Strach, nepochopení i zklamání ze systému. Proč se oběti znásilnění bojí chodit na policii?

„Proč neoznámila znásilnění hned na policii?“ Takovou otázku si pokládá řada lidí pokaždé, když se ve veřejném prostoru začne řešit případ domácího násilí či sexuálního zneužívání. Nejinak tomu je v kauze Dominika Feriho, který čelí obvinění ze dvou znásilnění a jednoho pokusu o něj. Bývalému politikovi za TOP 09 hrozí až deset let za mřížemi, pokud mu soud prokáže vinu.

Podle spoluzakladatelky iniciativy Pod svícnem Michaely Studené, která se snaží pomoci obětem nejen domácího násilí, ale většinou existuje více důvodů, proč se ženy či muži nakonec nevydají na policejní služebnu, aby problém nahlásili. Mnohdy totiž nenachází oporu ani u svého nejbližšího okolí.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Feriho výstup? Promiňte, ale je to k poblití, zuří Šípová. Kritika zní i od dalších politiků

„Měla jsem možnost být u několika výslechů a pro mě samotnou to bylo emocionálně velmi vyčerpávající. A to jsem jen poslouchala a neprožila si to. V případě domácího násilí se jedná o dlouhodobou aktivitu, kdy oběť vykazuje zpravidla silné znaky posttraumatického stresového syndromu. Velmi se zároveň oběti obávají reakcí okolí, že jim neuvěří, že je odsoudí. Toho okolí, které třeba jejich signály o pomoc ignorovalo,“ uvedla jeden z důvodů redakci CNN Prima NEWS.

Velkou roli sehrává i agresor, který se v oběti snaží vzbudit dojem, že je na všechno sama – třeba tím, že úmyslně omezuje její další sociální kontakty a ponižuje ji. „Vytváří iluzi, že je oběť blázen a nikdo (kromě agresora) ji nemá rád. A je jedno, o jaké se jedná pohlaví a zda jde o formu psychickou, fyzickou či sexualizovanou,“ pokračovala Studená.

„Často se setkáváme také s tím, že oběť je odhodlaná podat trestní oznámení, ale nějaká dobrá duše jí to vymluví. Třeba z rodiny nebo přímo na policii. Bohužel,“ konstatovala. Poslankyně za hnutí STAN Barbora Urbanová podotkla, že pro oběti je také v současném systému mnohem jednodušší zůstat zticha. To ovšem většinou nevede k řešení situace.

„A pak začne zanechávat stopy na duši sám systém. Vyptává se, málokdy příjemně. Co kdo měl na sobě, kolik měl sexuálních partnerů, jestli vypadá inteligentně. Výslechů je několik. To jsou všechno známé věci. Neustálé pochybnosti o tom, zda budou výkladu skutečností oběti lidé věřit, neustálá sekundární viktimizace – tedy zpochybňování nejen toho, jestli se to stalo, ale také toho, zda si za to nemohla oběť sama. Ne, na vině je vždycky násilník,“ přiblížila Urbanová problém redakci CNN Prima NEWS.

„Může to působit, že nevolat policii je jednodušší. Pokud mám mít ale prosbu já: udělejte to, prosím, kvůli jiným. Násilníci tohoto typu nemívají jen jednu oběť,“ apelovala na lidi, kteří se potýkají se zmíněnými strastmi.

Feri jmenuje oběti, aby je zastrašil

Samotný fakt, že Dominik Feri před začátkem soudního líčení sdělil médiím celé jméno jedné z dívek, která figuruje v již odložené kauze, je podle Studené jedna z forem zastrašování. „Nevíme, proč byl její případ odložen. A vytvářet dojem, že lhala, když šla s kůží v takto exponované kauze na trh, je velmi nebezpečný precedens,“ okomentovala spoluzakladatelka iniciativy Pod svícnem.

Podobnou optikou se na věc dívá i poslankyně Urbanová. „Obviněný má na rozdíl od obětí, které z principu nemohou komentovat celý proces, možnost mluvit. Bránit se. To je správně, chceme nezávislý a spravedlivý soud, nechť se brání. Ale pokud v těchto případech dochází ke jmenování některých obětí – i kdyby se jednalo o odložené případy – může to mít efekt na oběti, které se připravují na výpověď,“ varovala zákonodárkyně hnutí STAN.

Doplnila, že se další oběti sexuálních predátorů budou bát jmenování před zraky veřejnosti, jako se to stalo na chodbě plné novinářů a televizních kamer. Feriho chování označila za vysoce nemorální. „Zejména proto, že zmiňovanou slečnu mezitím nezažaloval za křivé obvinění, čehož je jako vystudovaný právník jistě schopen,“ řekla CNN Prima NEWS.

„Oběť znásilnění? Měla spát jinde“

Smutné zkušenosti s oběťmi domácího násilí či znásilnění má také nezisková organizace Člověk v tísni. I jí se často ozývají především ženy, kterým systém nedokázal pomoct. Několik anonymizovaných případů organizace zveřejnila na svých stránkách.

Mám sto chutí dát výzvu "pojďme si říct kolik sexuálních partnerů jsme kdo měl a co by to pro zbytek Twitteru znamenalo", ale já vím, sletí se sem zas spousta komentářů na téma "s tebou by nikdo spát nechtěl". https://t.co/hp0yeDstmm

— Barbora Urbanová (@BaraUrbanova) February 16, 2023

„Žena se stala obětí domácího násilí. Po lékařském ošetření ji čekal dlouhý výslech na policii. Bylo podáno trestní oznámení. Pachatel dostal pouze podmínečný trest za lehké ublížení na zdraví, jelikož se nepodařilo prokázat znásilnění. Soud poukazoval na to, že pokud žena s partnerem nechtěla mít styk, měla spát jinde, nebo se na spaní oblékat tak, aby nemohlo dojít ke styku ve spánku. Navzdory žádosti o oddělený výslech oběti a pachatele před soudem, byla oběť vyslýchána před pachatelem,“ uvádí jako příklad Člověk v tísni.

Zveřejněné příběhy mají mnohdy společného jmenovatele – zklamání z výsledku soudu, práce policejních vyšetřovatelů či lékařů. „Žena byla znásilněna svým bývalým partnerem. Ošetřující lékař jí projevoval nedůvěru a opakovaně se dotazoval, zda si vůbec událost pamatuje, když užívala alkohol a drogy. Podání trestního oznámení žena vzdala s tím, že jí stejně nikdo neuvěří. Poté, co zjistila, že je těhotná, snažila se upít,“ píše dále nezisková organizace na webu.