Šonku čeká návrat závodů i monstrózního přetížení: Ze 14,6 G jsem byl nadšený

Závodění v obrovské rychlosti těsně nad zemí v ikonických kulisách by mělo být začátkem roku 2022 zpět. Za takzvanou formulí 1 ve vzduchu už ale nebude stát společnost Red Bull, vyrábějící energetické nápoje. Žezlo hlavního mecenáše přebírá hongkongský podnikatel Michael Leung. Seriál nově ponese název World Championship Air Race.

Martin Šonka, vítěz Red Bull Air Race za sezonu 2018, tak bude moct vyparkovat závodní speciál z hangáru. Za poslední takřka dva roky si s ním moc neužil.

„Nejsem z toho nadšen, nemohu se dočkat, až s letadlem opět vyletím mezi pylony,“ uvedl v Novém dni. I když se závody měl utrum, ráno stále přemýšlel a přemýšlí, s jakým strojem se podívá do vzduchu. „Letadel, s kterými můžu letět, je naštěstí více. Buďto zalétávám stroje v Otrokovicích u jednoho českého výrobce, nebo učím v Pardubicích mladé vojáky létat. Případně trénuji akrobacii. Není to tak, že bych seděl a doufal, že se vznesu,“ přibližuje pilot s dovětkem: „Závodního speciálu se každopádně dočkat nemůžu.“

Pilot Kopfstein: Návrat Air Race je blízko. Letadla bych neprodal, jsou má rodina

Sport

Seriál Formule 1 umístěný nad zem. Tak se často mluvilo o závodech Red Bull Air Race, při nichž piloti se svými letadly „parkují“ mezi pylony při rychlosti skoro 400 km/h. Součástí úzké skupiny krotitelů divokých strojů byl i Petr Kopfstein. „To bylo to nejlepší, co mě v profesním životě mohlo potkat,“ řekl. Minulý čas je na místě, protože po 16 letech show loni vinou údajného malého zájmu utichla. Zbavovat se závodního speciálu by však byla chyba. Dvaačtyřicetiletý Kopfstein v rozhovoru pro CNN Prima NEWS mluví o blížícím se návratu obdoby Air Race i o tom, co všechno zažívá člověk při působení obřích sil, které ho tlačí do sedadla.

Konec Red Bull Air Race byl dopředu avizovaný. Nepřemýšlel Šonka v určitý moment o tom, že by se vrhl na dráhu dopravního pilota? „Naštěstí jsem o tom neuvažoval, protože teď bych byl zřejmě bez práce. Situace je opravdu špatná, nejen pro piloty, ale i pro další personál. A popravdě mě to ani nikdy nelákalo. Vždycky mě bavilo se s letadlem převracet ve vzduchu a létat hlavou dolů. To s dopravním letadlem nejde. Respektive jde, ale úplně by vás za to nepochválili,“ usmíval se 43letý Šonka.

Teď se těší na comeback kličkování mezi nafukovacími kužely, byť zatím ještě není vše kompletně doklepnuté. „Organizátor ještě oficiálně nezveřejnil jména týmů a pilotů, kteří tam budou závodit. Doufám, vnitřně s tím počítám. Nic ještě není finálně potvrzeno, ale vypadá to nadějně. Čekáme, že to přijde v nebližší době. Snad by se mělo příští rok závodit.“

Formát by měl zůstat prakticky identický jako v případě předchůdce. Jen se bude mezi pylony pohybovat méně letadel. „V hlavní kategorii, která už se nebude jmenovat Masterclass, jich bude 12, ne 14. Kvůli tomu jsme trochu nervózní, každopádně uvidíme, může přijít ještě nějaká jiná obměna. Samotný závod se víceméně nemění,“ prozrazuje Šonka.

Přestáváte vidět barevně, pak ztratíte vědomí

Pokud se opravdu bude závodit, čeká na něj i další muže v kokpitu pro běžného smrtelníka nepochopitelné přetížení. Piloti musí manévrovat kniplem, ačkoliv na ně tlačí síla, která se rovná až dvanáctinásobku jejich váhy. Někdy i více. Jednou český zástupce zažil i 14,6 G.

„Já byl nadšený, protože jsem se až divil, jak rychle se letadlo otočilo čelem vzad. Ale bohužel to bylo v tréninku na Red Bull Air Race, kde je horní hranice stanovená na 12 G. A z hlediska toho, co to dělá s vaším tělem, nezáleží tolik na absolutní hodnotě, ale spíše na době, po kterou zažíváte přetížení. Jelikož jsem se otočil rychle, tělo si s tím poradilo celkem dobře. Trénované tělo si s tím poradí,“ uvedl Šonka.

Problém může nastat ve chvíli, kdy se pilot ocitne v zajetí ohromných G sil na delší dobu. „Pokud by to trvalo déle, zcela jednoznačně dochází k odkrvení horní části těla a hrozí ztráta periferního vidění, pak také vidění jako takového. Přestáváte vidět barevně, máte před očima jen šedé odstíny. V případě, že by to pokračovalo ještě dál, může přijít úplná ztráta vědomí, což zkušený letec nikdy nedopustí.“ Při takzvaném záporném přetížení se naopak hrne všechna krev do hlavy. „Tam nehrozí, že ztratíte vědomí, ale je to velmi nepříjemné, protože máte pocit, že vám praskne hlava. V tomto případě bych 14,6 G opravdu zažít nechtěl,“ dodal vicemistr světa v akrobacii.

Raketoplán? Bylo by to krásné

Za svůj život už Šonka pilotoval leccos. Od bezmotorových větroňů až po stroje, které dokáží letět rychlostí přes 2 000 kilometrů za hodinu. Stále ale má svá vysněná letadla, ke kterým se nedostal.

„Takových letadel je mraky. Už teď mám štěstí, že spousta letadel, s nimiž lítám, byla dříve mými vysněnými. Mluvím o akrobatických speciálech. Nic obratnějšího ve vzduchu není. Měl jsem také možnost v armádě létat s dvoumachovou stíhačkou (takovou, která dosáhne dvojnásobné rychlosti zvuku, pozn. red.). Tím jsem si splnil dětský sen,“ mluví o letounu JAS-39 Gripen. „Ale stále mi ještě chybí raketoplán nebo historická letadla, stíhačky ze druhé světové války, což je pro každého příznivce letectví sen.“

V kontextu raketoplánu je třeba zmínit, že rozhovor se Šonkou proběhl 12. dubna, tedy na 60leté výročí přelomového letu Jurije Gagarina do vesmíru. „Moje maminka má v tento den narozeniny a také mi to odmala připomíná, že se narodila na stejné datum, byť jiný rok, kdy Gagarin letěl do vesmíru,“ podotkl český pilot, který by se minimálně ve svých touhách rád vydal do kosmu.

„Bylo by to krásné, je to jeden z nesplněných snů. A asi těžko splnitelný. Otázka je, jak by to probíhalo. Na základě propracovaných autonomních systémů už se ani nedá říct, že by s raketoplány létali piloti. A země, které vyvíjejí tyto systémy, mají dost svých lidí, kdy nemusí řešit jazykovou bariéru a podobné věci.“