Zmínky o Česku baví i tchajwanské vesničany, říká Steinke. Země chystá megaprojekt v Brně

Od 19. července 2023 má Praha přímé spojení s tchajwanským hlavním městem. Osvědčilo se?

Přímá linka z Tchaj-peje do Prahy je výsledkem práce mnoha let a lidí. Ať už obou vlád, tak komerčního sektoru a také představitelů legislativy na obou stranách. Je velmi úspěšná, do konce října jsou všechny lety vyprodané, maximálně jsou volná jednotlivá místa, a dokonce společnost zvažuje zintenzivnění linky. Tudíž by nelétala dvakrát týdně, ale třeba třikrát.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Cestující v Londýně zažívají noční můru. Letiště zasáhl výpadek, chaos potrvá několik dnů

Kdo linku nejvíce využívá?

Nejvíce mladí Tchajwanci. Ale i čeští občané, a to jak turisté, tak i ti, kteří žijí na Tchaj-wanu. Těch není mnoho, víme asi o stovce, ale jsou to třeba čeští profesionálové, kteří tam pracují a mají rodiny. Je to samozřejmě velmi pohodlné, protože nemusí cestovat návaznými lety. Tímto spojem cestují také občané Koreje, Japonska, Filipín a Vietnamu.

Viděla jsem, že se sem podařilo dostat tchajwanské novináře, kteří linkou také letěli. Podívali se díky tomu do Česka, a mohli o nás napsat. Jaké je povědomí o České republice mezi Tchajwanci?

Tchajwanci nejenže o České republice vědí, ale mají ji velmi rádi. Když přijedu mimo hlavní město na venkov a řeknu, že jsem z České republiky, tak většinou nejen, že ti lidé vědí, kde Česká republika je, ale vykouzlí to na jejich tváři úsměv.

Co stojí za tak rozsáhlým povědomím o Česku mezi Tchajwanci?

Je to výsledek alespoň tří desítek let budování kontaktů. Naše osudy jsou trochu propojené. Oba celky, ať už Česko, nebo Tchaj-wan, si prošly autoritářským obdobím a také zhruba paralelně přechodem k demokracii. Současně budovaly demokratické instituce a povědomí o ochraně lidských práv. Úzce při tom spolupracovaly. Ačkoliv je mezi námi deset tisíc kilometrů, ČR a Tchaj-wan jsou si  blízcí. Pomáhají tomu i velké návštěvy. Poslední takovou byla cesta předsedkyně Poslanecké sněmovny ČR Markéty Pekarové Adamové a předsedy Senátu Miloše Vystrčila.

Má smysl pokračovat v oficiálních cestách na Tchaj-wan? Neprovokujeme tím Čínu?

My chceme s Tchaj-wanem vytvářet vztahy, které budou oboustranně prospěšné, a to především ve vědě, inovacích a výzkumu, obchodu, kultuře, mezilidských vztazích. K tomu, abychom tyto vztahy mohli budovat, rozšiřovat, kultivovat a vytvářet nové, jsou takové kontakty nezbytné. Nemyslím si, že by naše cesty na Tchaj-wan nějakým způsobem Čínu poškozovaly.

MOŽNÁ VÁM UNIKLO: Čína bojuje se záplavami

Jak se vůbec Tchaj-wan vyrovnává s pokrokem v oblasti umělé inteligence?

Tchaj-wan se s ním nemusí tolik vyrovnávat, protože se na informační a komunikační technologie zaměřuje už alespoň 30 až 40 let. Díky tomu, že to dělá systematicky a konzistentně, tak v tuto chvíli má naprosto unikátní postavení například v oblasti polovodičů. Nejdůležitější tchajwanská polovodičová firma je TSMC. To nejtěžší, jak jsem se naučil na Tchaj-wanu, je v životě polovodiče právě jeho výroba. Tchaj-wan je ochotný se o tuto výrobu podílet se světem. Firma TSMC např. nedávno oznámila, že postaví továrnu na čipy kousek od Drážďan.

A proč zrovna v Drážďanech?

Firma nestaví továrnu jen v Německu, ale také v USA nebo Japonsku. V Drážďanech proto, že své pobočky produkující čipy zasazuje tam, kde je pro ně největší trh. Rozsáhlý německý automobilový průmysl byl faktorem pro umístění továrny. Neméně důležitá byla i investiční pobídka německé vlády, která vložila více než pět miliard euro, a rozhodující byla i dostupnost vysoce kvalifikované pracovní síly.

Jaký význam to má pro nás?

Jde o to, že spolu s TSMC přijde do Drážďan mnoho menších tchajwanských firem, které budou fungovat jako součást dodavatelského řetězce. I tyto menší firmy jsou pro nás příležitostí.

Je to nějaký vzkaz od Tchaj-wanu, že se bude továrna stavit tak blízko nás?

Jestli je to přímý vzkaz, nevím. Je to obrovská příležitost a skvělá zpráva pro české firmy a také pro českou vědu a výzkum. V tuto chvíli finalizujeme jednání o něčem, čemu se pracovně říká megaprojekt. Je to komplexní projekt mezi ČR a Tchaj-wanem, který má několik oblastí, ale jeho leitmotivem jsou polovodiče a spolupráce v IT i komunikačních technologiích. Jednou ze součástí je vybudování společného česko-tchajwanského výzkumného polovodičového centra. Tento projekt se nyní finalizuje, měl by sídlit v Brně. Implementátorem na české straně je konsorcium prestižních českých univerzit, které se zabývají polovodiči. I výsledky činnosti tohoto centra mohou být přínosné pro továrnu v Drážďanech. Je to tedy další velká příležitost pro Česko.

