Smutek, frustrace a desítky tisíc korun v pytli. Studenti líčí své pocity z přijímaček

Počkám na odvolání. Mám přes pět přihlášek. Pomalu to vzdávám. Nejen tato slova volili oslovení uchazeči o poslední volná místa na pražských gymnáziích. Někteří investovali nejen svůj čas, ale i peníze k přípravám na přijímací zkoušky. Letošní kolo ale bylo mimořádně nelítostné – kombinace nedostatku míst na středních školách a rekordně silného populačního ročník způsobila, že ani šikovní studenti se skvělým prospěchem nemají židli ve třídě jistou. Zeptali jsme se mladých uchazečů o studium, co se jim po přijímacím pohovoru prohánělo hlavou. Jejich odpovědi si můžete přečíst v anketě redakce CNN Prima NEWS níže.

Jan M. si podal do druhého kola pět přihlášek. Možná pošle další, brutální konkurence v prvním kole přijímacích zkoušek ho překvapila. Uznává, že ho ta zkušenost mírně zlomila, stejně jako všechny jedničkáře. „Původně jsem se hlásil na dvě státní gymnázia, na ani jedno jsem se ale nedostal. Připravoval jsem se hodně dlouho dopředu, takže mě mrzí, že jsem skončil jen kousek pod čarou. Samozřejmě jsem podal odvolání, ale šance jsou prý malé. Zájemců prostě bylo moc, říkali mi, že podobný nápor měli už loni. Ale nevzdávám to. Plán B je stejný jako plán A – dostat se na co nejlepší školu. Nechci se někde jen tak zašít a přetrpět čtyři roky. Každý den jsem si procvičoval angličtinu, chci v budoucnu dál pracovat s jazykem, nebo si najít zaměstnání v zahraničí.“

Zuzana D. měla ve čtvrtek odpoledne za sebou přijímací pohovor na jednom z pražských gymnázií se silným portfoliem výuky cizích jazyků. Doufá, že se dostane právě sem, nešetří na úsměvu a optimismu. „Byla jsem nervózní. Hodně nervózní. Ale pánové byli moc milí, byla jsem díky nim pak v pohodě. Mám vyhlédnuté i jiné školy. Chtěla bych studovat práva a zajímám se o cestování, takže se mi tady líbí humanitní zaměření a důraz na cizí jazyky.“

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Přes tisíc zájemců, ale jen 12 židlí ve třídě. Pomalu to vzdávám, říkají uchazeči o studium

Patnáctiletá Martina z Prahy 5 to má přesně naopak. Boj o místo na dobré škole ve své hlavě pomalu vzdává, i přes upřímnou podporu ze strany rodiny. „Popravdě nevěřím, že mě přijmou. Známky nemám špatné, jsem jedničkářka, občas si urvu nějakou dvojku. Mám za sebou i nějaké soutěže a dobrá umístění, ale chápu, že míst je málo a uchazečů naopak strašně moc. Každý den procházím stránky škol, jestli náhodou nevyhlásí druhé kolo přijímacích zkoušek, ale přijde mi to jako marný boj. Samozřejmě se bojím, co se mnou bude, měla jsem trošku jiné ambice. Příbuzní mi fandí. Vím, že pro mě chtějí to nejlepší. Rodiče a teta se strýcem mi říkali, ať si z toho nedělám příliš velkou hlavu, že nedostatek míst na školách není moje vina. A že pokud se nedostanu na gymnázium, tak to neznamená žádný konec světa ani kariéry. Tak se na to snažím myslet, ale je to samozřejmě těžké, je to hodně stresu.“

KOMENTÁŘ: Hořká komedie o nedostatku míst na školách. Aktéři hází vinu jeden na druhého

Vzdělávací systém v Česku zaspal a doplatily na to silné ročníky, ve kterých měli dokonce i premianti problém dostat se na střední školu kvůli nedostatečným kapacitám. Kdo za to ale může, když demografické údaje před touto situací dlouhodobě varovaly? Jednotliví politici, kteří s tím mohli v minulosti něco udělat, hází vinu jeden na druhého. Kdyby to nebylo celé ve výsledku smutné, mohlo by to působit jako absurdní drama z pera Václava Havla.

