný vztah a byl jsem rád, že jsme byli v jednom týmu. Proto je teď škoda, že už tady v Kolíně nikoho nemám.
Zůstal jste ve spojení s Vladimírem Daridou s Herthy, se kterým jste tam byl skoro čtyři roky?
Občas jsme si zavolali nebo napsali textovou zprávu. Ale ten vztah nám zůstal. Když proti sobě hrajeme, tak se samozřejmě sejdeme po popovídáme si. Zeptám se, jak se má, co je nového v rodině. On udělá totéž. Doopravdy jsem rád, že jsem ho v Berlíně potkal, protože mi i v začátcích pomohl, mohl jsem se o něj tzv. opřít.
