Pomoc lze každému zvířeti, nemusíte se bát
Holubi patří ke koloritu snad každého města na světě. A není divu – navzdory běžným představám totiž nejde o divoká zvířata, nýbrž o zdivočelé potomky domestikovaných holubů. Ve městě i mimo něj na ně ale číhá spousta nástrah a mnohdy potřebují naši pomoc.
Stěžejním bodem každé záchrany zvířete by mělo být umožnit mu návrat do přírody. Proto je důležité, aby se zranění jedinci dostali co nejdříve do rukou odborníků.
Jací holubi potřebují naši pomoc?
Pokud holub nemůže létat, je viditelně zraněný či apatický, bez pomoci lidí se neobejde. To platí i pro holuby, kteří jsou zamotaní do provázků, igelitů či vlasů.
Zlomeniny se holubům hojí špatně. Zdroj: Holubí srdce
Jak holuba chytit?
„Pokud najdete zraněného holuba, vezměte ho do rukou a uložte do krabice či přepravky vyložené měkkou látkou či papírovými ubrousky. Nemusíte se bát – holub neublíží vám a ani vy jemu,“ vysvětluje se smíchem Vendula Jandorová z Azylové farmy Jarikhanda, jejíž součástí je i první holubí azyl u nás – Holubí srdce.
„Holubi nekoušou a jsou neškodní. Někteří z nich v panice mohou zobnout – ale jejich zobáky jsou měkké a zobnutí nebolí,“ doplňuje a dodává, že na místě nejsou ani obavy z případného přenosu chorob. „Prostě si pak umyjte ruce. Je totiž mnohem pravděpodobnější, že do vás udeří blesk, než že se něčím nakazíte od holuba,“ ujasňuje.
Krabice, zrní, voda - to mnohdy k záchraně stačí. Zdroj: Holubí srdce
Zdivočelí domestikovaní
Pokud je holub těžce zraněný či krotký, chytnete ho snadno. Jemně ho uchopte seshora a oběma rukama obejměte obě křídla a záda. Holuba přeneste do bezpečí a kontaktujte třeba právě Holubí srdce. „Holubi, které běžně potkáváme ve městech, jsou totiž sice zdivočelí, ale domestikovaní. A záchranné stanice tak nejsou povinny se o ně postarat,“ vysvětluje situaci holubů Vendula Jandorová. To ale neplatí o holubech hřivnáčích či hrdličkách – jakožto divoká zvířata patří v případě nouze do péče záchranných stanic.
První český holubí azyl se stará o nemocné i hendikepované ptáky
Všechno začalo úplnou náhodou. Na azylovou farmu Jarikhanda se dovolala paní s prosbou o pomoc. Jenže tentokrát nešlo o zástupce hospodářských zvířat, kterým se na farmě věnují. Jednalo se o holuba Olivera se zlomeným křídlem, ze kterého se později vyklubala Olinka. A tak se začala psát cesta Venduly Hlavové k azylu Holubí srdce.
Pomoc často potřebují i vyčerpaní poštovní holubi. Zdroj: Holubí srdce
Často si potřebují jen odpočinout
I přesto však počítejte spíše s tím, že následná péče o holubího maroda spočine na vás. „Bohužel není v našich silách sjezdit celou republiku kvůli každému holubovi. Proto jsme vždy rádi, pokud se jich zachránci ujmou sami a nenechají je trpět na ulici,“ osvětluje situaci Jandorová a dodává: „Třeba takoví pošťáci, pokud nejsou zranění, si potřebují jen odpočinout – takže stačí jim poskytnout vodu a zrní a po pár dnech či týdnech jsou zase fit. Na druhou stranu zlomeniny je potřeba řešit co nejdřív. Ve chvíli, kdy je zraněný holub nalezen, bývá často už pozdě a stejně to končí trvalým postižením.“
Holoubata s chmýřím se bez pomoci lidí neobejdou. Zdroj: Holubí srdce
Trvale handicapovaní dožívají v azylu
Ne každý zraněný holub se však může vrátit zpět na svobodu. Právě o ně pak v Holubím srdci pečují v zajetí. „Aktuálně se staráme o zhruba 80 holubů, které nemůžeme vypustit – někteří mají zlomená křídla nebo třeba přišli o oko, což by pro ně ve volné přírodě bylo příliš velkým rizikem,“ popisuje Vendula Jandorová. Celkem se tak počet holubů v azylu pohybuje okolo stovky. „U nás žijí v podstatě stejně jako ve městě – jen s tím rozdílem, že mají pořád co jíst a jsou v bezpečí. Většina si tu i najde partnera, jsou spokojení.“
Na holuby, které již nelze vypustit, čeká společnost ve voliérách. Zdroj: Holubí srdce
Holoubata potřebují pomoc člověka
Zvláštní kategorii představují holoubata, kterými se v Holubím srdci zabývají nejen na jaře, ale po celý rok. „Mláďata se žlutým chmýřím potřebují pomoc vždy! Pokud není možno je vrátit zpět do hnízda, je třeba, aby se o ně postaral člověk. Někdy potřebují ještě dokrmovat, jindy jim stačí opět zrní, voda a klid, než se naučí létat.“ Taková mláďata se pak vracejí zpět do měst.