Jan P. přišel na pohovor do pražského gymnázia společně se svou matkou. Poslal různými směry 12 přihlášek. „Pohovor probíhal v pořádku. Zeptali se mě, z jaké školy přicházím, na jaké školy jsem se hlásil v prvním kole nebo kde se vidím za 10 let. Ptali se krátce i ve španělštině.“

Ani jeho matka nelenila. Pomáhala mu jak s přípravami, tak s hledáním alternativ. „Přihlásili jsme Jeníka na kurzy, investovali jsme do toho 30 tisíc. Původně jsme chtěli dát dvě gymnázia, ale pak jsme si řekli, že radši ne – že je to risk. Zvolili jsme nakonec jako druhou školu technické lyceum. Stejně to nevyšlo. Loni by se tam dostal, letos je to bohužel mimo mísu. Se vším jsme kalkulovali. O silném ročníku se ví 15 let, už ve školkách byl problém. Nechalo se to vyhnít.“

Čerstvou zkušenost s přijímacím pohovorem měla i Barbora. Optimistická příliš není. „Byla jsem ve stresu, to asi každý. Ale brala jsem to tak, že nemám co ztratit. Byli na mě každopádně milí. Jen jsem si prošla otázky k pohovoru a nechala jsem tomu volný průběh. Už jsem podala přihlášky na více škol, budu čekat, jak to dopadne. Podávala jsem si odvolání u škol z prvního kola, ale skončila jsem hodně pod čarou. Tam je to bez šance.“

Markovi se v prvním kole přijímacích zkoušek rozplynul sen o studiu pedagogiky. Bojuje ale dál – na 1. Slovanském gymnáziu. „Byl jsem trošku nervózní, ale myslím, že jsem řekl vše, co jsem chtěl říct. Žádný zádrhel tam nebyl. Zkoušející u pohovoru byli super. Teď už hledám pomalu jakoukoliv školu, ale když jsem se koukal na tuto, tak sem bych chtěl. Kdybych se náhodou nikam nedostal, buď bych rok strávil doma – bohužel – a připravoval bych se pořádně na další přijímací zkoušky. Ale samozřejmě chci na nějakou školu. Rád bych se zaměřil na učitelství, původně jsem se hlásil na střední pedagogickou. Ještě čekám, jak dopadne odvolání.“

Petr B. by se rád chytil školy, která ukončuje studium maturitou. Jiný speciální plán nemá. „Na pohovor jsem se nepřipravoval, už jsem absolvoval první kolo přijímacích zkoušek. Věděl jsem tedy, do čeho jdu. Hlásil jsem se na gymnázia, ale nevyšlo to. Přinejhorším bych rád šel alespoň na nějakou školu, která končí maturitou. Chtěl bych pokračovat na univerzitu. Nějaký speciální plán nemám, chci zkusit co nejvíce škol.“

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Delší povinná docházka i jiné přijímačky na střední. Bek vyjmenoval, co chce ve školství změnit

Vojtěch K. ovládá hned několik cizích jazyků, proto se hlásil na specializovaná gymnázia. A narazil. „Jsem strašně zklamaný. Snažím se na to nemyslet. Rodiče byli zvyklí na to, že mám dobré studijní výsledky. Počítali s tím, že se bez problému dostanu na specializované gymnázium. Ale nakonec to nevyšlo na ani jednom, konkurence byla velká. Neflákal jsem nic, mám za sebou i přípravné kurzy. Četl jsem na internetu, že v tom nejsem sám, takže chápu, jak se cítí všichni v podobné situaci. To nejde lidem na Facebooku vysvětlit, nepochopí to. Samozřejmě jsem se odvolal, ale to samé udělalo několik stovek studentů. Chtěl jsem na školu se zaměřením na cizí jazyky, sám mluvím anglicky, polsky a španělsky.“

