Poslanec a lídr koalice Spolu ve Středočeském kraji Jan Skopeček Zdroj: Profimedia.cz
Na důchody nebude – a kdo tvrdí opak, lže. V rozhovoru pro CNN Prima NEWS to prohlásil poslanec ODS a lídr koalice Spolu ve Středočeském kraji Jan Skopeček, který je zároveň ekonomickým odborníkem strany. Podle Skopečka je jedinou cestou z důchodové pasti motivace lidí k tomu, aby si více spořili. Kolik a komu doporučuje spořit a co z návrhu ministryně práce a sociálních věcí Jany Maláčové považuje za rozumné?
Pane poslanče, jste jedním ze stranických odborníků na finanční situaci v Česku. Jedním z největších problémů, který se nepodařilo současné vládě vyřešit, je penzijní reforma. Souhlasíte s návrhem, který předložila do Sněmovny ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová (ČSSD)? Návrh počítá s rozdělením na minimální důchod pro všechny, zásluhovou část podle odpracovaných let a odvedených peněz plus výchovný a spořicí pilíř...
To, co představila paní ministryně, byl výsledek práce komise, které jsme se také účastnili. Není to ale penzijní reforma, jde pouze o změnu parametrických systémů. To základní, co je problémem penzijního systému v ČR, je finanční neudržitelnost. Tu návrh ministryně Maláčové neřeší. Hlavní otázkou, kterou si musíme zodpovědět, je, kde na to vzít peníze.
Takže nesouhlasíte s ničím z toho, s čím přišla?
S některými prvky, jako je třeba zavedení minimálního zaručeného důchodu a zásluhové složky důchodu, souhlasíme, ale jde o jeden kamínek do celé mozaiky potřebných změn. Ministryně Maláčová přišla obrazně s pár kamínky, ale ne s reformou. O reformu půjde až ve chvíli, kdy se zajistí financování důchodů za 20 až 30 let, kdy bude mnohem více penzistů a mnohem méně ekonomicky aktivních lidí, kteří budou na penze přispívat. V té verzi, se kterou Maláčová přišla, jednotlivé prvky finanční nároky zvyšují.
Kde byste ty peníze vzali vy?
Je potřeba si především přiznat a dnešní mladší generaci nelhat, že si na penze nebudou muset více přispívat oni sami. Řešením je během produktivní části svého života na penzi více spořit a investovat, protože státní pokladna prostě nebude mít dost peněz na vyplácení zvlášť atraktivních penzí. Dělat, že na penze bude, a penzijní reformu odkládat, je vůči mladší generaci fakt šílený hazard.
To již dnes téměř každý dělá a spoří si. Nedělá to však prostřednictvím státu, ale skrze vlastní soukromé spoření. To přece není vaše řešení?
Ale pokud se podíváme na částky, které si dnes lidé prostřednictvím penzijního připojištění spoří, tak to není tolik, aby z toho mohli v důchodu vyžít. Je to mimo jiné proto, že penzijní fondy mají ze zákona povinnost garantovat tzv. kladnou nulu nebo pozitivní kladný výnos, a jsou tak limitovány v tom, aby šly i do rizikovějších finančních instrumentů, které v dlouhodobějším období garantují vyšší výnos. Dnes je penzijní spoření trochu „Popelkou“, protože díky konzervativnímu limitu ze strany státu nenabízí příliš velké možnosti a lidi ke spoření tolik nemotivuje snad kromě toho, že si mohou spoření odečítat z daní.
Stát na důchody mít nebude a ten, kdo to zamlžuje, dnešním třicátníkům a čtyřicátníkům jen lže a nechce sbírat negativní body za nepříjemné věty.
Takže co byste vy navrhoval nebo co byste vy nabídli?
Určitě bych rozšířil paletu možností, kam by lidé mohli odvádět část svých příjmů s cílem zajistit se na důchod. Určitě chceme, aby lidé v průběhu života mohli on-line vidět a kontrolovat, kolik si v průběhu života do státního pilíře zaplatili a jak velký mohou očekávat důchod. Stává se totiž, že celý život platili sociální pojištění a jsou poté překvapeni, že důchod není tak vysoký. Zpětná vazba je snad poté bude motivovat k tomu, aby si spořili více.
Takže řešení ODS je v tom, že se nemáme na stát spoléhat?
Takhle bych to neřekl, i když obecně platí, že bychom se měli více spoléhat na sebe než na stát. Stát musí zabezpečit jistý minimální důchod, který bude garantovaný. Ale určitě součástí penzijní reformy musí být přiznání si toho, že na penze si budou muset lidé v průběhu ekonomicky aktivního života šetřit více. Jestli vám bude někdo slibovat penzijní reformu ve stylu, že to stát zajistí, tak to není pravda. Aniž by se dramaticky zvedlo třeba sociální pojištění nebo jiné daně, tak to prostě nejde a ten, kdo to tvrdí, tak lže.
Jak by měl být vysoký zmíněný minimální garantovaný důchod třeba za 20 let?
Bavme se o nějakém začátku. Dnes je minimální důchod pod 10 tisíc a musí to být podle mě alespoň o něco vyšší, než je stávající minimální důchod.
