Ve věku 89 let zemřel Američan Bob Pardo, jeden z nejobdivovanějších pilotů historie. Během války ve Vietnamu se proslavil kouskem, který byl stejně tak hrdinský, jako naprosto šílený. Kamaráda ve vedlejším poškozeném letadle totiž zachránil tím, že jeho stroj ve vzduchu svou stíhačkou prostě odtáhnul. Odporovalo to všem leteckým příručkám.
Jeho nadřízení si tím nikdy nebyli tak úplně jistí: zasloužil si Bob Pardo za své furiantství spíš medaili, nebo pořádně tvrdé kázeňské potrestání? Co totiž tenhle svérázný Texasan provedl v březnu 1967 nad Vietnamem mezi řekou Song Da a hranicemi s Laosem, to byste nevyčetli z žádné letecké učebnice.
Při pádu letadla nedávno zemřel český pilot, více v reportáži:
Tak strašně to bylo riskantní.
Tak strašně to bylo nezvyklé, bláznivé.
Jenže ještě něco: Bylo to účinné.
Kdyby se tehdy kapitán Pardo nepustil do manévru, který je zpětně označován za vůbec nejšílenější v leteckých dějinách, jeho kamarád z vedlejšího stroje by zřejmě zahynul.
Proto to zkusil.
A kupodivu to vyšlo.
Přestože to od začátku vypadalo na mission impossible, tedy na misi odsouzenou k nezdaru.
Nenechám tě tady
Co přesně se tenkrát po vybombardování oceláren Thai Nguyen stalo?
Pardův phantom byl součástí flightu, na kterém si severokorejské protiletadlové dělostřelectvo vyloženě smlslo. Zatímco on by po splnění úkolu a spršce flaků na nejbližší americkou základnu zřejmě doletěl, jeho kamarád a wingman Earl Aman ne; neměl k tomu dost paliva. A protože vyslání tankovacího letounu hluboko do nepřátelského území nepřicházelo v úvahu, kapitán Aman se chystal ke katapultování; přesně podle zavedených postupů.
To však Pardo nemínil připustit.
F-4 Phantom míří k nebi. Zdroj: Profimedia.cz/ČTK
F-4 Phantom míří k nebi. Zdroj: Profimedia.cz/ČTK
Věděl, co by na jeho parťáka po zajetí rudými čekalo. Buď rychlá smrt, nebo věznění v lágru, kde k běžným praktikám patřily mučení i nelidské hygienické podmínky.
A tak Pardo ve svém kokpitu koumal, jak by Amanův stroj dostal co nejblíž k laoským hranicím, kde už se šance na přežití přece jen výrazně zvyšovaly. Po několika nefungujících nápadech přišel na řešení, ze kterého se leteckým instruktorům rosí čelo ještě teď.
Vysílačkou vyzval Amana, aby z letadla spustil záchytný hák. Ten se obvykle hodil jen při nouzových přistáních, při brzdění o lano natažené přes dráhu. Teď jeho užitečnost spočívala v něčem úplně jiném: Pardo se prosmýkl pod Amanovo letadlo, vytrčený hák opřel o své čelní sklo. Vlastně jej podepřel.
Vydrží sklo? Nevydrží?
Mohlo by – bylo přece neprůstřelné, o šířce 2,5 centimetru.
Ale těžko se na to dalo spoléhat, takové věci se opravdu netrénují. Parda už brzy začalo znepokojovat strašné skřípání a praskání. Snad ani nechtěl domýšlet všechny důsledky: kdyby sklo povolilo, hák by mu ve vteřině prorazil lebku. Hák taky co chvíli sklouzával, znovu a znovu jej bylo třeba rovnat.
Bob Pardo, who left his mark in Air Force history for using an unorthodox maneuver, Pardo’s Push, to save his wingmen’s lives during a bombing mission over Vietnam, died Dec. 5. He was 89. https://t.co/dyi9OJmFSy
— Stars and Stripes (@starsandstripes) December 13, 2023
Proto jej Bob po chvíli raději zapřel o přední rám kabiny, kde zaklesnutý působil jistěji. I tak šlo ale o dost nejistý podnik. Dolet kamarádova stroje se sice rázem zdvojnásobil, problémy však narůstaly s mizejícím palivem a záhy i s ohněm v levém Pardově motoru. Posádky obou phantomů (včetně operátorů zbraňových systémů Stevea Waynea a Boba Houghtona) se proto po 141 společných kilometrech stejně nakonec katapultovaly.
Tady už to bylo nadějnější. O fous.
Laoské hranice už sice měli za sebou, pořád to však mohlo dopadnout zle. I tady na ně místní ozbrojenci uspořádali hon, potlučené letce proto spasily až vyslané záchranné jednotky ve vrtulnících. Teprve pak došlo na skutečný happy end.
Právě tehdy se někdo v americké uniformě přitočil k Pardovi a připomněl mu, co se potlučenému chlapovi mezitím úplně vykouřilo z hlavy: „Bobe, víš ty vůbec, že máš dneska narozeniny?“
Když můžeš pomoci, pomoz
Akce nazvaná Pardo’s Push se potom stala jednou z největších bájí vietnamské války. Byla tak kurážná, že ji Bobovi nadřízení měli za vrcholně nezodpovědnou; metál za ni dostal až v roce 1989.
It is with a heavy heart that I send my condolences to the family and friends of Lt Col John Robert “Bob” Pardo. He is the world’s most heroic fighter pilot and it was a blessing to know him. America lost one of our best.
— Lt Colonel Dan Rooney (@LtColDanRooney) December 14, 2023
Nickel on the Grass 🇺🇸 pic.twitter.com/w8fTdTNCRQ
„Spousta lidí se mě ptá, kde jsem k podobnému manévru sebral odvahu,“ svěřil se v jednom z rozhovorů. „Ono je to ale jednoduché. Táta mi vždycky říkal: Když tvůj kamarád potřebuje pomoc, prostě mu pomoz.“
To samé učil i svých pět dětí, deset vnuků a jedenáct pravnuků. A nebylo to jen plané tlachání. Když jeho kamarád Aman v 90. letech onemocněl zákeřnou chorobou ALS, snažil se mu pomáhat až do posledních chvil. Zase ho odmítnul opustit, až do definitivního sbohem v říjnu 1998.
Nakonec jej přežil o několik dekád.
Bob Pardo zemřel 5. prosince 2023, v 89 letech. Jako nezpochybnitelný hrdina.
Jako někdo, na koho se nezapomene. Na rozdíl od všech dávno odvátých jmen nadřízených, kteří ho tak tvrdohlavě odmítali vyznamenat.
