Obavy Spojených států, že se z Číny stane regionální velmoc, jsou neopodstatněné. Střet Pekingu a Washingtonu spíše vyústí ve spolupráci obou rivalů, napsal Stephen Walt, profesor mezinárodních vztahů z Harvardovy univerzity, v analýze listu Foreing Policy. Podle něj se v minulosti řada zemí snažila o status globální velmoci, povedlo se to ale jen jediné.
Už v roce 2018 americký exministr obrany James Mattis veřejně formuloval obavu, že se z Číny stane významná globální velmoc, která k sobě mocensky přiková ostatní státy v Asii.
„Čína dlouhodobě usiluje o přepsání světového řádu. Jejich vzorem je zřejmě dynastie Ming, jen v mnohem svalnatější podobě, která požaduje, aby se ostatní národy staly podřízenými státy, které poklonkují Pekingu,“ řekl tehdy Mattis.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Tokio zahájilo námluvy s NATO. Ruská invaze rozviklala svět, vysvětlil japonský ministr CNN
Ani po pěti letech obava Washingtonu z čínského vzestupu nevyprchala. Naopak po ruské invazi na Ukrajinu ještě zesílila. Profesor Stephen Walt se domnívá, že USA jsou společně se svými asijskými spojenci, mezi které patří například Jižní Korea, myšlenkou vzestupu Číny doslova posedlé.
Strach z Pekingu je neopodstatněný, tvrdí Walt. To pouhé obavy z Číny prý způsobují, že její moc roste.
Všichni až na jednoho selhali
„Regionální hegemonie může být v teoretické rovině lákavá, historie ale ukazuje, že to je nedosažitelný cíl. Hned několik rozdílných velmocí se v moderní historii pokusilo o regionální dominanci, ale každý z těchto pokusů skončil fiaskem. Francie selhala pod Ludvíkem XIV. i Napoleonem Bonapartem, Německo bylo poražené ve dvou světových válkách a japonský pokus skončil rovněž totální porážkou,“ domnívá se Walt ve sloupku pro Foreing Policy.
Podle něj se v moderní historii podařil mocenský vzestup pouze jediné zemi – Spojeným státům. A to zejména díky specifické geografické pozici.
„USA jsou od ostatních velmocí oddělené dvěma oceány, což je izoluje od mnoha vzdálených sporů. Taková bezpečnost dávala americkým lídrům v minulosti obrovskou volnost. Když někde vypukl konflikt, mohli zůstat neutrální, nebo bojovat jen ve válkách, v nichž se jejich účast zdála rozumná. A když takové vzdálené intervence selhaly – jako třeba ve Vietnamu, Iráku nebo Afghánistánu – mohly se Spojené státy stáhnout bez ohrožení vlastní bezpečnosti,“ soudí profesor.
Rivalové v regionu
V porovnání s USA je ale osud Číny podle Walta naprosto odlišný. „Mnozí sousedé Číny ji už velmi energicky vyvažují. Výdaje na obranu strmě rostou, Austrálie, Indie i Japonsko spolupracují mezi sebou navzájem a také se Spojenými státy. Čím větší bude strach z čínské hegemonie, tím razantnější tyto reakce budou,“ domnívá se Walt.
Profesor mezinárodních vztahů věří, že souboj mezi USA a Čínou skončí relativně poklidně.
„Obě země jsou rozlehlé a mají v populaci stamiliony vlasteneckých občanů. Mají obrovské a sofistikované ekonomiky, mocnou konvenční armádu i jaderné zbraně. Navíc je dělí obří oceán, takže by žádná ze stran nemohla úspěšně napadnout druhou. Soužití není pouze žádoucí, ono je nevyhnutelné,“ míní Walt.
Mohlo by vás zajímat: Obranná smlouva mezi Českou republikou a USA