Takže třeba 11 tisíc?
Nejde to takto říct, protože jde o jeden z parametrů celého penzijního systému a jeho reformy. Když třeba připustíme, že se bude prodlužovat věk odchodu do důchodu s tím, jak se budeme dožívat vyššího věku, tak si můžeme dovolit vyšší minimální důchod. Nebo si naopak řekneme, že nechceme posouvat věk odchodu do důchodu i když se budeme dožívat vyššího věku a pak musíme logicky někde ubrat. Třeba v tom, že základní důchod bude nižší. Na tom by se podle mě měla hledat shoda napříč politickým spektrem, aby se nestalo to, co se stalo po konci Nečasovy vlády, kdy došlo ke zrušení penzijní reformy. Toho se znovu dočkat nechci.
Říct dnes 11 nebo 10 není možné, když si nenastavíme základní parametry. Když si připustíme, že bude věk růst, můžeme si dovolit i 11 a naopak.
Špidla chválí Maláčovou: Má výrazné výsledky a je dobrá šéfka. Prozradil i svůj důchod
Jana Maláčová (ČSSD) má výrazné výsledky a je schopnou šéfkou. Tak hodnotí působení současné ministryně práce a sociálních věcí její kolega, expremiér a bývalý předseda strany Vladimír Špidla. V rozhovoru pro CNN Prima NEWS dále řekl, že aktuální důchodová reforma má podle něj šanci na úspěch. Prozradil i výši svého důchodu.
Hlavní zpráva ze strany ODS je taková, že si lidé musí přiznat a zvyknout si na to, že stát peníze mít nebude a budou si muset spořit více sami?
Změna penzijního systému se musí týkat jen těch, kteří mají dostatečný čas se na to připravit. To znamená těch, kteří jsou na startu nebo začátku pracovní kariéry. Nemůžeme udělat to, abychom dnešním důchodcům nebo těm, kteří jsou na konci ekonomické fáze života, řekli, že měníme systém, měli si více spořit apod. Musíme i tlakem na vyšší finanční gramotnost lidem vysvětlovat, že důchod není pojistná událost, náhoda nebo havárie, ale logické završení životního cyklu, že do něj pravděpodobně jednou odejdou a že se na něj musí sami více připravovat. Není to nic, s čím bych chtěl strašit, ale stát na důchody, pokud s tím nic neudělá, mít nebude a ten, kdo to zamlžuje, tak těm dnešním třicátníkům a čtyřicátníkům jen lže a nechce sbírat negativní body za nepříjemné věty.
Jediná cesta je, že stát řekne, že brutálně zvýší daně, aby měl peníze. A to my nechceme.
Není to nic, s čím bych chtěl strašit, ale stát na důchody, pokud s tím nic neudělá, mít nebude a ten, kdo to zamlžuje, dnešním třicátníkům a čtyřicátníkům jen lže a nechce sbírat negativní body za nepříjemné věty.
Takže nejde ani tak o to, jak peníze sehnat, ale umět lidem říct, že peníze prostě nebudou.
Stát bude v budoucnu platit poměrně velký objem důchodů stále. Nechci říct, že bude doba, kdy tu stát nebude platit důchody, protože jsou lidé, kteří si i třeba přes výzvu nikdy spořit nebudou a v rámci sociálního smíru potřebujeme, aby tito lidé jistou penzi od státu dostávali. Jen říkám, že za dvacet až třicet let tu bude mnohem větší počet seniorů a mnohem méně lidí, kteří na důchody seniorů budou moci vydělávat.
Tudíž si buď řekněme, že dramaticky víc zdaníme pracující, aby na důchody v relativně stejné úrovni bylo, nebo budeme muset mladým říct, že si musí spořit víc, protože stát peníze v takové míře prostě mít nebude. Je to velmi jednoduchá rovnice a kdo říká pravý opak, tak lže. Jediná cesta je, že stát řekne, že brutálně zvýší daně, aby měl na penze peníze, ale to já si nepřeji.
Kolik byste vy za sebe doporučil, aby si dnešní třicátníci měsíčně spořili?
Je to velmi individuální a záleží to i na finanční a majetkové situaci každého z nás. Jestli člověk ví, že je jeho rodina majetkově zabezpečená a že například může počítat na stáří s nemovitostí, která se v rodině dědí, tak tlak na to zajistit se na stáří asi nebude takový jako u toho, který takovou příležitost nemá. Říká se, že v ideálním případě bychom měli dát stranou alespoň 10 procent svých příjmů, ale nejde to nařídit plošně. Vezměte si, že někteří mají hypotéku. Taková rodina je zatížena splátkami a další spoření ve větším objemu asi neutáhne. Jednou ale až tu nemovitost splatí, tak bude mít volné ruce a bude mít zajištěné bydlení bez nákladů. I to je forma přípravy na život v penzi.
Připravit se na důchod bude prostě něco, s čím musí mladá generace počítat. Když vidím, jak stát hospodaří a jak je politická reprezentace neschopná udělat penzijní reformu, tak je jasné, že už dnes je systém v deficitu a že pravděpodobně nemohou od státu nic čekat a budu si spořit. Lidé nejsou hloupí, vidí to a tuší to.