Část ředitelů bere vyšší plat než poslanci, řekl Bek. Mají se za to stydět? opáčil Středula

Prodloužit školní docházku a dát větší prostor všeobecnému vzdělání na středních školách. Ministr školství Mikuláš Bek (STAN) nastínil v pátek na sjezdu Českomoravského odborového svazu pracovníků školství priority v resortu. Odboráře také pobavil výrokem, že ředitelé některých středních škol pobírají vyšší plat než poslanci. Toto tvrzení ale zkritizoval šéf odborů Josef Středula.

Naproti tomu Patrik V. si z přijímacích zkoušek nedělá příliš těžkou hlavu. Nebo spíš vůbec nic. „Moc to neřeším, nějak to dopadne. Přiznám se, že víc mě zajímá spíše vysoká škola, podle mě až tam se rozhoduje o tom, co bych mohl v budoucnosti dělat. Když to nevyjde tady, nepod*lám se z toho. Rodiče vědí, že jsem schopný se případně vzdělávat i mimo školu, takže kam se dostanu, tam se dostanu. Zajímám se hodně o fyziku a matematiku, o volném čase se věnuju programování jednoduchých aplikací a grafice. Upřímně se o sebe moc nebojím, ale soucítím se všemi, kteří to mají jinak. Já jsem flegmatik. Furt lepší než škola života, haha.“

O poznání těžší hlavu má Veronika P., která chtěla na stejné škole skončit společně s dalšími kamarádkami. Každá z nich bude nakonec někde jinde. „Upřímně jsem z té situace trošku zoufalá. Z druhého kola přijímaček mám dobrý pocit, ale to už nic neznamená. Dobrý pocit jsem měla i z prvního, a tam jsem opakovaně skončila pod čarou. Rodiče mě uklidňují, že se jinde určitě najde místo, ale některé školy ani nevyhlásily další pokus. Takže panikařím, kde skončím. Kamarádky to samé. Všechny jsme chodily na olympiády, potkávaly jsme se na matematických klokanech. Jedna se dostala v prvním kole na vybranou školu, kam jsme chtěly všechny tři, teď budeme každá jinde. To mě mrzí asi nejvíc.“

Neveselým obdobím si prochází i Karolína K., kterou mrzí, že se kvůli ní trápí rodiče. Výsledek prvního kola jí sebral elán. „Před prvním kole se mi špatně spalo. Teď spím, ale jsem demotivovaná. Možná nejsem úplná premiantka, ale zároveň nejsem vyloženě průs*rářka, známky mám nadprůměrné. Rodiče jsou z prvního kola přijímaček samozřejmě smutní, ale podporují mě a pomáhají mi s hledáním vhodné školy. Mrzí mě to, zaplatili mi kurzy a stejně to nevyšlo. Desítky tisíc korun v pytli, ale říkají mi, že to i tak stálo za to, ať nejsem smutná.“

Zklamání vyjádřil rovněž Karel P., jehož plán je jednoduše najít jakoukoliv školu. Nebo zmizet mimo Českou republiku. Jazykově na to podle svých slov má. „V prvním kole jsem byl strašně frustrovaný, že ani jedna z vybraných škol nevyšla. Teď mi to je už fuk, vzdal jsem ten boj o co nejlepší školu a půjdu tam, kde je prostě místo a kde to nebude úplně marný. A když bude možnost studovat v zahraničí, tak tím líp. Český systém selhal, ve třídě i doma jsme už v lednu řešili, že budou kapacity problém. Četli jsme, že nikdo se k řešení nehlásí nebo hází vinu jeden na druhého. To je fakt zklamání.“

Tagy: