Belmondo představoval svobodomyslnost, odvahu a bezprostřední radost ze života
Odchod Jeana-Paula Belmonda znamená konec jedné éry, která představovala především svobodomyslnost, odvahu a bezprostřední radost ze života, a to jak ve filmu, tak i mimo něj. Snímky, které tento velikán francouzské kinematografie natočil, by dnes vznikly už jen velmi těžko, uvedl historik Martin Kovář ve vysílání CNN Prima NEWS.
Jedním z neoblíbenějších a nejbláznivějších belmondových snímků je Zvíře z roku 1977. Film o neschopném herci a jeho všehoschopném dublérovi je nabitý humornými scénami, které si bez zábran dělají legraci naprosto ze všeho.
„Málokomu prošlo ve Francii to, co jemu. Ale myslím, že dnes by si na něm zdivočelí aktivisté a nejenom oni pěkně smlsli,“ uvedl historik Kovář.
Belmondo ale zdaleka nebyl jen úžasným komikem a svalnatým kaskadérem. Svou hvězdnou kariéru začal v šedesátých letech, v dobách tzv. francouzské nové vlny, v experimentálních filmech vysoké umělecké hodnoty. Průlom znamenal film Jeana-Luca Godarda U konce s dechem z roku 1960. Od té doby šel z filmu do filmu.
„Belmondo byl prostě svůj. Představoval mužství ve své nejryzejší podobě. Byl ztělesněním odvahy a poctivosti, které nemusel hrát, protože tyto hodnoty ve svém životě sám vyznával,“ řekl o známém herci francouzský režisér Claude Lelouch.
Sám o sobě přitom Belmondo mluvil nerad. Nabídky filmařů na memoáry odmítal. Udělal jen jednu výjimku, když ho o vzpomínkový film požádal jeho syn Paul. Svůj dobrodružný život a bohatou filmovou kariéru v něm tehdy dvaaosmdesátiletý Belmondo shrnul do dvou krátkých vět: „Bylo to dobrodružství. Bylo to krásné dobrodružství!“