Je fakt, že Taiwan v posledních letech zintenzivnil výstavby továren na čipy ve světě. Je to důkaz, že delokalizuje její výrobu mimo své území?

To bych neřekl. V Drážďanech se budou vyrábět smartčipy určitého kalibru. Mluví se o 12 nanometrech. Ty se běžně používají v automobilovém průmyslu nebo ve spotřebitelské elektronice. Co na Tchaj-wanu zůstává a velmi pravděpodobně zůstane, a o co se Tchaj-wan nebude chtít dělit s partnery, je produkce těch nejmenších a nejvyspělejších čipů. Mluvíme už o 1,5 nanometrech. To jsou čipy, které se používají ve velmi vyspělých systémech, zejména v komunikačních technologiích. Tchaj-wan si výrobu těchto nejcitlivějších a nejobtížnějších čipů nechává pro sebe, tomu se někdy říká křemíkový štít. Je to něco, co garantuje Tchaj-wanu onu nepostradatelnost a také částečně odrazuje od úvah o případném napadení.

Teď trochu odbočím a vydám se na Blízký východ. Střety mezi Izraelci a Palestinci jsou nějakým způsobem zobrazovány ve světových i českých médiích. Když se ale zeptáte Izraelců, jestli jsou období, kdy je útoků více nebo méně, řeknou vám, že intenzita je podobná a že tu frekvenci vlastně deformují média, která si reportování o jednotlivých útocích vybírají podle zajímavosti. Mohli bychom něco podobného říct i o čínských vojenských cvičeních, která někdy narušují citlivou zónu u Tchaj-wanu?

To je složitější. K rozsáhlejším vojenským manévrům Čínské lidové republiky v okolí Tchaj-wanu dochází v poslední době většinou v návaznosti na cesty či návštěvy mezi Tchaj-wanem a USA. Viděli jsme to s Nancy Pelosiovou v srpnu 2022 a naposledy po návštěvě prezidentského kandidát a viceprezidenta Williama Laie v USA před dvěma týdny. Manévry, ostré střelby, pohyby čínských vojenských letadel a vojenského námořnictva v okolí Tchaj-wanu však nemají přímý vliv běžný život Tchajwanců. Světová i tchajwanská média o tom píší, ale přelety a pohyby vojenských plavidel v tom citlivém prostoru jsou ještě poměrně daleko od tchajwanských břehů na to, aby to běžný Tchajwanec zaznamenal. Na druhou stranu je nelze bagatelizovat.

Jak často k takovým událostem dochází?

Pravdou je, že k těmto aktivitám dochází stále častěji.  Ačkoliv poslední srpnový incident nebyl tak intenzivní, jako když Tchaj-wan navštívila Nancy Pelosiová, nelze napětí mezi Čínskou lidovou republikou a Tchaj-wanem podceňovat. Mnohem citlivější a potenciálně stejně nebezpečné jsou kybernetické útoky, kterým Tchaj-wan čelí téměř dennodenně v obrovském množství. Nebo šíření dezinformací. To jsou věci, které se každodenního života Tchajwanců dotýkají mnohem citelněji.

Můžete být konkrétnější?

Použila jste paralelu s Izraelem. Pokud vůbec mohu takovou paralelu vyslovit, Tchajwanci si vypěstovali jakousi izraelskou mentalitu. Nenechávají svůj každodenní život paralyzovat všudypřítomnou hrozbou nebo strachem, že by se mohlo něco stát. Každodennost tím není zasažena. Co se týče kybernetických útoků a dezinformací, tak s nimi tchajwanské úřady a vláda a také neziskový sektor bojují. Mají velmi vtipné kampaně, které jsou vedeny proti šíření dezinformací. Většinou mají humorný podtext. Strategie se nazývá „Humor over rumor“. A funguje to.

Zintenzivnila se hrozba napadení Čínou v poslední době?

Nemyslím si. Mezi Tchaj-wanem a Čínou existuje napětí, a má různé formy. Současná tchajwanská vláda s čínskou vládou oficiálně nekomunikuje. Respektive čínská vláda oficiálně nekomunikuje se současnou tchajwanskou vládou. Opoziční kandidáti na Tchaj-wanu (příští rok budou volby, pozn. red.) by si přáli, kdyby ta komunikace mezi Pekingem a Tchaj-pejí byla alespoň nějaká. Někdy v médiích čtu, že Čína napadne Tchaj-wan v roce 2027. Já bych chtěl uvést na pravou mírou, že je to kvalifikovaný odhad toho, kdy armáda Čínské lidové republiky bude technicky a logisticky připravena k nějaké invazi. Experti hovoří o tom, že kdyby Čína chtěla napadnout Tchaj-wan, byla by to operace mnohem náročnější než třeba vylodění Spojenců v Normandii.

Je to reálné?

Hraje proti tomu mnoho faktorů. Tchajwanská úžina má něco mezi 130 až 180 kilometry: je to poměrně široký pás vody. Zároveň by k úspěšné invazi bylo potřeba až 400 tisíc mužů. Na to Čína připravená není. V roce 2027 možná bude, ale to je jen jedna část příběhu. Další otázkou je, jestli se to Číně vyplatí, jestli by neztratila víc, než získala. Čína je v tuto chvíli závislá na tchajwanských polovodičích. Snaží se výrobu čipů dohnat, ale ještě tam není. Další roli hraje tlak mezinárodního společenství. A ten je obrovský. EU v červnu přijala závěry Rady, kde se hovoří o tom, že je nepřijatelná jakákoliv jednostranná silová změna statusu quo, který existuje mezi Čínou a Tchaj-wanem. Mír a stabilita v Tchajwanské úžině je něco, co bychom si měli přát i v Evropě, protože ať je to teritorium vzdálené jakkoli, vzhledem k ekonomické propojenosti se nás týká.