Složitý návrat ukrajinských dětí z Ruska, jejich rodiče čelí zlobě

Bogdan se vrátil z ruského převýchovného tábora na Krymu

Ruským indoktrinačním táborem prošla i malá Kira

Navracení dětí násilně deportovaných Ruskem z okupovaných území. To je podle prezidenta Zelenského jedna z největších priorit Ukrajiny. Jedním z takových dětí je i Bogdan, který se po převýchově na Krymu vrátil ke své matce.

Do neradostného města se právě vrátil třináctiletý Bogdan. Poprvé jsme ho potkali v Kyjevě, kde ho
zachránili z okupovaného Krymu. Byl jedním z tisíců dětí, které byly podle Ukrajiny násilně
deportovány do Ruska, což je obvinění, které vedlo k obžalobě Putina z válečných zločinů. Doma to
chlapec nemá lehké. A jeho město Rusové neustále ostřelují.

„Jednotky jsou za tímhle valem a ostřelují přes vodu. Policie nás tam nechce pustit,“ popsal situaci na místě reportér CNN Nick Paton Walsh.

Bogdan šel poprvé od návratu ven, tak mu štáb CNN koupil zmrzlinu a pizzu. Doma to není nic moc.
Po násilné hádce z předešlé noci je tam rozbité sklo a má pořezanou ruku. Venku je to kvůli
ostřelování ještě těžší. „Výbuchy jsou slyšet ve dne, v noci. Chci odjet do Kyjeva. V noci se bojím,
aby se kvůli těm zvukům nerozbila okna,“ říká Bogdan. „Co okna, hlavně aby to nezasáhlo celý dům,“
přidává se jeho matka Iryna.

V Táboře na Krymu probíhala mírná indoktrinace. Každý den se hrála ruská hymna, ale Bogdana to
nebavilo. „Vyprávěli nám, jak to bylo kdysi dávno s Ruskem a s Ukrajinou, že kdysi byly spolu,“ vypráví Bogdan „Při vyučování jsem koukal dolů na telefon, nechtěl jsem to poslouchat. Nechtěl jsem
tam zůstat. Není to hezké místo. Všude jsou odpadky, neuklízí se tam, ani se tam nic nebuduje.
Radši budu v Chersonu než tam,“ dodává.

I Cherson má své problémy. Naštvaní místní stojí fronty na peněžní dávky a Iryna čelí nevraživosti
sousedů od doby, co nechala Bogdana odejít na pouhé dva týdny na místo, o kterém si myslela, že
bude bezpečnější. „Tady lidé opovrhují tím, že jsem ho tam poslala. Dokonce i ve středisku
humanitární pomoci mnou pohrdají. Jeden člověk tam na mě křičel ,kde máš Bohdana, no kde je?’
Některé ženy ve frontě si o mě šuškaly a dívaly se na mě. Já si jich ale nevšímám. Je to, jak to je,“ popisuje Iryna.

Mít tady domov může být těžké. Desetiletou Kiru také poslali na Krym. Její rodiče se rozešli ve zlém
a ona se vrátila rovnou ke svému otci Alexandrovi. Ale v obchodě, kam si přišli pro hračky, oblečení
a jídlo zdarma, protože její otec přišel kvůli válce o práci, se také šušká o tom, že s rodiči, kteří
nechají své děti odejít k Rusům, by se mělo zacházet opatrně. Jako se sympatizanty okupace.

„V Táboře to bylo super. Ale doma to je lepší,“ odpovídá Kira na dotaz reportéra Walshe.

Svět mezi dvěma stranami války se točí a točí a tyhle děti z něj začínají mít závrať.