Sport jen pro bohaté. Jansta tepe stát za nečinnost, volá po speciálním ministrovi

K mylnému dojmu, že to s českým sportem není tak zlé, svádí individuální úspěchy na vrcholové scéně. V poslední době třeba zlato kanoisty Martina Fuksy, kompletní medailová sbírka lezce Adama Ondry, senzační bronz oštěpařské veteránky Barbory Špotákové nebo stříbro jejího kolegy Jakuba Vadlejcha. To vše na mistrovství Evropy v Mnichově.

Jenže to je jen špička ledovce vyčnívající nad hladinu. To, co se skrývá pod ní, není tak krásné a obdivuhodné. Spíše katastrofální.

„Je to ještě horší. Sbíhají se dvě věci dohromady. Jednu představuje energetická krize, druhou dlouhodobé podfinancování českého sportu,“ vykládal v pořadu Nový den na CNN Prima NEWS Miroslav Jansta, předseda ČSU i České basketbalové federace. „Ten je na okraji zájmu, i když představitelé dělají různé proklamace, vyprávějí, jak podporují mládež. Ale ono se to neděje. Vždy se přijme nějaký krásný program, ale nevyhodnotí se, jestli byl splněn. A kdyby se program vyhodnotil, žádná opatření nebudou přijata,“ pokračoval s tím, že on a jeho okolí na problematiku upozorňuje přes 10 let.

Stát zneužívá nadšení

Aktuální okolnosti nahrávají tomu, že se mnoho sportovních organizací ocitá na pokraji existence. V nouzi zavádějí kroky, které nepovedou k tomu, aby sportovalo více dětí. „Vážím si toho, že kluby s námi komunikují, situace pro ně není jednoduchá. Vezměte si, že to často dělají lidé, kteří za to nejsou finančně odměněni. Dělají to stále osoby s nadšením a stát toto nadšení zneužívá. Spoléhá na to, že to lidé budou dělat pořád, ale tato generace končí. Mladí už nemají takový zájem, nebyli k tomu vychováváni. Snad už se něco stane,“ doufá Jansta.

A dál tepal nefunkční systém, který se neřídí heslem „ve zdravém těle zdravý duch“. „Nejde tolik o vrcholový fotbal, hokej, volejbal, basketbal. Potřebujeme pozvednout sport ve školách – masový sport. Ten se ztrácí. Ztrácí se vnímání sportu jako součásti zdravého životního stylu. Podle našich statistik je kolem dvou milionů aktivních sportovců. Podnikají, pracují, odvádějí daně. Co jim dává stát, aby mohli pořádně sportovat? Jsou sportoviště na úrovni 21. století?“

O tristním stavu vypovídá podle Jansty v minulém týdnu zahájený průzkum, do kterého se za krátký čas zapojilo 100 klubů využívajících vnitřní sportoviště. „Hned šedesáti z nich prudce narůstají náklady tak, že je nejsou schopné pokrýt. Proto 70 procent ze zmiňovaných 60 klubů zvažuje, že sníží teplotu sportovišť tak, že bude na hraně, aby se tam vůbec dalo sportovat. A 80 procent chce zvýšit příspěvky, což je začarovaný kruh. Sport se tím stává záležitostí pro vyšší střední třídu a pro bohatší. Jak mohou sociálně slabší rodiny utáhnout chod domácnosti a zároveň podporovat děti?“ kritizoval Jansta.

Postěžoval si také na těžkosti posledního období, které na sportoviště dopadaly. „Co se zavřelo, když byla pandemie? Tělocvičny. Byla tu migrační vlna z Ukrajiny a kam se dávali v první řadě uprchlíci? Do tělocvičen a na sportoviště. Vždy stát sportoviště využije. Přitom kdo dělá reklamu českému státu? Sport.“

Šéf ČSU si stěžuje i na to, že česká vláda nemá vyčleněnou jednu osobu, která by se starala jen o sport a hájila jeho zájmy. Národní sportovní agentura se podle něj zatím příliš neosvědčila. „Nemáme odvážného politika, který by se za sport rval každý den. My na to jako představitelé spolku můžeme jen upozorňovat. Což je únavné a smutné.“

Proto už v roce 2014 se svými kolegy zpracoval plán, jak by mohlo fungovat ministerstvo sportu. „Akorát, když ho někomu předložíme, skončí někde ve skrumáži papírů. Je to o politické odvaze sport podpořit. Nic zásadního se ale neděje. Potřebujeme svého ministra, představitele státní správy, který by za sport nesl zodpovědnost a měl by ve vládě autoritu,“ uzavřel.