Šňůrkáči
„Šňůrkáči je výraz pro holuby, kteří mají okolo nohou ovázané provázky. Nejčastěji se zamotají do lidských vlasů, protože hledají potravu na zemi. Může se to zdát banální, ale dost často jim nohu nebo prsty vlasy zaškrtí natolik, že o ně přijdou. Pokud uvidíte holuba, který má „něco“ okolo nohou, zkuste ho chytit a provázků ho zbavit. Ideální je mít s sebou vždy slunečnicová semínka, na která stoprocentně přiletí, a manikúrní nůžky na odstřižení. Pokud jsou provázky již zarostlé a nejdou odstřihnout, dopravte ho do nejbližší záchranné stanice. V Praze je možné kontaktovat i zvířecí záchranku: Pražská zvířecí záchranka vyjíždí expresně na pomoc divokým zvířatům v Praze a Praze-západ, 774 155 185 – NONSTOP.
Jak moc se můžou pařátky zamotat... Jeden z nejhorších případů, co jsme kdy viděli byl dnešní holub ze Synkáče, kterého...
Posted by Záchrana zvířat v Praze on Friday, September 1, 2023
Městské holubníky jako kompromis
Dnešní „pouliční“ holub nese jméno holub domácí. Jeho předkem je však holub skalní. To v sobě nezapře. Není jeho chyba, že žije ve městě. Člověkem domestikovaný tvor, který se dokázal přizpůsobit betonové džungli, se nyní snaží pouze přežít. Cílem by nemělo být jej vyhubit či vypudit. On nemá kam jít. Cílem je dát holubovi domov, o který jsme ho my lidé svým konáním připravili. Domovem pro holuba může být jedině městský holubník. Holub v něm bude trávit 80 % svého času a naše ulice budou čisté. Navíc se jejich vajíčka mění za atrapy a tak dochází ke snižování holubí populace humánní cestou.
První holubník
První holubník se otevřel v květnu 2023 na půdě Gymnázia Mikuláše Koperníka v Bílovci. Holubník má nyní kapacitu pro 100 jedinců (50 budníků neboli hnízdních polic) a dalších 25 budníků instalujeme později, takže počítáme s celkovou kapacitou až pro 150 holubů. Odhadujeme, že tento počet se jich pohybuje v okolí.
Takto krásně a spořádaně to vypadá v holubníku v Bílovci. Zdroj: Městské holubníky
„Mám přehled o jeho fungování, jezdím tam každý týden. Jelikož jsme otevřeli na začátku léta, holubi v okolí už hnízdí, a proces tedy nějakou dobu potrvá. Máme ale v holubníku již první pár, který zahnízdil, necháváme je vyvést mladé, aby si v holubníku zvykli,“ říká Míša Klimšová, která má projekt Městské holubníky na starost. A dodává: „V holubníku kontrolujeme zdravotní stav holubů, udržujeme čistotu a pravidelně vyměňujeme vejce za atrapy. V Bílovci náš pár nejdříve úspěšně vyvedl mladé, při další snůšce jsme vejce již měnili.“
Cílem je vybudovat síť holubníků pro celou ČR, jak půdních – jednoduchých a praktických –, tak věžových, které budou tvořit také moderní a dekorativní prvek ve veřejném prostranství.
Pomoci můžete i příspěvky na fungování holubích azylů:
Azylová farma Jarikhanda, z. s., Holubí srdce
A také správným krmením holubů:
Co je nejlepší bašta?
HOLUBÍ SMĚS (pšenice, kukuřice, hrách, čirok, proso atd.) – lze ji objednat na internetu ve velkém pytli.
PŠENICE – pokud krmíte „jednodruhově“, je ideální – sehnat se dá i 50kg pytel v obchodech pro koně či přímo od zemědělců.
OVESNÉ VLOČKY či VAŘENÁ NESOLENÁ RÝŽE – levnější varianta z kuchyně.
VODA – všichni ptáci potřebují vodu.
SLUNEČNICE – všichni ji milují, ale jde o olejnaté, velice mastné semeno a při dlouhodobém požívání mohou přijít zdravotní komplikace (nejčastěji s játry), takže slunečnici pouze jako mlsku či doplněk.